Odvážný krok se povedl: Test notebooku Apple MacBook Air M1

Jako ve škole: větu „Procesory x86 patří do počítačů, ARMy do mobilů a tabletů“ si jednou provždy škrtneme. Studenti ve svých sešitech, učitelé v učebnicích. Po neslaném, nemastném koketování Microsoftu s těmito procesory ve svých tableto-noteboocích Surface se do přerodu pustil i Apple, který dává vale Intelu. Nejde přitom o krok zbrklý či nepromyšlený, právě na procesory Intel z procesorů IBM PowerPC přešel Apple v roce 2006. Tehdejší změna znamenala okamžitý nárůst výkonu při zásadně nižší spotřebě.

Přechod mezi různými architekturami však vždy znamená zásadní komplikaci: aplikace napsané pro jednu architekturu nemohou běžet na architektuře jiné. Tak tomu ostatně bylo i v roce 2006 a Apple problém vyřešil mezivrstvou zvanou Rosetta, která automaticky přeložila starou aplikaci pro nový procesor. Ač je to čtrnáct let, pamatuji si jako dnes, že co se kompatibility a rychlosti týče, nebyla Rosetta žádný zázrak. Přerod trval několik let a aplikace, které tvůrci nechtěli překládat, zůstaly minulostí.

S touto starou pachutí na patře všech pamětníků se milovníci počítačů Apple obávali přechodu z procesorů Intel na ARMové procesory zvané Apple Silicon, v první verzi označované jako M1. Apple připravil již při oznámení kity s novým procesorem pro vývojáře, aby tito mohli své aplikace optimalizovat pro nové procesory. A pro ty líné, anebo pro programy, které již své vývojáře nemají, připravil Apple Rosettu 2. Otázky stran kompatibility a rychlosti jsou opět nejožehavější, stejně jako před čtrnácti lety.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.

Vyzkoušet za 1 Kč Nebo samostatné Živě Premium

Více informací | Už mám předplatné. Přihlásit se