Ale že to trvalo: obě strany s jistými šrámy, ale za zdvojnásobení ceny stojí za to se chvilku přetahovat.
Ještě do minulého týdne jsme mohli v oblasti fúzí a akvizicí za letošní rok říci, že „během mé služby se nic zvláštního nestalo“. Pak se to strhlo: po překvapivém oznámení prodeje celé divize IBM PC čínskému Lenovu došlo k další velké události: Oracle konečně kupuje PeopleSoft. (A CME konečně už zase kupuje TV Novu).
Je čas spočítat šrámy
Pro Oracle to byla dlouhá bitva a pokud už máme používat válečné příměry, i krvavá. V branži ne zcela zvyklá nabídka nepřátelského převzetí před rokem a půl nepochybně poškodila PeopleSoft, určitým způsobem „podlomila morálku“ jeho zaměstnanců i zákazníků – zisk společnosti klesl na třetinu hodnot z předchozích let. Rozvoji žádné společnosti neprospívá, když se veřejně ví, že je na prodej a že o ni usiluje „dravec“, nejbližší konkurent, který se vůbec netají tím, že ji nehodlá moc rozvíjet, rozebere ji na součástky a ponechá si jen to, co potřebuje.
Oracle nepochybně tak moc poškozen nebyl, ale rok a půl trvající tahanice firmě také samozřejmě neprospěla: už jen to, že po sobě obě firmy pálily množstvím žalob, znamená spoustu ztraceného času a peněz. Zatímco firma Oracle během uplynulého roku a půl nepatrně rostla (obrat i zisk), nejvíce se, jak jistě nikoho nepřekvapí, smál třetí vzadu či spíše vpředu – německý SAP. Ten právě v těchto letech zaznamenal vynikající čísla z pohledu tržeb, zisku i jejich růstu a jeho obchodníci podnikli nemálo úspěšných nájezdů na zákazníky zejména PeopleSoftu, méně již Oraclu.
Cena více než dvojnásobná
Oracle nakonec zaplatí za PeopleSoft podstatně více, než nabízel ze začátku: 10,3 miliardy dolarů proti první nabídce 5,1 miliardy. Deset miliard je více než čtyřnásobek (!) ročního obratu PeopleSoftu či také stotřicetinásobek (!!) čistého zisku firmy z posledního roku. Oracle samozřejmě dokáže z koupě těžit více než nebohých 76 mil. dolarů ročně, ale stejně se zapotí, než se mu akvizice vrátí.
Proč Oracle nakonec nabídl tolik? Vysvětlil to Larry Ellison, šéf Oraclu: byznys „maintenance“, tj. pravidelné poplatky zákazníků se ukázaly být jako vyšší, než se očekávalo. Maintenance je částka, kterou uživatel podnikového informačního systému ročně platí, někde okolo 15 % toho, kolik zaplatil za systém sám, a v podstatě za to od vývojářské firmy nemusí mnoho dostat – oficiálně jsou to různé „upgrady zdarma“, jenomže Ellison stejně chce postupně vývoj samostatných programů od PeopleSoftu ukončit (nepůjde to z roku za rok, ještě mají být dvě nové verze, pak už to bude „spojený produkt“).
Příjem z maintenance ze zákazníků převzaté firmy by tedy měl být takřka čistým ziskem Oraclu pro několik dalších roků. Tato metoda, i když není k zákazníkům zrovna citlivá, je bohužel v branži zcela běžná. Na druhou stranu má Oracle v branži jedno z nejlepších renomé v péči o své zákazníky, i když pochopitelně také patří mezi nejdražší „pečovatele“; firma rozhodně neponechá zákazníky PeopleSoftu zklamané, toužící o odchodu k jinému dodavateli - to by bylo hodně krátkozraké šetření.
Nové rozdělení bitevního pole
Jak bude vypadat nově nakreslená mapa světa podnikových informačních systémů? Pamětníci si pamatují na slůvko „BOPS“, které kdysi tento trh popisovalo, tj. Baan-Oracle-PeopleSoft-SAP“. Nyní je z toho „BS“, ale spíše bychom se měli učit úplně nové akronymy, jako například „SOSSM“ (SAP-Oracle-Siebel-Salesforce.com-Microsoft) a podobně. Staří bojovníci padli, ale noví se objevili, ovšem především se zcela změnila struktura dodavatelských firem i přístup k zákazníkům. Hlavní změny jsou:
- na trhu se s překvapivou rychlostí etablují dodavatelé, kteří praktikují model „plať jen za to, co dostaneš“; patří mezi ně právě Salesforce.com (oblast CRM): tedy žádný obrovský výdaj předem, žádná dlouhá implementace, žádné maintenance. Salesforce.com dokonce nabízí „třicetidenní verzi zdarma“, což je u dodavatele korporátních informačních řešení něco podobně neslýchaného, jako kdybyste si nechali postavit mrakodrap a po půlroce jej vrátili s tím, že je moc vysoký
- především dodavatelé menších řešení a vyzývatelé nabízejí „otevřená“ řešení, která jsou postavena na běžných standardech a které si může kdokoli upravovat dle libosti, aniž by se musel „dotazovat“ u původního dodavatele nebo mu platit vysoké peníze za drobné úpravy
- jednotlivá partikulární řešení (např. CRM, výroba atd.) od různých dodavatelů spolu lépe spolupracují než před lety; není tedy potřeba kupovat „monolit“ od jediného dodavatele. Díky standardům, které se v oblasti tzv. interoperability (spolupráce různých aplikací a systémů) v posledních letech vyvinuly, není již tak těžké přinutit programy od různých výrobců ke spolupráci.
I když hlavní část trhu stále ovládají obří firmy, dnes tedy SAP a Oracle, je scéna daleko více „zalidněna“ než dříve různými malými hráči, kteří hraji roli štik v rybníce a které nutí lídry trhu reagovat. Nějaké monopolizace či duopolizace se v této oblasti není potřeba obávat, a také je vidět, že to antimonopolní instituce včas pochopily, když daly spojení Oraclu a PeopleSoftu svolení.
