Je-li něco na Internetu zdarma, hned se vytváří dlouhé fronty. Zkouška ohněm ale teprve přijde.
Pro ty, kteří nejsou zrovna fanoušky kapesních počítačů, je server
www.PalmKnihy.cz možná zcela utajeným zákoutím českého Internetu; pro mnoho tisíc těch, kteří naopak neodkládají svého Palma ani v posteli, možná naopak tím nejzajímavějším, co na Síti vůbec existuje.
Služba funguje necelý rok a k začátku prosince (konkrétně 10.12.) oznámila úctyhodných dvě stě tisíc „knih“ stažených z tohoto serveru, tj. dvě stě tisíc downloadů. Na serveru je dnes necelých 800 literárních útvarů k dispozici, denně přibývají obvykle dva kousky. Jak je možné, že je vše zdarma? Provozovatelé serveru totiž zatím vybírají knihy, na které již vypršela autorská práva, neboť od smrti autora uplynulo už 70 let, což jim umožňuje vybírat z docela rozsáhlé nabídky domácích i cizích autorů: namátkou Jaroslava Haška, Jerome Klapka Jerome (3 muži ve člunu), Edgar Allan Poe, Charles Baudelaire, K. H. Borovský, Franz Kafka, Tolstoj, Verne, antičtí autoři a podobně. Najdeme zde i Ondřeje Neffa a to ne díky tomu, že by jej provozovatelé předčasně pohřbili, ale že jim zkrátka dal své svolení – takových příkladů je ale zatím velice málo.
(Je dobré poznamenat, že kvůli postupné „harmonizaci“ české legislativy s evropskou byla povinná minimální doba od smrti autory rozšířena z padesáti let na sedmdesát, proto PalmKnihy „přišly“ například o Karla Čapka nebo Masaryka. Pokud jste mimochodem nedávno viděli v „levných knihách“ podezřele narychlo spíchnuté vydání kompletního Čapka, tak vězte, že šikovný vydavatel ještě využil poslední skulinku, kdy mohl knihu vydat, aniž by Čapkovým dědicům cokoli platil; rovněž tak se pan Zítko u Mein Kampfu nemusel pídit po tom, zda po sobě Adolf někoho zanechal).
200 000 stažených knih je obdivuhodné číslo: u některých titulů jde o počty, kterými by nepohrdl ani kamenný vydavatel (vedou Tři muži ve člunu s 2500 downloady). Jenomže: mezi zadarmo a za peníze je rozdíl – kolik lidí by si tyto knihy koupilo, i kdyby byly za desetikorunu jedna?
Oba provozovatelé zatím dělají server nekomerčně; jak říká duchovní otec serveru Jiří Vlček, je to koníček a duševní terapie a zatím za ním není ani žádná firma, ba ani živnosťák: „ba i reklamu dáváme kamarádům zadarmo“. To dobře chápu – vyplňování daňových přiznání může být zábavou či duševní terapií pouze pro velmi zvláštní jedince. Kromě Jiřího Vlčka z Prahy představuje druhou polovinu firmy-nefirmy Martin Bodlák z Ostravy; aby představa firmy obuté-neobuté byla dokonalá, pak zbývá dodat, že oba pánové se prakticky nestýkají (kvůli vzdálenosti) a komunikují na dálku. A funguje to? Podle zájmu čtenářů velmi dobře.
Přesto bych ale server neodsouval do kategorie nezávazného studentského pokusu. Ba naopak: od elektronických knih si mnozí slibují velké věci a domnívám se, že za tímto milým a příjemným startem postupně roste představa komerčního provozu, a že oba spoluprovozovatelé se připravují na situaci, kdy duševní terapii vystřídá vyplňování formulářů, smluv a handrkování s autory a vydavateli.
Kde jsou pro komerční elektronické knihy příležitosti a překážky? Příležitostí je rostoucí počet čtecích zařízení – nemusí to být jen kapesní počítače, ono na desktopu s LCD monitorem nebo na notebooku se čte také docela pěkně. Ceny tištěných knih rostou a porostou: každoročně jde průměrná „cena za potištěnou stránku“ nahoru o 5-10%, tedy rychleji než inflace, a je to dáno zejména klesajícími náklady knih (tj. fixní náklady se zvyšují a musí se kompenzovat zvýšenou koncovou cenou).
Překážky bych viděl dvě, a obě jsou zatím zásadní. Tou méně zásadní je odpor vydavatelů vůči této nové věci, který může být zčásti racionální, zčásti iracionální. Racionální v tom, že vydavatel skutečně vynaloží spoustu práce na to, aby získal možnost vykonávat autorská práva daného autora a tato práva si chce buď podržet, nebo zpeněžit, přičemž ovšem za zpeněžení celkem oprávněně nepovažuje to, že knihu bude někdo prodávat za třetinu ceny a jemu dá desetinu z třetiny, a to ještě jenom z prodaných kusů, kterých bude celkem asi pět. Navíc, většina smluv vydavatele s autorem vůbec nepočítá s existencí jakéhokoli elektronického média a není tedy jasné, jak by se mělo vůbec postupovat. Iracionální v tom, že velmi často k věci vydavatel přistoupí stylem „nevím co to je, proto tomu nedůvěřuju a proto se s vámi vůbec nebudu bavit o poskytnutí autorských práv“.
Je zde ovšem překážka zásadnější, a tou je pirátství. I když to zní hrozně, ve světě software a hudebních nahrávek si vydavatelé na pirátství „zvykli“ a řeší jej různě: u software například přilepováním software k hardware (Windows), u hudby zase tím, že jeden poctivý zákazník svou šestisetkorunou za cédéčko financuje dva piráty. U knih nic takového není – knihy se v tištěné podobě, až na vzácné výjimky, nepirátují, neboť se to nevyplatí, ale v podobě elektronické bohužel ano. V USA už „seženete“ takřka jakoukokoli známější knihu na Internetu v pirátské digitální podobě během pár minut, víte-li kam a jak se napojit; u nás zatím ne, ale to není svědectví o české poctivosti, jako spíš lenosti: každý by rád stahoval, ale není dostatek těch, kteří „zboží“ připraví (např. zbaví ochrany) – to totiž chce vynaložit trošku práce. Zatím relativně nízký výskyt pirátství u česky vydané literatury je odůvodněn malým a nevyzrálým trhem, ale to není zrovna lichotivé konstatování.
Elektronickým knihám nicméně věřím a průkopníci v této branži, jako například zmíněné PalmKnihy (pro úplnost je určitě dobré zmínit i www.neknihy.cz a naše www.ebooks.cz, tj. oddělení internetového obchodního domu Vltava), mají dobrou šanci na úspěch – i když to ještě bude „boj“.