Obchod Bílézboží.cz udává roční tržby na Internetu v desítkách miliónů

V posledních měsících čteme v tištěných i elektronických médiích články především o tom, jak se internetovým obchodům daří špatně: krachy v zahraničí, kde co obchod, to „spálené“ peníze v takových částkách, které jsou pro našince zcela nepředstavitelé, a také narůstající série krachů nebo problémů i u nás. Zatímco dříve se věřilo, že úspěšný může být zejména „start-up“, technologická společnost podporovaná kapitálovou injekcí, dnes se spíše má za to, že pokud to někdo „vyhraje“, budou to kamenné společnosti těžící především z vlastní tržní pozice, zkušeností a logistické infrastruktury.

Přesto je na českém Internetu segment, kde působí hned dva subjekty, jež zatím cizí kapitál nepotřebovaly, rozjely obchod na Internetu z vlastních úspor (připomeňme, že některé ze zkrachovalých firem dokázaly i na českém Internetu „propálit“ více než 100 mil. korun, aniž čehokoli dosáhly), bez marketingové podpory v zádech a dokázaly se propracovat k obratům v desítkách miliónů korun. Jsou to obchody Obchodní dům.cz a Bilezbozi.cz, které se (jen shodou okolností?) zabývají prodejem prakticky stejného sortimentu, respektive tento sortiment je u obou z nich klíčový – je to „bílé zboží“, tedy elektrospotřebiče jako pračky, ledničky, sušičky, myčky, mikrovlnky apod. Obchodní dům je tu už několik let; Bílé zboží má za sebou teprve rok provozu a ohlášený obrat „v desítkách miliónů korun“ určitě velmi překvapuje. Vydal v tomto duchu také tiskovou zprávu, ve které je ale velmi nekonkrétní. Ondřej Fryc, šéf obchodu, to odůvodňuje velmi důvěrnou povahou bližších informací, zejména týkajících se přesného obratu či dokonce zisku – tvrdí, že konkurence (má na mysli zřejmě zejména dva zmíněné obchody) se sleduje velice bedlivě a dochází k různým změnám cenové politiky. Informace, jak se změna cenové politiky promítne do výsledků, prý patří k tomu nejcennějšímu, co obchod po stránce informací má.

Prodej bílého zboží je specifický a velmi se liší například od knih – dovedu si představit, že internetový obchod musí značně trpět činností nejrůznějších „škůdců“, kteří, bohužel, jsou právě na Internetu jako doma. Ondřej Fryc z Bílého zboží udává, že i jejich obchod se s tím setkává velmi často – mohou to být fiktivní objednávky, různí vtipálkové volající na zelenou linku, stejně jako pokusy o hack; firma proti nim postupuje tak tvrdě, jak to jde, a podala v jednom případě i trestní oznámení.

Vzhledem k tomu, že oba dva hlavní tržní subjekty svoje obraty před veřejností tají, lze o jejich tržbách jen spekulovat, nicméně dovolil bych si odhadnout, že celkové tržby (existuje ještě několik dalších firem prodávajících tento druh zboží přímo přes Internet) v tomto segmentu by mohly letos dosáhnout 100 mil. Kč. Samozřejmě že jde o drahé zboží s průměrnou cenou přes 10 000 Kč, takže k dosažení této částky stačí podstatně menší počet zákazníků a objednávek než třeba u knih, ale to není podstatné – marže u tohoto druhu zboží bývá standardní (tj. před slevami zákazníkům), a zisk se tedy odvozuje od výše obratu. Pomineme-li sporný případ letenek (letenky ve velké většině případů u nás provozují „smíšené“ firmy, mající i kamennou kancelář, takže nelze přesně oddělit, co se prodalo díky Internetu a co ne), pak bude bílé zboží zřejmě vedoucím segmentem v online prodeji u nás – je tedy na tom podstatně lépe než například v USA, kde je někde na konci první desítky. Čím to je?

Podle Ondřeje Fryce existuje několik důvodů: hlavním je cena, která u našich zákazníků a u takto drahého zboží hraje vyšší roli než venku. Je to pravda, neboť desetiprocentní sleva, na Internetu obvykle běžná, znamená více než tisícovku úspor; desetiprocentní sleva u cédéčka je padesát korun a u knihy třicet (v průměru). To je podstatný rozdíl: kvůli padesátce málokdo opustí svoje zaběhané zvyky, kvůli tisícikoruně už ano. Dalším faktorem je samozřejmě pohodlný nákup, ale především získání podrobných informací a „srovnávacích testů“ – to v kamenném obchodě, zejména v různých hypermarketech, prakticky nebývá možné a menší obchůdky, které se dokáží zákazníkovi dobře a kvalifikovaně věnovat, zase mívají poměrně úzký sortiment.

Často se tvrdí, že na Internetu nejde prodávat ve velkém bez značných investic, minimálně od deseti miliónů korun výš. U obou vedoucích obchodů v oblasti bílého zboží tomu ale tak nebylo – obchody vznikaly i vzrůstaly svépomocí bez cizího kapitálu. Obě firmy, K.D. Marketing i Bilezbozi.cz, mají v obchodním rejstříku zapsaný jen minimální kapitál potřebný pro s.r.o., a i když je jasné, že potřebovaly více peněz než jen tyto částky, daly se financovat ze soukromých peněz vlastníků; je myslím také příznačné, že jejich vlastníky jsou osoby, které už mají dřívější zkušenosti s podnikáním, nejsou to tedy „studentské start-upy“ (nic proti nim, ale praktické zkušenosti s podnikáním jsou nenahraditelné.).

Jak je možné, že se lze dobrat obratů v desítkách miliónů korun bez obdobně velké investice? Kromě vlastní šikovnosti (např. v naprogramování obchodu) a schopnosti dosáhnout na Internetu dobrého povědomí bez velkých marketingových výdajů („chytrý marketing“) to je pak schopnost fungovat bez vlastního velkého skladu, s „napojením“ na existující, dobře zásobené velkosklady. To je například nemožné u internetového knihkupectví, kde máme dobré zkušenosti s Vltavou – trh je nesmírně roztříštěný (několik tisíc individuálních vydavatelů a neexistující centrální distributor), že je nutné držet vlastní sklad se zbožím v mnohamiliónové hodnotě, tento sklad (jeho infrastrukturu) i zboží na něm tedy předem zaplatit.

Každopádně oba zmiňované obchody ukazují, že elektronická komerce „funguje“ a že se pod tímto slovem neskrývá něco jako „ještě jsme neprojedli všechny peníze od našeho investora“, ale „podnikáme z vlastního a dokážeme i vydělávat“.