Na trhu s vesmírnými nosiči se v posledních letech rozjel slušný konkurenční boj. Zejména rakety vynášející menší družice rostou jako houby po dešti. Některé už létají, jiné jsou ve fázi vývoje. Otázkou je, zda bude co vynášet, protože i když poptávka roste, není nekonečná.
Některé firmy mají výhodu, protože mohou své rakety využít pro stavbu svých satelitních konstelací. Existuje ale ještě jeden zdroj, který nikdy nevyschne – obrana a tajné služby.
Pentagon před pár dny oznámil, že v rámci druhé fáze NSSL (National Security Space Launch Phase 2) vybral dvě firmy, které zajistí v dalších letech vypouštění družic pro americkou obranu a zpravodajské služby.
Vítězové mají v letech 2022 až 2027 zajistit start přibližně 32 misí, i když tento počet se může změnit. ULA (United Launch Alliance) zajistí 60 % startů, SpaceX zbývajících 40 %.
Oba vítězové dostanou také první finanční prostředky. V případě ULA se jedná o 337 milionů, za které v roce 2022 vypustí dvě mise. SpaceX obdrží 316 milionů dolarů a obstará start jedné mise.
SpaceX využije své rakety Falcon 9 a Falcon Heavy. Jedná se sice o existují hardware, ale u SpaceX budou muset provést úpravy. Jde o větší aerodynamický kryt a také o novou pozemní infrastrukturu.
Náklad (družice, Crew Dragon) se u Falconu 9 a Falconu Heavy připojuje k raketě v horizontální pozici v hangáru. U amerických nosičů to není obvyklé. Většinou se náklad připojuje k raketě ve vertikální pozici na startovací rampě. V budoucnu to bude umět i SpaceX. Kvůli zakázkám pro obranu vyroste na startovacím komplexu 39A nová odpalovací věž.
Vulcan Centaur
Společnost ULA šla do druhé fáze NSSL se svou raketou Vulcan Centaur, která je stále ve fázi vývoje. První stupeň bude pohánět dvojice motorů BE-4 na metan a kapalný kyslík od společnosti Blue Origin Jeffa Bezose.
Druhý stupeň bude poháněn motory RL-10 na kapalný kyslík a vodík. Kromě toho bude první stupeň osázen až šesti přídavnými boostery na tuhé pohonné hmoty.
V případě plného nasazení všech šesti boosterů se mluví o verzi „Heavy“, která dokáže na nízkou oběžnou dráhu dopravit náklad o hmotnosti 27 tun, ale požadavky NSSL jsou nižší. Při vynášení družice na geostacionární dráhu by měly stačit čtyři boostery.
První start Vulcanu Centaur se očekává v příštím roce. Létat bude z rampy SLC-41 na Mysu Canaveral.
Bezos (ne)uspěl
Blue Origin sice bude dodávat motory pro Vulcan Centaur, ale do druhé fáze NSSL se firma přihlásila i s vlastní připravovanou raketou New Glenn. Nakonec však vybrána nebyla. Blue Origin samozřejmě vyjádřila své zklamání, ale vývoj rakety, který má vyjít na 2,5 miliardy dolarů, to prý nijak neovlivní.
První stupeň New Glennu bude pohánět 7 motorů BE-4. Raketa bude startovat z komplexu SLC-36 na Mysu Canaveral a první stupeň bude opakovatelně použitelný. Blue Origin už přestavuje loď, na kterou bude dosedat.
Za Blue Origin stojí samozřejmě Jeff Bezos se svým značným kapitálem a také plánem na vybudování konstelace Kuiper, která má konkurovat Starlinku.
Mnohem hůře je na tom druhá raketa, která v NSSL neuspěla. OmegA sice připravuje Northrop Grumman, což rozhodně není garážová firma, ale i tak je její osud bez armádních zakázek a ve světle tvrdé a početné konkurence ve hvězdách. OmegA má startovat z komplexu 39B, takže ze stejného místa jako raketa SLS od NASA s misemi k Měsíci a na dohled od rampy 39A od SpaceX.
Každá ze zmíněných raket má nějakou specialitu a OmegA není výjimkou. První dva stupně a boostery jsou na tuhé pohonné hmoty. Až třetí stupeň, který umístí družici na požadovanou dráhu a od něhož se vyžaduje i více než jeden zážeh, používá kapalné palivo – klasiku v podobě vodíku a kyslíku. Třetí stupeň disponuje dvojici motorů, což také není příliš obvyklé.
Obě firmy sice neuspěly ve fázi 2 ale dostaly už dříve prostředky v rámci fáze 1 na vývoj svých raket. Mezi lety 2018 a 2024 měl Blue Origin obdržet 500 milionů, Northrop Grumman 792 milionů a ULA 967 milionů dolarů. SpaceX tehdy v první fázi nedostala nic.
Fáze 1 však měla podmínku, podle které plnou částku obdrží jen firmy, které uspějí také v první fázi, takže není jasné, kolik dolarů reálně do Blue Origin a Northrop Grumman přiteklo a přiteče.
Opět jde o Rusko
Není to tak dávno, co do vln zálivu dosedla kosmická loď Crew Dragon. SpaceX tím demonstrovala svou schopnost dopravit astronauty na Mezinárodní kosmickou stanici a zpět. Nyní bude muset také prokázat, že to dokáže dělat více méně v pravidelných požadovaných intervalech.
NASA se tím zbaví závislosti na ruských lodích Sojuz. Není to ale jediná „kosmická“ závislost na Rusku. Vlajkovou „lodí“ pro mise americké obrany a zpravodajských služeb je takřka legendární raketa Atlas V.
Od roku 2002 provedl Atlas V celkem 83 startů. Na jeho vrcholu se do vesmíru vydalo mnoho slavných sond (před pár dny i další marsovský rover), ale je více než hojně využívána také Ministerstvem obrany a zpravodajskými službami.
Atlas V provozuje ULA, ale první stupeň používá motor RD-180, který vyrábí ruská firma NPO Energomaš. Kromě nepříjemné a poněkud choulostivé závislosti na Rusku existovala obava, že by Rusové v odvetě za zaváděné sankce přestali motory dodávat.
Podle aktuálních zákonů nesmí ministerstvo obrany po 31. prosinci 2022 nakupovat další starty na raketě Atlas V. Pokud se však zpozdí příprava Vulcanu Centaur, nelze vyloučit, že bude tento termín přehodnocen.
Zdroje: spacenews.com (1), (2), defensenews.com, defense.gov