O kousíček blíž k biologickým počítačům?

Zatím ale jde stále „jen“ o objevy v základním výzkumům, technologická cesta se zde může ukázat jako nesmírně dlouhá a trnitá.
Představte si, že v budoucnu místo zapnutí nějaké desetikilové plastikové bedny pouze řeknete vrstvě tuku na svém břiše „špeku, dělej něco pořádného“, a molekuly hnípající ve vašich tukových buňkách se probudí, promění v „biologické počítače“ a napojeny na vstupní (váš mozek?) a výstupní (také váš mozek?) zařízení začnou fungovat jako superpočítač Deep Blue, akorát že stokrát výkonnější, účinnější a snáze ovladatelný.

Pokroky v biotechnologii a „nanotechnologii“ (obor pojmenovaný podle velikosti základních funkčních částic, které ale mohou být jak mechanické, tak biologické) dnes otevírají možnosti takovýmto aplikacím – omlouvám se za použití fráze, ale je zde výjimečně výstižná. Bell Labs (= Lucent Technology) oznámila, že vytvořila první „DNA motory“, tj. budoucí výrobní zařízení, která budou fungovat v molekulárním rozměru, která budou energeticky víceméně soběstačná (!) a budou především programovatelná a řiditelná. To jsou dva zásadní požadavky, které lze zjednodušit až na úroveň „0 a 1“ známou z polovodičů: jakmile naleznete či vytvoříte cokoli, co se přesně podle vašich příkazů a podmínek přepíná do těchto stavů a v těchto stavech zůstává, pokud nenastane jiný případ, máte už k dispozici nejen nutnou, ale i postačující podmínku k postavení počítače. A protože tradiční polovodičová technologie časem na svou hranici narazí (ta se stále snižuje, ale donekonečna to nepůjde), hledá se ještě menší alternativa: například molekuly, které fungují jako „puzzle“, tj. zaskakující do jasně daných pozic bez různých neurčitých, variabilních stavů.

První skutečně biologický počítač asi není příliš vzdálen – může se jednat jenom o několik roků, univerzitní prototyp může být sestaven tedy relativně rychle. Jenomže k masově produkované a použitelné „krabičce“ může být v tomto případě ještě hodně daleko – i třeba desítky let a není vyloučeno, že se to vůbec nepodaří. Čím „nelidštější“, běžnému pochopení vzdálenější produkt (to i mikročip je pochopitelný: vypálí se pár vrstviček a je to), tím obtížnější je jej vyrobit. Tím častěji se naráží na známý začarovaný produkt výrobku a jeho nástroje: k produkci výrobku X je nutný nástroj Y, který ale je možný vyrobit pouze s pomocí výrobku X, či dokonce výrobku ještě složitějšího – titěrný výrobek vyrobíte pouze s použitím ještě titěrnějšího nástroje.

Každopádně na tyto technologie vsázejí velké peníze firmy, které obvykle vědí, co dělají: například IBM oznámila gigantický vývojový rozpočet právě na tuto branži, takže se dá očekávat, že v přísně utajených laboratorních provozech již výzkumníci vědí a znají to, co je před veřejností zatím dokonale skryté. Druhým podobným kandidátem jsou právě Bell Labs, které v počtu vynálezů také patří mezi světově nejúspěšnější, a pak je zde i spousta dalších, menších či větších firem, pro které je „biotech“ oborem, od kterého si slibují, že během pár let zastíní i současný internetový boom.

Diskuze (16) Další článek: Olympus C-3030Z - Technické parametry

Témata článku: Internetový boom, Bell, Deep, Budoucí superpočítač, Bella, Puzzle, Výrobek, Kousíček, První motor, Molekula, Funkční stav

Určitě si přečtěte


Aktuální číslo časopisu Computer

Jak rychlé je nabíjení bez drátů?

Test 11 sluchátek pro hráče

Aplikace, které vám zachrání dovolenou

Kompletní přehled datových tarifů