Jednou z hlavních předností digitálních fotoaparátů je obraz v datové podobě. Jenže ukazujte tchýni fotografie z dovolené na monitoru, když si u toho nemůže vypít kafíčko a pořádně natáhnout nohy...
Tento článek vyšel v časopisu Computer 7/02, který vyšel 11. 4. 2002
Petr Lindner: Mnoho začínajících uživatelů digitálních fotoaparátů si myslí, že klasická fotografie zhotovená procesem RA4 je pro „digitál“ problémem. Opak je pravdou. Snad v každém větším městě dnes najdeme digitální minilab, v němž zhotoví snímky stejně dobře z datových souborů jako z kinofilmu. Kromě toho existuje množství online sběren, kam můžeme zaslat snímky e-mailem nebo přes webové rozhraní.
Inkoustovou tiskárnu má u svého domácího počítače snad každý a jejich kvalita se neustále zvyšuje. V tomto případě je nezbytně nutné použití speciálních fotopapírů. Na kancelářský papír sice fotku vytisknete, kvalita avšak bude mizerná. Fotopapírů se není třeba obávat, ale je vhodné jich pár vyzkoušet. Osobně mám vynikající zkušenosti s neznačkovými fotopapíry v ceně cca patnácti korun za A4 a nevidím důvod, proč kupovat trojnásobně dražší výrobky.
Tato technologie sice není levná, ale ani tak drahá, jak se často zdůrazňuje. Při vzpomínaném patnáctikorunovém papíru by výtisk A4 neměl vyjít dráž než za padesát až šedesát korun, což není tak špatné.
Mezi nevýhody patří malá barevná stálost a odolnost proti vlhkosti. Naštěstí výrobci o těchto problémech vědí a snaží se je řešit. Již dnes jsou dostupné tiskárny na bázi pigmentových inkoustů a barevná stálost se vylepšuje.
Méně dostupnou tiskovou technologií je sublimační tisk. Ten je znám především díky možnosti přímého tisku bez počítače a většinou malými formáty fotografií – cca 9 × 13 až 10 × 15 cm. Kvalita snímků je zpravidla výborná. Nedisponuje-li tiskárna vyhlazováním hran, nedoporučuji tisknout snímky o menším rozlišení než 300 dpi. V tomto ohledu se musím vrátit jak k inkoustovému tisku, tak ke klasickým fotografiím, protože obě technologie jsou na rozlišení mnohem méně závislé. Z dvoumegapixelového fotoaparátu není vcelku problém tisknout inkoustovou nebo fotochemickou cestou fotografii velikosti A4, s tří-, čtyř- nebo pětimegovým přístrojem si pak můžeme směle troufnout na rozměr A3.
Poměrně zásadním problémem sublimačního tisku je cena. U sublimačního tisku je cena fotografie vždy konstantní, ať už potisknete celou plochu nebo jen tečku v rožku snímku. A ona cena je vysoká – průměrně kolem pětadvaceti korun za formát 10 × 15 cm.
Nelze se nezmínit o barevném laserovém tisku. Tato technologie je rozšířená spíše v podnikové sféře, takže máte-li v práci barevnou laserovku, zkuste to. Pravděpodobně ale nebudete s výsledkem příliš spokojeni. Běžné laserové tiskárny mají příliš hrubý tiskový rastr a kvalita výtisků je nesrovnatelně horší než z dostupné inkoustové tiskárny. Jsou samozřejmě výjimky. Hlavně grafická studia používají barevné laserové kopírky s možností přímého tisku z počítače, které mají mnohem vyšší kvalitu než běžné stolní laserové tiskárny určené víceméně pro tzv. „obchodní grafiku“.