Počítače budou zelené, ale také dražší

Direktivy Evropské unie budou zřejmě brzy platné nejen u nás, ale i v dalších vyspělých státech světa. Počítače by měly být plně recyklovatelné a výrobci by se měli zavazovat je přijímat zpět zdarma k recyklaci.

V porovnání se skutečnými horami autovraků nebo jejich pneumatik, pro které šikovní podnikavci jen hledají místo, kam by se daly bezbolestně a bezplatně složit, se zdá být problém recyklování nesrovnatelně menších zařízení – tedy starých počítačů jako úplně zanedbatelný. Evropská unie ale zavádí do praxe nařízení, kterých se budou muset zřejmě držet všichni, kdo v dané členské zemi vyrábějí počítače; pravděpodobně se ale rozšíří i na další vyspělé trhy, jako je USA či asijsko-pacifická oblast a stanou se víceméně normou, které se budou držet i prvovýrobci – komponentáři.

Jedná se především o dvě direktivy. První se týká povinnosti prodejců či výrobců vzít zpět od zákazníků zboží, které vyrobili, a to zdarma (nikoli zboží v záruce, ale starý „šrot“); druhá pak povinnost zajistit odstranění nebezpečných a zdraví škodlivých látek (zejména olova a rtuti) ze starých počítačů. Někteří výrobci již touto cestou jdou, ale jedná se o výjimky aktivní buď v zemích se silným ekologickým smýšlením (severské země a Japonsko), a částečnou roli v tom hraje i marketing. Například japonský NEC, který je na domácím trhu stále předním dodavatelem, prodává počítač v provedení „eco“, který obsahuje stoprocentně recyklovatelné plasty, nemá ani miligram olova a rovněž nemá ani větrák. Absence větráku je „ekologická“ z pohledu pracovního prostředí – hluk desítek počítačů v místnostech různých zákaznických center, nebo i jemný šum a svištění větráků v místnostech, kde je absolutní ticho prioritou (např. nemocnice), zcela jistě škodí pracovní pohodě či zdraví.

Kromě NECu má koncept ekologického počítače připravený i firma Hewlett-Packard, ale zatím s ním na trh nešla; šéf ekologického programu u HP uvádí, že zbavení počítače olova již v procesu návrhu (tj. před výrobou, nikoli v recyklaci) je docela oříšek, neboť olovo je dnes součástí „takřka každé elektronické komponenty v čemkoli“. Olovo v počítačích je nahraditelné, ale za nepříjemnou cenu: komplikace výroby, zdražení, zvýšení křehkosti výsledného výrobku (např. čipu). Navíc jde o svým způsobem přeceňovanou záležitost – uvádí se, že z celkové spotřeby olova jde do elektroniky jen 0,5 %, zatímco do baterií (monočlánků) je to 5 % - a požadavky na recyklaci baterií, které navíc díky tomu, jak jsou používány, končí všude možně, jsou odhozeny na tom místě a v ten okamžik, kdy jsou vyčerpány. Na rozdíl od počítače. Ekologické tlaky ale způsobily mnoho užitečného i v minulosti – například známá kampaň za snížení vyzařování monitorů („EPA Pollution Preventer“) snížila podle některých odhadů celosvětovou spotřebu energie počítačových monitorů, zejména díky „usínacím“ režimům o 80 %.

Počítače zcela jistě nebudou zítra „zelené“, nevyslouží si prestižní nálepku označující plně ekologicky přátelský výrobek ani zítra, a asi ani ne za pět let. Pro výrobce to je otázka postupného procesu, samozřejmě také pod nemalým nátlakem Bruselu a jeho ekologických iniciativ; doufejme, že nepochybné zvýšení ceny počítače, které jeho ekologizace přinese, bude postupné a bude více než vyváženo postupným a přirozeným klesáním nákladů na počítačové komponenty.

Diskuze (42) Další článek: Telecom chce v létě 2,5krát zrychlit internet přes ADSL

Témata článku: Olovo, Brusel, Starý počítač, Počítačové komponenty, Japonský výrobce, EPA, Silný hluk, Zdražení, Nemalá cena

Určitě si přečtěte


Aktuální číslo časopisu Computer

Jak rychlé je nabíjení bez drátů?

Test 11 sluchátek pro hráče

Aplikace, které vám zachrání dovolenou

Kompletní přehled datových tarifů