"Top model kompaktních digitálních fotoaparátů Olympus". Tak se C-4040 dá nazvat s úplnou jistotou. Podrobná recenze toto prohlášení jak doufáme jen potvrdí.
Upřímně se přiznám, že se mi nechtělo vzpomínat a pátrat, kolik různých modelů řady C-2XXX/3XXX už sjelo z výrobních pásů Olympusu. Firma chrlí jeden typ za druhým, a aby toho nebylo málo, máme zde nejnovější model začínající čtyřkou. Čtyřmegapixelový Olympus C-4040 samozřejmě představuje vrchol této řady. Jaký je?
Konstrukce a ovládání
Jak jsem již naznačil v úvodu, „nejstarší příbuzný“ C-4040 je už první fotoaparát této řady - C-2000. Osvědčenou koncepci těla zachovává Olympus v podstatě stále stejnou jen s drobounkými změnami. Musím už poněkolikáté zopakovat, že je to jen dobře, protože toto tělo je zkrátka povedené, takže proč se bránit úspěšnému řešení?
Černý povrch je klasika a jakkoliv nám výrobci vnucují fotoaparáty v barvě stříbra, černá bude vždy jaksi více fotografická. Design navíc umocňuje exkluzívní protiskluzová úprava, takže zde není co dodat. A ještě je tu něco, čím se C-4040 liší od svých stájových kolegů - relativně masívní pogumovaná objímka kolem objektivu, která kromě zlepšení držení přístroje opět dodává jistý punc elegance.
A jinak? Dalo by se říci: vše při starém. Ovládací prvky najisto nahmátne každý, kdo někdy držel v ruce Olympus této řady, stejné je to s umístěním hledáčku, displeje, spouště ... Opakuji podruhé - proč měnit osvědčená řešení?
Podle shodného počtu a rozmístění ovládacích prvků by se chtělo říci, že i ovládání zůstane podobné, ne-li stejné. Do značné míry to pravda je, ale... Nejprve trošku zeširoka pro ty, kteří se s digitálními Olympusy setkávají poprvé. Snad jen kromě modelů E-10/20 je ovládání Olympusů poměrně hodně „menuidní“, tedy jinak řečeno: přestože je na těle fotoaparátu dost ovládacích prvků, stejně se nevyhneme mnohdy složitému brouzdání v menu. A že je menu nejvyšších typů pěkně hluboké a rozvětvené, to snad ani není třeba zdůrazňovat. Nové modely, mezi které samozřejmě patří i C-4040 se však dočkaly drobné, ale zajímavé inovace v přístupu k menu. První grafická obrazovka nabízí rozdělení do čtyř hlavních logicky členěných podskupin.
Zatímco tři z nich jsou pevné, čtvrtou lze uživatelsky definovat, lépe řečeno lze definovat do které části menu - ke které funkci se dostaneme. Tlačítkem rychlého přístupu se pak dostaneme přímo na požadované místo, aniž bychom se museli složitě probírat jednotlivými položkami. Ačkoliv tento systém nedosahuje dokonalosti „analogově“ ovládaných fotoaparátů, které mají pro každou funkci samostatný ovládací prvek, přesto se jedná o velmi výrazné zpřehlednění a zrychlení práce s digitálním fotoaparátem.
Z hlediska ovládání se ještě musím zastavit u tlačítka AEL. To standardně vykonává „svou“ funkci, tedy blokování naměřené expozice, a hned ve dvou pracovních režimech. Jednak klasika - stisknutím se aktivuje pro následující snímek. Podržíme-li jej však déle, zablokuje se expozice pro všechny ostatní fotografie až do doby, kdy opětovným stisknutím AEL nezrušíme. K čemu je to dobré? Třeba pro panoramatickou fotografii tvořenou skládáním dílčích snímků. Až potud je všechno v pořádku, kdyby ale nebylo možné onomu tlačítku přiřadit jinou funkci. Tedy to je samozřejmě také vítané, protože lze uživatelsky nadefinovat v podstatě jakoukoliv funkci fotoaparátu. Ale? Když já chci svůj AE Lock! A zároveň chci jinou funkci! Vím, připomíná to tak trochu vztek rozmazleného dítěte, ale proč dávat možnost jiných funkcí pod tlačítko, které zastupuje z fotografického hlediska důležitou funkci AEL?! A přitom by se problém dal řešit jednoduše - “dvojklikem“. Funkce AEL by tak zůstaly zachované a pod dvojklik bych si nadefinoval třeba uživatelskou kalibraci vyvážení bílé. Jak jednoduché! A nejde o žádný můj výmysl - vždyť Olympus tento fígl používá už delší dobu u tlačítka Display, kdy se můžeme rychle přepnout do režimu prohlížení, aniž bychom museli sahat na otočný ovladač. No nic, snad příště.
Funkce a vlastnosti
Tedy funkcemi je C-4040 nabitý důkladně. Myslím, že nenajdete nic, co by správnému digiťáku mohlo chybět. Zde mi nezbývá, než odkázat na tabulku technických parametrů, protože opakovat seznam by bylo zbytečné. Zastavím se však u několika funkcí a vlastností, které mě zaujaly ať v pozitivním nebo negativním slova smyslu. Zajímavou a málo vídanou funkcí je tzv. Pixel mapping. O co jde? U každého CCD snímače se může stát, že za nějaký čas nějaký ten pixlík neboli obrazový bod snímače odejde do věčných lovišť. Je-li foťák v záruce, budeme jej pochopitelně reklamovat, ale vyměňovat snímač po záruce? Proč? Zapneme funkci Pixel mapping, přístroj „projede“ všechny pixely, a nalezne-li nějaký nefunkční, oznámí to firmware fotoaparátu. Ten pak u každé následující fotografie chybějící obrazový bod prostě dopočítá a vše je zase OK. Dalo by se říci, že Olympus touto funkcí jednak poctivě přiznává možné slabiny digitální snímací technologie, a zároveň myslí na budoucnost uživatelů jeho fotoaparátů.
