Po hudbě zřejmě přijdou žaloby i na filmové piráty

Denně se prý na světě stáhne půl milionu filmů z internetu. Filmový průmysl se ale snad poučí z chyb hudebních vydavatelů a nabídne dříve přijatelné alternativy

Toto deja vu muselo přijít: digitální formát, který způsobil zemětřesení v hudbě a navždy změnil způsob, jakým se nahraná muzika šíří i prodává, se opakuje ve světě filmu. Zaměňte si „DivX“ místo „MP3“ a obrázek je prakticky hotový. Představitelé filmového průmyslu, zastupovaní asociací s názvem MPAA (tj. zaměňte si RIAA za MPAA a víte, na čem jste) říkají, že podstatně zvýší monitoring filmů šířených prostřednictvím výměnných systémů a že ačkoli sdružení ještě nehodlá žalovat jednotlivé osoby poskytující filmy ostatním, není vzdálena doba, kdy tak učiní. Dle různých odhadů denně proteče internetem 400 000 – 600 000 filmů, pochopitelně ilegálně.

Není nic jednoduššího než následovat deja vu i dále a vztáhnout na filmy stejný metr, tedy „lidé budou stejně vyměňovat, ceny jsou přehnaně vysoké, vydavatelé jsou vydřiduši, raději to pošlu přímo umělcům“ atd. Nikoli – mezi filmy a hudbou je několik tak výrazných rozdílů, že z morálního hlediska je vyměňování filmů přes internet výrazně horší.

Vytvoření filmu je obvykle proces dramaticky odlišný od vzniku hudební nahrávky. Film je průmyslový produkt: má investora-budoucího vlastníka na jedné straně, a dodavatele-řemeslníky (herce, štáb atd.) na straně druhé. Ti dostávají zaplaceno za odvedenou práci (jistě, mohou též pobírat podíly z tržeb, ale není to nutné). Vytvoření filmu je o mnoho řádů dražší než vytvoření hudební nahrávky – amatérské filmy jsou výjimkou potvrzující pravidlo – a ti, kteří vytvoření filmu platí, nemají jiné významné zdroje příjmů než z prodeje tohoto filmu, ať už ze vstupenek v kinech, prodeje DVD nebo licencování televizním kanálům. Model, který se s oblibou razí a doporučuje v hudbě – tedy že kapela si vydělá koncertováním, a šíření nahrávky zdarma je tak nejlepší „promo“ k tomu, aby na koncerty přišlo více platících diváků – zde neplatí.

Jestliže výrok, že „kopírování zabíjí hudbu“, je obvykle považován za falešnou marketingovou frázi hudebních společností, se kterou se neztotožňují ani sami hudebníci (dodejme ovšem, že existují i opačné názory), podobné tvrzení „kopírování zabíjí film“ má větší váhu. Ani argumentace, mající určitý smysl u hudby, tedy „stáhnu si, poslechnu, a když se mně bude líbit, koupím si cédéčko“, neprojde u filmu tak snadno. Stáhnu-li si film a podívám-li se na něj, už je velmi málo pravděpodobné, že bych si jej posléze koupil na DVD nebo na něj šel do kina. Jistě existují fanoušci, kteří si nejdříve stáhli Pána prstenů v kinoripu z internetu, pak na něj šli desetkrát do kina a ještě si koupí na DVD jeho řádnou i rozšířenou verzi, ale ti by tak učinili v každém případě – internet zde nehraje žádnou roli, ani pozitivní, ani negativní. Na rozdíl od hudby, kterou si musíme naposlouchat několikerým opakovaným poslechem v krátké době, je film jednorázovou podívanou – i když se nám líbil, vrátíme se k němu za několik let.

