Ideovým základem moderního internetu je stařičký ARPANET z konce 60. let minulého století, který měl ověřit schopnosti prakticky nezničitelné paketové sítě. V takové síti cestují digitální data po malých částech (paketech), přičemž každý z paketů může teoreticky putovat skrze jiný uzel. V cíli se pakety opět složí dohromady.
Pokud by byl na takové bázi postavený třeba vojenský telekomunikační systém, měl by přežít sebevětší útok nepřítele včetně toho jaderného. Tedy alespoň v případě, že by byla síť uzlů dostatečně vzájemně propojená, takže když vypadne jeden, k dispozici bude další – podobně jako můžete uzavírku na dálnici objet po jiné komunikaci.
Vojenský kosmický internet NDSA
Počátkem 21. století nicméně začaly americké ozbrojené síly přemýšlet nad odlišným přístupem. Namísto pozemní sítě se rozhodly vybudovat síť kosmickou, která by byla podobně robustní, globální, s nízkou latencí a před nepřítelem by ji chránily až tisíce kilometrů vesmírného vakua.
Zrodil se plán National Defense Space Architecture – národní obranné vesmírné architektury, která se skládá ze sedmi vrstev, které mají dohromady zajistit kompletní informační management vedení boje.
Sedm vrstev vojenského kosmického internetu
Součástí NDSA má být třeba záložní navigační systém pro případy, kdyby selhalo GPS, vesmírný systém sledování hypersonických raket a bojových hlavic, kompletní bitevní management, aby mohl důstojník kdesi z Arkansasu v podstatě řídit boj se vším všudy kdesi na opačné straně světa a s minimální latencí, no a tak dále.
Klíčovou složkou této architektury je síť malých komunikačních satelitů, které principiálně připomínají meshovou síť Starlinku, byť v mnohem menším měřítku. A mají ještě jednu specialitu, pro vzájemnou komunikaci používají optické spojení (OISL – Optical Intersatellite Link Standard, PDF) s latencí 5-15 milisekund.
Tato konstelace amerického vojenského satelitního internetu by měla být prakticky nezničitelná, nerušitelná a je vlastně páteří celého systému a všech pater nad ní.
Kosmický internet zajistí až 500 satelitů
Vývoj vesmírného systému NDSA zajišťuje agentura SDA (Space Development Agency) zřízená Pentagonem a na sklonku srpna vybrala první kontraktory Lockheed Martin a York Space Systems, které nejpozději v září 2022 pošlou do kosmu první prototypy komunikačních družic s hmotností 100-200 kilogramů.
Budou okupovat jak nízkou oběžnou dráhu (750 km), tak tu vyšší zhruba 1 200 kilometrů nad zemským povrchem. Právě ta má zajistit dostatečné bezpečí před pokusem o sestřelení satelitu nepřítelem. Celá konstelace tzv. transportní vrstvy bude čítat 300 až 500 satelitů, přičemž systém by měl být alespoň částečně funkční a schopný zapojit se do případných bojových operací už v roce 2024.