Ohnisková vzdálenost objektivů je veličina, u níž s příchodem digitální techniky začal panovat trochu zmatek. Výrobci udávají skutečnou ohniskovou vzdálenost, která se pak přepočítává na kinofilm. Otázkou je, jestli jsou tyto údaje pro běžného uživatele srozumitelné. A nebo se jen řídí rozsahem zoomu?
Tento článek najdete v časopisu Computer 14-15/02, který vyšel 1. srpna 2002.
Petr Lindner: Pro běžného, ale i zkušeného uživatele je důležité vědět, že pojem ohnisková vzdálenost je pouze jiným vyjádřením snímacího úhlu objektivu. Vždy platí: čím menší ohnisková vzdálenost, tím širší snímací úhel objektivu a obráceně. To je ale v digitální fotografii asi vše, co je obecně platné.
Jestliže u kinofilmu představuje například ohnisko 28 mm vždy stejný snímací úhel (75°) a každý zběhlejší fotograf ví, že jde o vcelku slušný „širokáč“, v digitální fotografii se absolutními hodnotami ohniskové vzdálenosti nelze řídit. Kde je problém? Ohnisková vzdálenost je vždy vztažena k úhlopříčce snímacího média, lhostejno jestli filmu nebo elektronického snímače. Zatímco však úhlopříčka políčka zmiňovaného kinofilmu je vždy stejná, velikost snímacích čipů není ani zdaleka jednotná.
Pro nás jako uživatele tedy vlastně není důležitá absolutní hodnota ohniskové vzdálenosti, kterou většinou najdeme na objímce objektivu, nýbrž hodnota vztažená ke kinofilmu.
Malá násobilka
Zatímco v kategorii digitálních fotoaparátů s vestavěným objektivem se můžeme zajímat pouze o zmíněný obrazový úhel nebo ohnisko přepočítané na kinofilm, ve třídě „digitálů“ postavených na bázi kinofilmových těl je situace složitější. Snímače jsou totiž z technologických důvodů zatím vždy menší než kinofilmové políčko (24 × 36 mm).
Prozatím jediný fotoaparát s čipem velikosti kinofilmu (Contax N Digital) je už pár let ve fázi ohlašování a funkční vzorek nikdo neviděl. V technických parametrech digitálních zrcadlovek se tedy setkáváme s koeficientem přepočtu ohniskové vzdálenosti. Běžná hodnota je 1,5 – 1,6 ×, přičemž nejlepší Canon EOS 1D disponuje hodnotou 1,3 ×. V praxi to znamená, že nasadíme-li na foťák klasický 50mm „záklaďák“, po přepočtu se z něj stane ohnisko 65 mm? Ne! Ohniskovou vzdálenost změnit nelze, ta je takříkajíc napevno v objektivu. Fotoaparát vzhledem k menšímu políčku čipu pouze nevyužije celý snímací úhel objektivu a udělá z něj výřez odpovídající úhlem oněm 65 mm. Veškeré optické vlastnosti objektivu ale vždy zůstanou charakteristické pro původní hodnotu, v našem případě tedy pro ohnisko 50 mm.
Nějaká perspektiva musí být
V předchozím odstavci byla zmínka o optických vlastnostech. Se změnou ohniskové vzdálenosti se totiž nemění jen snímací úhel. Změna úhlu nezbytně přináší různé perspektivní podání. Kratší ohniska (cca od 35mm kinofilmu a kratší) mají více rozšířené perspektivní podání – předměty v blízkém prostoru už bývají často zdeformované, pozadí pak vypadá vzdálenější. Širokoúhlé objektivy navíc často trpí poměrně výrazným soudkovitým sférickým zkreslením. Tzv. „normální“ ohniska, což je 45 – 55 mm, mají přirozené perspektivní zobrazení a sférické zkreslení zpravidla nebývá znatelné. Delší objektivy nebo ohniska zoomů již jakoby zhušťují perspektivu, což odpovídá rozšířenému laickému pojmu, že „přibližují“. Zejména v případě zoomů trpí dlouhá ohniska většinou poduškovitým sférickým zkreslením.
A to jsme ještě nezmínili hloubku ostrosti. Ta se totiž se změnou ohniskové vzdálenosti také různí (za předpokladu snímání ze stejné vzdálenosti). Obecně platí: čím kratší ohnisko, tím větší hloubka ostrosti. A zde je další problém digitální fotografie. Pevně vestavěné objektivy mají ultrakrátké absolutní ohniskové vzdálenosti, které běžně začínají na cca sedmi milimetrech. Nedivme se pak, že foťáky nemají vyšší clonové číslo než F 8, protože jeho hodnota odpovídá díky větší hloubce ostrosti možná i cloně F 22 u kinofilmu.
| Ohniskové vzdálenosti v praxi (vztaženo ke kinofilmu) |
| 20 mm – velmi širokoúhlý záběr (94°), ideální např. na krajinné celky |
| 28 mm – běžný širokoúhlý záběr (75°), např. pro snímání v interiérech |
| 35 mm – středně široké až normální ohnisko (63°), běžné fotografování |
| 50 mm – tzv. základní objektiv (46°), běžné fotografování s důrazem na minimální sférické zkreslení |
| 80–100 mm – tzv. krátké teleobjektivy (30–24°) |
| 135 mm – klasické „portrétní sklo“ (18°) |
| 180–200 mm – střední teleobjektivy (cca 12–14°) |
| 300 mm a více – teleobjektivy (od 8°) |