Nyní trošku kriticky: vadilo mi to u předchozích modelů, bohužel vadí i u nejnovějšího C-4040. Co to? Nepříliš korektní funkce vestavěného blesku při jiném než programovém režimu expozice. Jakmile fotografujeme např. na nejpoužívanější clonou prioritu a objektiv jen trošku více zacloníme, blesk, respektive měření blesku nestíhá. Snímky jsou citelně podexponované. Náprava je sice možná pomocí korekce blesku „do plusu“, ale kde je přesné TTL měření?
V kritickém tónu následuje stará bolest - pozdní varování vyčerpaných akumulátorů. Nechci příliš šťourat, ale konkurence už to dávno umí! Tedy včas(!) varovat fotografa před hrozícím koncem energetické kapacity. C-4040 bohužel umře dříve, než stačíte vytáhnout z kapsy novou sadu baterek.
Dobrá, musím také chválit. Propojení s počítačem přes USB Storage Class sice nepředstavuje horkou novinku, ale dlužno dodat, že u konkurence jej stále ještě nevzali za standard. A přitom je to tak příjemné - připojím fotoaparát k počítači a rázem jej mám v souborovém manažeru jako další disk. Snímky si prostě přetáhnu kam chci a následně je zpracovávám v programu jakém chci. Žádné omezování firemním softwarem, otravování se s Twain ovladačem, prostě ideál.
C-4040 disponuje ještě dvěma funkcemi, u nichž je vhodné se zastavit: redukce šumu a vnitřní interpolace na rozlišení až 7,7 Mpix. Protože však žádná slova nenahradí reálné fotografie pořízené pomocí těchto technologií, odkazuji čtenáře na kapitolu Obrazová kvalita, referenční snímky, kde můžete porovnat účinky a kvalitu obou funkcí.
Obrazová kvalita
Zde musím opět odkázat na uvedenou kapitolu Obrazová kvalita, referenční snímky, ale ještě než kliknete na odkaz, dovolte mi pár slov.
Na kvalitě fotografií se kromě jiného významnou mírou samozřejmě podílí také objektiv. S digiťákem C-4040 kupujete vskutku supersvětelný zoom 7,1 - 21,3 mm, odpovídající 35 - 105 mm ohnisku kinofilmu se světelností F1,8 - 2,6! Osobně mám sice k objektivu výhradu ohledně chromatické vady, avšak ostatní parametry jsou víceméně skvělé - viz. výše uvedený odkaz. Dotknu se však ještě vysoké světelnosti. Nejde totiž o samoúčelnou vlastnost nebo nějaký snobismus. Jednak je zde totiž nízká základní citlivost CCD čipu a pak také relativně velká hloubka ostrosti objektivů o malých ohniskových vzdálenostech. Obojí může v mnoha případech vadit a jak vědí zkušení fotografové - obojí také do jisté míry řeší vysoká světelnost optiky. Nezbývá proto jen vyslovit za vysokou světelnost velkou pochvalu!
Standardní vybavení
Jediný řekněme nadstandart obsažený v krabici s fotoaparátem představuje IR dálkové ovládání. Jinak je vše v rámci běžných zvyklostí, tedy kabeláž, software, nějaký ten řemen, krytka objektivu. Paměťová karta je tradičně typu „na rozjezd“ – 16MB kapacita se pro čtyřmegový digiťák ani jinak nazvat nedá. Nehledejte ani akumulátory. S dvojicí firemních baterií CR-V3, které v základním balení jsou, sice nafotíte mnoho snímků, ale věčně určitě nevydrží.
Cena
U Olympusů došlo nedávno ke zlevnění, a to se dotklo i C-4040. Cena spadla o rovných 5 tisíc na baťovských 39.900,- včetně DPH. Ve své kategorii je tak Olympus o něco málo levnější než například Canon G2. Potěšitelné je také, že s cenou pod 40 tisíc si může nový majitel fotoaparát ihned odepsat do nákladů, což nepochybně bude jedním z rozhodovacích faktorů u kupujících – podnikatelů nebo institucí.
Celkové hodnocení
I přes pár výhrad, které zazněly, musím Olympus C-4040 hodnotit velmi vysoko. Sečteno a podtrženo - v osvědčeném ergonomicky zdařilém těle se nachází jedna z nejmodernějších snímacích digitálních technologií. Ostrost optiky a barevné podání snímače ve spolupráci s AD převodníkem a firmware fotoaparátu jsou výborné. Uživatelé si díky čtyřem miliónům obrazových bodů mohou dovolit už i nějaký ten výřez. Olympus navíc nabízí ke svým digitálním fotoaparátům asi největší volitelné příslušenství, takže co dodat? C-4040 je zkrátka dobrá volba.
Plusy a mínusy
+ ergonomický design
+ ostrost optiky
+ vysoká světelnost objektivu
+ zlepšený přístup do menu
+ funkce Pixel mapping
+ redukce šumu
+ USB typu StorageClass
- chromatická vada objektivu
- nepřesné měření blesku při jiném než programovém režimu
- pozdní varování vybitých akumulátorů
- malá kapacita standardní paměť. karty
