Opera umí rozšíření, seskupování panelů a má nový adresní řádek. Google v něm našeptává dotazy, RSS zvládá složky a objevily se vizuální gesta myší. Ale stačí to?
Kapitoly článku:
Vývojáři se snaží, vždycky jim to ale nějak proklouzlo mezi prsty. Počínaje devátou verzí Opery, která se objevila před čtyřmi lety, je vývoj čím dál více uspěchaný. Určitě si ještě pamatujete na březen letošního roku, kdy se objevila pokroková Opera 10.50.
Nabízela minimalistický vzhled, upravené ovládání a nespočet dalších drobností. Pro uživatele starších verzí významný krok vpřed. Pokud ale na ni aktualizovali, nadělala spíše neplechu. Vývojáři proto tehdy automatické aktualizace ani nedovolili. Do automatických aktualizací se dostala až po pár měsících vydaná verze 10.60.
Při pohledu do historie to nikdy nebylo nijak lepší. Zpravidla od zmíněné deváté verze všechny hlavní verze s sebou přinášely novinky a problémy. Vždycky se proto osvědčilo počkat na první či druhou aktualizaci, která obvykle zalátala všechny hlavní chyby.
Takže Operu 11 prozatím ignorovat?
Těžké odpovědět. Problém je, že se vývojáři moc nepoučili ze svých chyb. Opera 11 má za sebou několik měsíců dlouhý vývoj, byla tu beta verze a následně několik vývojových verzí; obyčejně v týdenním intervalu. Poté se během úterý a středy jako blesk z čistého nebe objevily hned tři Release Candidate verze. Hned ve čtvrtek následovala finální verze.
Release Candidate je označení pro stav, kdy již nejsou přidávány nové funkce, ale jen se ladí a opravuje. A přestože nechci být hnidopich, tak dva dny jsou prostě málo.
Vývojáři se chlubí tím, že díky novému vývojovému procesu z minulého roku mohou „fungovat“ rychleji. Všechny novinky jsou v samostatných větvích, což umožňuje vývojářům souběžně pracovat na několika částech Opery. Pokud se pak ukáže, že nějaká část je nespolehlivá, dají ji pryč.
V minulosti tomu tak bylo s geolokací, která se prvně objevila v několika vývojových verzích 10.50, ale nakonec se kvůli nestabilitě do finální verze neprobojovala. Přišla až s Operou 10.60. Tentokrát vývojáři do finální verze nepustili hardwarovou akceleraci. Určitě se ale objeví v některé z příštích desetinových aktualizací.
Snahou je tedy vydat novou verzi v co nejkratším čase, a zdá se, že za každou cenu. Operáci pospíchají, nechtějí zůstat pozadu. Mozilla dokončuje slibně vypadající Firefox 4.0, stejně tak Microsoft dodělává Internet Explorer 9.0, na kterém se mimochodem pořádně vyřádil. O Google Chrome ani nemluvě, o něm je slyšet téměř pořád.
Pokud Opera nebude chtít zůstat pozadu, musí si pospíšit. A Google Chrome na ní nepočká, ten díky zrychlenému vývojovému procesu bude za pár let ve dvacáté verzi.
Sjednocení verzí a Opera Unite je pryč
Každá verze Opery má na konci čtyřmístné číslo, tzv. číslo sestavení (build). Čísla sestavení se dříve lišila dle platforem – Microsoft Windows, Linux a Mac OS X. Aby v tom nebyl zmatek, vývojáři čísla sestavení sjednotili.
Pohráli si instalátorem a vyházeli z něj zbytečnosti. Z instalace proto zmizela Opera Unite, neboli webový server, který se před rokem objevil v Opeře 10.10. Pokud se rozhodnete Operu Unite použít, stačí ji klasicky aktivovat přímo v Opeře. Poté bude Opera Unite automaticky stažena a nainstalována.
Operáci mají zajímavý přístup k vývoji. Snaží se do Opery dát co nejvíce funkcí, vydat ji co nejrychleji a vše ladit souběžně, postupně a časem. Pak to vypadá tak, že věnují stovky člověkohodin něčemu, co není až tak prioritní. Ať už to byly Widgety nebo Unite.
Opeře by pomohlo, kdyby zmrazila přidávání nových funkcí a napřed pořádně odladila chyby, které Operu zatěžují. A klidně by si taková opravná Opera zasloužila označení 12.0. Ať už to jsou problémy ve vykreslování, či zpracování čehokoliv. Opera sice urazila značný kus cesty, již se nechová tak jako dříve, že kdejaký špatně napsaný web neřešila, ale pořád to nestačí. Opera si ráda dělá věci po svém.
Nutno ale dodat, že jedenáctá Opera je trochu jiná. Už od raných testovacích verzí působí spíše pozitivně. Že by se už konečně něco pomalu měnilo?
Instalátor si zaslouží jedničku s hvězdičkou
Nový instalátor Opery je fantastický. Pokud si libujete v instalaci Google Chrome, budete i zde nadšeni. Spustíte instalátor, klepnete na tlačítko a instalace je v cukuletu dokončena. Pokud se rozhodnete změnit adresář nebo nevytvářet zástupce, čeká na vás pouze jedno okno navíc.
Jeden, maximálně dva kroky a Opera je nainstalována
Konečně zmizela okna, kde potvrzujete licence, které „nikdo“ nečte. Už nejste před a po samotné instalaci obtěžováni zbytečnostmi. Jak je instalace dokončena, automaticky se spustí Opera.
Když už ji budete instalovat, raději ji nainstalujte do samostatného adresáře.
Revoluce: konečně podpora rozšíření
Dlouho trvalo, než se k tomu vývojáři odhodlali. Napřed se snažili zalepit chybějící místo pomocí Widgetů. Setkaly se ale s jejich neúspěchem. Poté přiskočil Google Chrome s podporou rozšíření a všichni to vítali. Operáci se tak chytili za hlavu a zapracovali na jedné z nejdůležitějších funkcí – na podpoře rozšíření.
Správce rozšíření v Opeře
Navštivte stránku s rozšířeními a vyberte si, které se vám líbí. Prozatím je v nabídce 200 rozšíření, ale jsou tam relativně pěkné kousky. Například:
- Buscomplete – zkrátka automatické dokončování (autocomplete) pro inputy
- Shorten URL – zkracovač adres, který umí bit.ly, is.gd, goo.gl a další
- Translator – překladač stránek využívající Google Translator
- LastPass – známý správce hesel nyní i pro Operu
[ProgramBox Opera : 6979]