Doporučení pro nákup nového počítače.
Když u nás po sametové revoluci nastal boom rozvoje výpočetní techniky, kupovaly se počítače opravdu svižným tempem. Dovážená pécéčka postupně nahrazovala osmibitové počítače, tehdy tak rozšířené v mnoha domácnostech. Ovšem tehdy tyto počítače byly tak drahé (ceny šly u „obyčejné“ třiosmšestky do statisíců), že se k nim buď dostali pouze studenti škol, nebo zaměstnanci (movitějších) firem.
Postupem času se však z počítačů třídy PC stala záležitost, kterou si může dovolit téměř každý – pécéčka totiž nikdy nebyla tak levná jako minulý rok, ale hlavně – nikdy nebyl pád cen tak šílený. Existují tři základní důsledky:
- Počítače se stávají spotřebním zbožím stejně jako ledničky, televizory nebo mikrovlnky.
- Byl zlomen mýtus, že počítač je drahá věc, kterou vlastní jenom hrstka vyvolených, to donutilo výrobce stlačit ceny ještě podstatně níže, tak jako u každého spotřebního zboží.
- Největší cenový pokles zaznamenaly velké značky (Compaq, IBM, HP a další), které těžce zatápí lokálním výrobcům a assemblerům počítačů.
Koncoví zákazníci (a nemám na mysli zrovna velké firmy), zkrátka lidé investující do počítačů, jsou potěšeni dramatickým cenovým pádem, což i přes upadající ekonomiku v naší domovině zachránilo počítačový trh – nižší cena je příčinou více prodaných kusů. Zisky jsou tedy podobné těm, které by byly dosaženy v situaci s drahými počítači a menším množstvím prodaných kusů. Lidé také častěji upgradují, nejen kupují celé nové počítače, protože ceny opravdu klesají ze dne na den. Pokud bude tento trend zlevňování pokračovat, řada kanceláří a domácností si bude moci dovolit mít na stole opravdovou pecku.
Počítač do každé domácnosti
Jak se tedy rozšiřují počítače mezi všechny vrstvy, vzniká potřeba informovat o tom, co si vlastně koupit. Rodiče kupují počítače pro svoje ratolesti, protože s nimi pracují ve škole. Studenti středních škol si za peníze vydělané na prázdninových brigádách kupují počítače, protože si na nich jejich kamarádi doma hrají hry a oni nechtějí zůstat pozadu. Vysokoškoláci na počítačích tvoří projekty, zápočtové nebo diplomové práce. Lidé v produktivním věku potřebují počítač na svoje sebevzdělávání … Výsledkem toho pak je, že v domácnosti je potřeba mít alespoň jeden počítač, aby její členové měli vůbec šanci uchytit se v dnešní společnosti.
S tím souvisí pojem domácí počítač, definice jeho vybavení a využití. Využití jsem již v krátkosti naznačil – zejména výuka, okrajově pak hry, případně ještě domácí účetnictví řídící rodinný rozpočet. Jaký tedy koupit počítač domů, aby splňoval všechny tyto požadavky?
Co znamená multimediální?
Domácí počítač (také označován jako multimediální) by tedy měl v sobě spojovat prvky výkonné grafiky (ne však špičkové), možnost přehrávat zvuk, používat data z kompaktních disků (CD-ROM), mít slušný monitor, který bude při déle trvající práci šetřit zrak. Hlavním je však z hlediska domácností především přijatelná cena – investici do počítače pocítí celá rodina.
Optimální domácí počítač současnosti má tedy přibližně tuto konfiguraci:
- 15" monitor, rozlišení 800 × 600 při frekvenci 85 Hz,
- procesor Intel Celeron 333 MHz (popř. AMD K6-3D 300 MHz), 32 až 64 MB paměti, pevný disk 3,2 GB;
- 16bitová zvuková karta, mechanika CD-ROM, disketová mechanika;
- klávesnice, myš, reproduktory.
Tuto konfiguraci nabízí většina domácích výrobců i dovozců (někteří přidávají i 3D-akcelerační kartu).
Ovšem rodina nepotřebuje znát podrobně seznam všech použitých komponent, které má v počítači nainstalovány. Rodina (resp. její členové) chce vědět, zda takový počítač bude dobrou investicí a zda nebude příliš morálně zastarávat – tedy jak dlouho na něm bude moci spouštět nové aplikace. Proto jsme do této přílohy zařadili test počítačových sestav určených hlavně pro domácnost, abychom výběr takového počítače usnadnili.
Kancelář na stole
Zcela jiná situace pak nastává v kancelářích a ve firmách. Zde již není koupě nového počítače tolik ovlivňována cenou, protože firma, popřípadě živnostník, si dá nákup počítačového hardwaru do nákladů. Může si také dovolit koupit výkonnější stroj, který bude pomaleji zastarávat a vydrží tak celkově déle než počítač levnější a slabší.
Ve firmě také často bývá administrátor, který se o počítače stará, takže jeho uživatelé nepotřebují mít ani základní znalosti o tom, jak to celé dohromady funguje. Stačí, když uživatel počítač umí zapnout a pracovat na něm. Domácnost je v tomto případě poněkud v nevýhodě – pokud se něco pokazí doma, je nutný zásah dodavatele. Tehdy, zvláště po několikáté opravě, mají členové rodiny téměř strach s počítačem cokoliv dělat, aby se jim zase „nerozbil“.
Požadavky na kancelářský počítač jsou tedy poněkud jiné:
- Cena nehraje příliš velkou roli, kupují se spíš značkové počítače než počítače sestavované lokálními bastlíři.
- Není tolik potřeba zvuková karta a reproduktory, nezbytná výbava multimediálních počítačů. Důvod: v práci se pracuje, nehrají se hry.
- Již nestačí 15" monitor – pro kvalitní práci je nutné disponovat alespoň rozlišením 1 024 × 768 bodů, lépe však o stupeň vyšším, protože je nutné pracovat s dlouhými dokumenty, rozsáhlými tabulkami, popř. grafickými programy, kde je výhodou velká zobrazená část obrázku.
- S tím souvisí také vyšší nároky na paměť, a to jak operační, tak paměť diskovou.
Cena kancelářského počítače je tak při použití stejného procesoru o několik (desítek) tisíc vyšší. To je cena za výkon, bez něhož se kancelář neobejde.
Zdroj: Computer
