Ochrana softwaru narozena v USA

Největší zkušenosti s ochranou autorských práv k počítačovým programům mají v USA. Využijeme jejich z kušenosti i u nás?
První počítače se v podobě neohrabaných "dinosaurů" začaly objevovat už během druhé světové války. Jak se postupně zmenšovaly a byly více a více univerzální, počet jejich uživatelů stále rostl. V 60. a 70. letech se už v zahraničí začaly ozývat první požadavky na právní úpravu ochrany počítačových programů. Původní, zajisté chvályhodný, úmysl vytvořit speciální právní normu na mezinárodní bázi však ztroskotal, a proto byl nakonec v roce 1979 pod záštitou Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) vydán typový zákon, který měl sloužit jako vzor pro zákony na ochranu počítačových programů, které si měly jednotlivé státy vydat samostatně. Situace v USA a Japonsku ale už předtím donutila tyto státy vydat vlastní zákony upravující ochranu softwaru. Od počátku 80. let jsou počítačové programy shodně chráněny vnitrostátními právními řády i mezinárodními úmluvami (např. Bernskou úmluvou apod.) s určitými odchylkami jako díla literární. Pojďme se teď společně na chvíli podívat na úpravu této problematiky do země, která jí začala věnovat pozornost jako jedna z prvních.

A jak je to tedy V USA
Základ obecné autorskoprávní ochrany je v USA zakotven v článku 5/8/8 americké ústavy. Ten stanoví výhradní právo autorů (původců) a vynálezců na jejich díla a vynálezy. Zdá se to být dostatečně univerzální a přitom přesné. Nicméně se při interpretaci tohoto relativně dosti vágního ustanovení vyskytovaly obtíže tak zásadního charakteru, že v roce 1980 byl jako doplněk autorského zákona přijat tzv. Software Copyright Act. Podle amerického práva je tedy současná ochrana počítačových programů následující:

Počítačový program je v Software Copyright Act definován jako posloupnost instrukcí nebo příkazů, která je určena pro přímé nebo nepřímé použití počítačem za účelem dosažení požadovaného výsledku. Ve Spojených státech je právně zakotvena možnost převedení autorských práv na zaměstnavatele nebo jinou právnickou (např. firmu) či fyzickou osobu (jednotlivce), což naše právní úprava neumožňuje. Za předpokladu, že budou využity na jednom konkrétním počítači nebo k archivním účelům, je povoleno i vytváření kopií nebo drobných úprav počítačového programu. Jakmile však skončí platnost licence, musí být všechny kopie programu zničeny.

Do roku 1988 v USA existovala povinná registrace děl, a to včetně počítačových programů. Dílům neregistrovaným právní ochrana nebyla poskytována. V současnosti je tato registrace dobrovolná, nicméně vzhledem k tomu, že v případném pozdějším autorskoprávním sporu podstatně usnadňuje důkazní situaci, je i nadále hojně používaná.

V oblasti angloamerického systému práva, tedy v USA, Kanadě a Velké Británii, se jako pramen práva obecně závazný používají i soudní precedenty, tedy rozhodnutí soudů v konkrétních věcech, zatímco v kontinentální Evropě jsou obecně závazné pouze zákony. Vzhledem k tomu jsou některé problémy v USA ponechány k uvážení a dořešení soudní praxi. Mezi takové případy patří i otázka, v jaké formě je počítačový program chráněn, tedy jestli je chráněn jenom jako zdrojový text nebo strojový kód, nebo jestli je chráněn i ve spustitelném tvaru (operační systém, ostatní softwarové nadstavby nad technickým vybavením, veškeré aplikace).

A co s tím?
Spojené státy začaly budovat svou legislativu i judikaturu v této oblasti mnohem dříve než náš stát, i proto se od nich máme co učit. Jedna z věcí, které by opravdu stály za převzetí, je právě možnost převodu autorských práv na právnické osoby. Ale k zamýšleným změnám našeho autorského zákona zase někdy příště.
Váš názor | Co dělat, když po upgrade z Windows 95 na Windows 98 nefunguje tisk

Témata článku: Software, USA, Copyright, Mezinárodní úmluva, Přesný tvar, Precedent, Soudní ochrana

Určitě si přečtěte


Aktuální číslo časopisu Computer

Zachraňte nefunkční Windows

Jak nakupovat a prodávat kryptoměny

Otestovali jsme konvertibilní notebooky

Velký test 14 herních myší