Zatímco ve hrách pro jednoho hráče jsou podvody neškodné a často jen cestou k rychlejšímu průchodu, v kompetitivním hraní představují obří problém. Výsledkem mohou být i milionové ztráty vydavatelů.
IDKFA, IDDQD, IDCLIP. Tuhle sekvenci kódů bude znát každý, kdo alespoň na chvíli v devadesátých letech zavadil o legendárního Dooma. Díky ní hráč získal neomezené náboje do všech zbraní ve hře, nesmrtelnost a rovněž schopnost procházet zdmi. Ještě dlouho před Doomem ale první cheaty použil vývojář Kazuhisa Hašimoto v titulu Gradius pro NES. Začal tím psát historii podvádění ve video hrách.
Díky lenosti vývojářů
Cheaty byly velmi dlouhou dobou spojeny právě se zadáváním kódů ve hře nebo stisknutí dlouhé sekvence kláves v přesném pořadí. Ostatně tento způsob byl zvolen i ve zmíněném Gradiovi, kde hráč postupně použil tyto klávesy: ↑ ↑ ↓ ↓ ← → ← → B A a celou sekvenci ukončil tlačítkem Start. Hra se pozastavila a hráč mohl zvolit další výhody pro snadný průchod hrou.
Tahle kombinace, později známá jako Konami Code, přibyla do hry z jednoduchého důvodu – vývojáři nebyli při testování hry dost dobří na běžný průchod hrou. Aby tedy mohli řádně testovat svoje dílo, vložili do hry tuhle možnost, která výrazně vylepší schopnosti hráčské postavy. Díky tomu je ve velké části her obdobné kódy možné používat dodnes – stačí otevřít vývojářskou konzoli (nejčastěji klávesou ~) a na webu najít potřebné příkazy.
V pokračování pro předplatitele také najdete
Dříve šlo o praktickou pomůcku pro vývojáře.
Dnes je to problém, jde o slávu a velké peníze.
Psychologie? Zkazíte si zážitek ze hry.