Zajímavým argumentem je význam internetu v podpoře nezávislých proudů (nezávislé a lokální hudby, nezávislých filmů). Problémem ale je, že zatímco nejrůznější nezávislou, těžko dostupnou, nebo i komerčně vůbec nedostupnou hudbou (bootlegy, outtakes atd.) se to ve výměnných systémech jen hemží, u filmů jednoznačně převládají momentální hollywoodské hity. Slaboučká Trója v nekvalitním nasnímání kamerou z kinosálu (!) se stahuje jako o závod, stejně jako podobně nevalný Den poté nebo Van Helsing. Zkusit někde najít starého Bergmanna je přetěžké a produkci z festivalů nezávislého filmu nemožné. O nějaké podpoře nezávislého umění, úpícího pod okovanou botou hollywoodských studií, pomocí internetu tak nemůže být ani řeči.

Filmovému průmyslu ale je nutno přiznat, že na situaci, kdy díky širokopásmovému internetu je stažení filmu v DVD rozlišení otázkou dvou-tří hodin a kdy jsou stále oblíbenější metody určené přímo pro rychlé distribuování filmu připojené komunitě (BitTorrent), reaguje šikovněji a k zákazníkům vstřícněji než průmysl hudební. Především je to cenová politika: reedice starších filmů za cenu 300 či 400 Kč je krok, díky němuž filmoví vydavatelé předstihli své hudební kolegy. Jedná se přitom často o skvělá díla a klasiku světové filmografie, kterou si fanoušek rád zařadí do svých sbírek (přehled viz zde). Dalším pozitivním krokem jsou půjčovny, včetně těch internetových, a startují i komerční downloady filmů za částky, které jsou zlomkem ceny za DVD (viz Starzone). Kdyby hudební průmysl pokračoval v „pozitivním přístupu k internetu“ a vydal se cestou vytvoření bohatých, rozmanitých nabídek (velmi rozličná cenová politika podle kvality a rozlišení filmu, jeho doby vytvoření, downloadu na jedno zhlédnutí, předplatným na celou nabídku typu „stahuj jak chceš“, zpřístupněním nezávislé kinematografie), zabránil by tomu, co nastalo v hudbě. Tedy nenávisti mezi zákazníkem a výrobcem, dohnaným až k tisícům žalob, nevraživosti mezi kapelami a vydavatelem a masovému užívání výměnných systémů „už jen z principu“. Nemá na to ale více než dva roky, než bude pozdě.

Diskuze (29) Další článek: Open Office už ve verzi 1.1.2

Témata článku: Internet, Nejrůznější kanály, Filmové studio, Pirát, Hollywoodský film, Pozitivní krok, Nevalná kvalita, Hudba, Okov, Film, Určitý smysl, Průmyslové váhy, Filmy, Fil, Podobné tvrzení, Kino, Nezávislý film, Hud


Určitě si přečtěte

Jak uložit dokument z Wordu, aby vydržel celé roky? Je to těžší než cesta na Mars

Jak uložit dokument z Wordu, aby vydržel celé roky? Je to těžší než cesta na Mars

** Jak uložit soubory, aby vydržely vnoučatům? ** A co kdyby měly přečkat celá staletí? ** Teď se o to pokouší GitHub a je to oříšek i pro lingvisty

Jakub Čížek | 121

DeOldify: Téměř zázračná technologie, která obarvuje 2. světovou válku, nebo vaše fotky z dětství

DeOldify: Téměř zázračná technologie, která obarvuje 2. světovou válku, nebo vaše fotky z dětství

** Neuronová síť DeOldify obarvuje fotky ** Můžete si ji vyzkoušet sami i bez superpočítače ** YouTube je plný obarvených ikonických videí

Jakub Čížek | 21

Co když chce Microsoft nahradit Windows Linuxem. Dokážete si to představit?

Co když chce Microsoft nahradit Windows Linuxem. Dokážete si to představit?

** Windows už dávno nejsou pilířem podnikání Microsoftu ** Mnohem více mu vydělává cloud ** Pojďme si trošku zaspekulovat, kam až by to mohlo zajít

Jakub Čížek | 93


Aktuální číslo časopisu Computer

Megatest televizí do 25 000 Kč

Nejlepší herní klávesnice

Srovnání správců hesel

Jak upravit fotky pro tisk