Dobrý článek, zaujal mne. Měl bych jednu poznámku k úryvku v závěru článku.
"...nikdo nespočítá, kolik procent zapnutých televizí bliká do prázdných místností, se rychle zametou pod koberec. V Internetu naopak dostávají pochybnosti hned živnou půdu..."
Jedná se cca o 5-6% zapnutých televizí. Viz Koincidenční studie peoplemetrového panelu u realizátora peoplemetrového výzkumu TNS Media. Představte si, že investujete do TV reklamy stovky milionů ročně a hledáte odpověď na otázku, kolik lidí nesleduje TV (reklamu), ale jen ji pouští do prázdného pokoje. Vaše otázky by měly VELKOU váhu 
. Nelze je jen tak zamést pod koberec. I tady jsou pochybnosti namístě. Právě zmíněná studie je pokusem postavit se k problému čelem a zodpovědět tyto nepříjemné otázky. On je totiž obecně problém zjistit objektivně odpověď na podobné otázky - hlavně: kdo takový výzkum zaplatí? Zadavatelé reklamy? Ne. Média? I tak jsou pro ně výzkumy zjišťující jejich sledovanost drahé ... natož aby platila další a další výzkumy. 
Jednou z deklarovaných výhod internetové reklamy je její interaktivita. Banner či jiný reklamní prvek musí upoutat pozornost, nesmí vzbudit negativní emoce a má vyvolat reakci - zpravidla click. Úspěšnost se pohybuje zpravidla mezi půl až jeden a půl promile. Pokud je prvek příliš vlezlý, arogantní, nevhodně kreativně zpracovaný, je neúspěšný. A to byl případ kamery x10.
Myslím, že hlavní problém byl v tom, že nasazení pop-up oken v případě X desítky byl za hranicí akceptovatelnosti a ne v tom, že internet je oproti televizi málo mocný. Ostatně, počkejme si, jaké změny přinese digitalizace televizního vysílání, která by měla znamenat roztříštění schematu pouhých pěti, někde bohužel jen čtyř TV kanálů... (ano máte pravdu, vlastníků TV je skutečně příliš málo. TV trh by potřeboval více konkurence).
Metody sebeprezentace dobře zvládá i internet. Projekt NET-meterů sdružení SPIR mi připadá minimálně velmi zajímavý.
