Jak již bylo řečeno formát MP3 posouvá kvalitu dříve odpovídající kódování 128 kbit na hranici 64 kbit. Při použití MP3 Proto by tedy mělo dojít k dvojnásobné úspoře místa ve srovnání s dřívějším MP3. Skutečně, pokud srovnáte MP3 a MP3 pro na 64 kbitech, je to dramatický rozdíl. Stejně tak se ale dá říci, že se s MP3 Pro podařilo stáhnout náskok WMA, které při 64 kbitech také podává velmi slušné výsledky.
Zveřejněný přehrávač Thomsonu není žádný provizorní kousek, jedná se o slušně provedený přehrávač, který je běžně použitelný. Díky tomu, že i tento přehrávač umí uložit dekódovaný zvuk zpět do WAV souboru, je možné se podívat na frekvenční charakteristiku a zjistit, kde má tento formát své hranice.
Jako testovací skladbu jsem vzal Canned Heat od Jamiroquai, využívá celkem úspěšně celé zvukové spektrum a jasné činely doplňují hutné basy. Tuto skladbu jsem prohnal kódováním 64 kbit/s, 128 kbit/s v normálním MP3 a 64 kbit/s ve formátu MP3 Pro. Zveřejněný přehrávač/kodér podporuje jen 64 kbit/s MP3 Pro, lepší kvalitu tedy nešlo otestovat. Nyní jsem ke srovnání různých verzí MP3 přidal i test WMA kodeku V8 a také černého koně zvukové komprese formát Ogg Vorbis.
V grafu vidíte zastoupení jednotlivých frekvencí v různých variantách skladeb. Za malou špičku okolo 15,5 kHz mohou vytrvalé činely v originální skladbě. Posun jednotlivých grafů je dán hlasitostí. Je velmi dobře vidět, že původní MP3 v 128 kbitech jako jediné z MP3 formátů dokázalo věrně zachytit původní činely, MP3 Pro, i když tam signál má, to již ignorovalo. Dobře je také vidět, jak běžné MP3 na 64 kbitech skončí natvrdo na 10 kHz a dál ani ťuk. MP3 Pro do těchto 9-10 kHz věrně kopíruje originální podobu skladby, pak vstoupí do akce nová vylepšení a byť si trochu vymýšlejí, posunou strop až za 16 kHz.
Formát Ogg Vorbis se ukazuje jako zajímavý soupeř MP3. Nyní jsou dostupné zdrojové kódy verze 1.0 RC1, nicméně dostupné hotové utility pro kompresi jsou jen beta 4. Ogg Vorbis má ve frekvenčním spektru na začátku více odchylek než MP3 či WMA, které do určité frekvence průběh věrně kopírují, jeho pád na vyšších frekvencích je ale pozvolný. Dostupné kopresní utility pro Ogg Vorbis neumožňují použít nižší kompresi než 112 kbit/s, proto byla pro srovnání použita komprese na 128 kbitech/s. Ogg Vorbis je ale zatím jen začínající formát, který nemá podporu hardwarových přehrávačů.
Záznam WMA byl pořízen Total Recorderem (WinAMP ukládání WMA neumožňuje), proti MP3 Pro na 64 kbitech/s vyloženě WMA padá na vyšších frekvencích rychleji. Podle tohoto grafu je tak jasným vítězem MP3 Pro. Přesto v poslechovém testu bych tento rozdíl nehodnotil jako výrazný. Oba dva formáty nejsou úplně dokonalé. WMA V8 má nicméně lepší využitelnost díky jednoduchosti přehrávání (Media Player si jen případně stáhne nový dekodér z webu).
Z uvedeného vyplývá zajímavý postřeh, MP3 Pro na 128 kbitech bude tedy také kopírovat charakter MP3 po určitou mez a rozšíří o více než 50 procent pokryté frekvence. Z grafu by tak MP3 Pro při tomto kódování mohlo pokrýt velmi věrně původní skladbu, což by odpovídalo i tvrzení Thomsonu, že od 80 kbit nelze poslechovým testem určit, co je komprimováno a co je originál. Poslechově je nové MP3 Pro velmi slušně srovnatelné s původním MP3 na dvojnásobné frekvenci. Pokud přehráváte nové MP3 Pro ve WinAMPu či kapesním MP3 přehrávači, sice se přehraje, ale zní jako to původní 64bitové MP3 (spíše o chloupek hůř).
MP3 Pro je tedy laboratorně lepší než WMA od Microsoftu. Ogg Vorbis má velmi blízko k běžnému formátu MP3, liší se jen jinou charakteristikou poklesu frekvencí. Zatímco MP3 jde dolů ve skocích, Ogg Vorbis jde dolů postupně. Ogg Vorbis ale nemá zatím ty možnosti, aby při poklesu na 64 kbit/s vyrovnal kvalitu stejně jako MP3 Pro nebo WMA.
