S těmi bankami to není tak zcela pravda. Místo el. podpisu používají buďto digitální certifikáty (což je v principu velmi podobné el. podpisu až na to, že si ho banka vydává sama) nebo autorizační kalkulačky.
Princip je však stále o tomtéž: nějaká jednoznačně ověřitelná elektronická indetifikace, která je uživateli vydána pouze na základě osobní, fyzické návštěvy banky a je mu vydána pouze do vlastních rukou na základě identifikace platným průkazem.
Čili banky mají každá své ad-hoc řešení a el. podpis by měl tohle řešit několika autoritami. Tj. jednou získám osobní návštěvou u kterékoliv státem uznané cert. autority a získám svůj el. podpis. A nyní bych měl být teoreticky schopen si zřídit konto u banky a zadávat transakce aniž bych ji jedinkrát fyzicky navštívil, komunikovat s úřady aniž bych se tam musel jedinkrát předem stavit kvůlit přidělení ID + hesla.
Je to holt klasický problém kryptografie: šifrovací klíč musí být doručen jiným kanálem než kterým jsou posílány šifrované informace, jinak je šifrování zbytečné protože při odposlechu kanálu je odposlechnut i klíč. El. podpis řeší pouze to, že se všicni domluví, že budou používat stejné šifrovací/autorizační schéma, takže tento "jiný kanál" bude třeba použít pouze jednou.
Nevýhoda je též zřejmá: centralizace je silnou zbraní státu (a kohokoliv jiného) pro monitorování pohybu osob v kyberprostoru.