V našem nedávném testu, při kterém jsme zjišťovali, jak se procesory Athlon XP a Pentium 4 dokáží vypořádat se situací, kdy upadne celý chladič procesoru, jsme se názorně přesvědčili, jak dobře jsou oba procesory schopné se s nastalou situací vypořádat. Nyní je čase si vyzkoušet, jak moc se dokáže v praxi uplatnit umělé zpomalování Pentia 4. To by mělo dočasně snížit tepelný výkon, že to zabrání jeho zničení avšak i nadále poskytne uživateli čas na uložení rozdělané práce.
Need more power!
O tom, že Pentium 4 je obrovský "žrout" proudu, jsme na PCtuningu již několikrát mluvili. Konkurenčním Athlonům bylo při uvedení vytýkáno, jak moc spolykají energie a jak je to činí nespolehlivé. Po pravdě řečeno Pentium 4 je ještě horší, protože jeho tepelný výkon je v případě 2GHz Willamette skoro 100W.
Stále to však nic není proti Itaniu, které místnost vytápí svými 130W výkonu.
Na obranu zcela nového designu NetBurst je třeba říct, že procesor je na tuto spotřebu velmi dobře vybaven. Jednak se Intel pomocí nové specifikace ATX 2.03 zasadil o to, aby se začaly vyrábět mnohem výkonnější zdroje než doposud (typicky 300W a víc) a aby tyto zdroje měly další konektor ATX12V dodávající pomocí dvou drátů dalších 12V do regulátorů napětí motherboardu (z této energie se poté "vyrábí" napětí pro procesor). Tím se vyřešilo napájení.
To ale není vše. Jelikož vyšší příkon znamená i vyšší tepelný výkon (v tomto případě výkon pro procesor do stolního počítače jinak nevídaný), bylo nutné vyřešit i otázku chlazení. To se povedlo pomocí zcela nových typů chladičů, které bychom mohli s klidem nazvat "mega".
Tyto chladiče mají základní rozměry 80 x 70mm, což je pro představu víc, než je vůbec možné dát na procesory pro Socket A / 370 / 7. Co se týče výšky chladiče, tak ta zůstává v mezích nynějšího standardu - "ubohých" 5 cm. A co že pohání vzduch skrz tento chladič? Nic menšího než větrák o průměru 70mm.
Pamatujete ještě na první generaci Pentií P54C? Chladiče běžně s výškou odhadem 2cm i s větrákem...
Jak jistě chápete, chladič těchto rozměrů musí mít nutně zcela odlišný způsob uchycení. Vše funguje na jakémsi principu k desce přidělaného socketu, do kterého se chladič zasune.
Všimněte si nepoměru velikostí.
Po uchycení čtyřech "zarážek" chladiče do pacek stačí již otočit dvěmi pákami a je hotovo. Uživatel tak má jistotu, že chladič dobře sedí (špatně ho tak dát prostě nejde) a že má na procesor správný přítlak. Navíc je téměř nemožné, že by došlo k mechanickému poškození, jak se tomu občas stane u chladičů pro Socket A / 370 / 7, pokud kladou příliš velký přítlak.
Copak je to uvnitř?
Bylo by bláhové si myslet, že se Intel nezabýval také úpravami v samotném procesoru. Ať je chlazení sebelepší, vždy také záleží na tepelném odporu, který je mezi místy, kde je teplo produkováno a kde se ho chceme zbavit.
>Z mechanického hlediska je na Pentiu 4 "zajímavé", že používá, bez ohledu na použitou výrobní technologii, rozvaděč tepla - Integrated Heat Spreader (IHS). To je poměrně silný kov (minimálně několik milimetrů), jehož základ tvoří měď, přes kterou je nikl. Celý procesor je na své rozměry také relativně těžký - váží 19 gramů. Jak vidíte, není v žádném případě možné IHS srovnávat s krytem procesorů jako např. u AMD K6. IHS je mnohem masivnější.
Další, neméně zajímavou vlastností procesoru je schopnost spokojit se s přibývajícím proudem s nižším napětím.
Jednoduše řečeno, procesor má jakousi Volt-Ampérovu charakteristiku. Zatímco ostatní typy procesorů vyžadují neustále stejné napětí, Pentium 4 chce při vyšším proudovém odběru méně. Díky tomu je také možné mírně snížit spotřebu a tepelný výkon.
Z hlediska ochrany proti přehřátí procesor disponuje dvěmi pojistkami. Tou první je, stejně jako v případě např. staršího procesoru Coppermine, automatické vypnutí v případě katastrofálního selhání chlazení. Jestliže se teplota uvnitř čipu vyšplhá k hodnotě zhruba 135ºC, procesor je automaticky odstaven od napájení. Tato ochrana je samozřejmě pouze pro účely např. odpadnutí chladiče nebo podobných katastrofických scénářů. Procesor by měl podobný "teplotní zážitek" přežít, již se ale vyskytlo několik případů, kdy se naopak odporoučel do horoucích pekel.
Tou druhou pojistkou je okruh nazývaný Thermal Monitor, jehož úkolem je procesor zpomalovat pomocí duty-cycles, což jsou instrukce, které dělají to, že nedělají vůbec nic. Když se nic neděje, procesor se nezahřívá. V zásadě je to tedy velmi jednoduchý princip. Velkou výhodou oproti první pojistce je to, že procesor je takto pouze zpomalen, tudíž právě spuštěný program "nevytuhne", jen začne reagovat o hodně pomaleji. Uživatel tak má šanci zachránit rozdělanou práci. Více o principu Thermal Monitoru si můžete přečíst zde.