O dotacích z fondu na podporu rozvoje vysokorychlostního internetu rozhodnuto - výše dotací je známa

UPDATE: Původní článek ze 7. února 2006 je doplněn o částky dotací k projektům, kde již výše dotace byla stanovena. Komentář si necháváme na pondělní článek.

Na začátku se pokusím v krátkosti shrnout, o co tady vůbec jde. ČR se stejně jako řada dalších vyspělých zemí snaží podpořit rozvoj vysokorychlostního přístupu k internetu. V rámci Evropské unie existuje tzv. Lisabonský proces, což je trochu střízlivější nástupce ambiciózní Lisabonské strategie z roku 2000, jejímž cílem bylo udělat z EU během 10 let nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější ekonomiku světa založenou především na znalostech.

Během následujících let se však ukázalo, že dosažení zmiňované mety nebude tak jednoduché, jak se zdálo. Ze „strategie“ se stal „proces“, který se dnes spíše než na globální cíle zaměřuje na pokrok v jednotlivých oblastech jako je zaměstnanost, výzkum a vývoj atd. Důležité je, že jednou z podmínek dosažení rozvoje ekonomiky je právě vysokorychlostní přístup k internetu.

Česká vláda v lednu 2005 schválila Národní politiku pro vysokorychlostní přístup k internetu, ve které definovala vytvoření dotačního titulu určeného pro rozvoj vysokorychlostního přístupu k internetu. Pro tento účel byly vyčleněny prostředky ve výši 1 % výnosů privatizace Českého Telecomu. Součástí politiky bylo i vytvoření odborného Fóra pro vysokorychlostní přístup, které bude mimo jiné vyhodnocovat po obsahové stránce projekty ucházející se o spolufinancování z uvedeného dotačního titulu a činit s tím související doporučení.

Dne 25. 10. 2005 zveřejnilo MI podmínky přidělování dotací na podporu vysokorychlostního internetu. Pro rok 2006 byla získána částka 200 mil.Kč. O dotace se mohly ucházet nestátní neziskové organizace, obce, firmy i fyzické osoby, a to v rámci tří programů: infrastruktura, nové aplikace a služby a podpora osvěty a marketingu.

Vybrané projekty musely splňovat následující hlavní kritéria: udržitelnost a rozvoj, kompatibilitu s politikou státu, EU a dotační politikou, nesměly narušovat hospodářskou soutěž a příjemce dotace musel být „důvěryhodný“. Mezi další obecné priority patřilo kromě dalšího například zpřístupnění širokopásmových služeb v méně rozvinutých a řídce osídlených oblastech, posun k vyšší kvalitě, nové formy vzdělávání, aplikace na podporu komunikace s veřejnou a státní správou a služby telemedicíny. Dotace nesměla přesáhnout 70 % rozpočtu nákladů na projekt. Uzávěrka výběrového řízení byla 9. 12. 2005 s tím, že o přidělení dotací mělo být rozhodnuto do konce ledna.

Včera v odpoledních hodinách se na stránkách ministerstva s menším zpožděním konečně objevila zpráva s výsledky výběrového řízení. Píše se zde, že:

„Ministerstvo informatiky obdrželo celkem 293 zásilek s projekty a žádostmi o poskytnutí podpory v roce 2006. Na základě doporučení Fóra pro vysokorychlostní přístup k internetu, s přihlédnutím k možným rizikům narušení hospodářské soutěže a neslučitelné veřejné podpory, vybrala ministryně informatiky Ing. Dana Bérová dne 6. února 2006 níže uvedené projekty.

Ostatní projekty byly vyřazeny z formálních důvodů, vyloučeny pro nesplnění základních kritérií nebo shledány jako nesplňující zadání výběrového řízení (nebyly doporučeny fórem nebo neobdržely dostatečný počet bodů podle dílčích hodnotících kritérií). Konkrétní finanční částky budou zveřejněny po ukončení jednání s vybranými subjekty.“

Vybrané projekty

Jak vidíme, nejvíce projektů a to celkem 26 bylo vybráno v rámci programu infrastruktura, dále následoval program obsah, aplikace a služby s 12 projekty a jako poslední skončil program marketing, osvěta, podpora, kde najdeme pouze 9 projektů.

Podívejme se nyní na výsledky podrobněji. Zajímavé je rozdělení projektů podle žadatele o dotaci, jak ho ukazuje následující tabulka.

V případě programu infrastruktura jsou žadateli především obce. Do této skupiny řadím i projekt Kraje Vysočina a mikroregionu Konstantinolázeňsko. Další skupinou žadatelů jsou občanská sdružení. Nejméně žadatelů pochází v této kategorii z řad komerčních subjektů.

Co se týče náplně jednotlivých projektů, jedná se v souladu s názvem vesměs o vytvoření přístupové infrastruktury, přičemž jsem zde napočítal 9 projektů založených na technologii wi-fi. O wi-fi se však z velké části bude pravděpodobně jednat i v případě projektů obcí, nicméně tuto skutečnost nelze zatím potvrdit. Zajímalo mne, zda-li při výběru obecních projektů byla brána v úvahu nedostupnost ADSL připojení. Vyzkoušel jsem namátkově vybraná telefonní čísla u pěti obcí. A opravdu, výsledkem bylo, že na nich nelze zřídit ADSL službu.

Důvodem pro malé zastoupení komerčních subjektů v tomto programu je pravděpodobně skutečnost, že tam, kde by se firmám infrastrukturu vyplatilo vytvářet, již nějaká je a její budování by bylo v rozporu s pravidly a tam, kde není, by jim to nic nepřineslo.

U dalších dvou programů se však podíl firem výrazně zvýšil. Domnívám se, že pro to existuje zcela logické vysvětlení. V případě vytváření infrastruktury se jedná o vyřešení základního problému, kterým je absence připojení k internetu. Myslím si, že se zde u většiny případů nejedná ani tak o absenci vysokorychlostního připojení, nýbrž o absenci připojení za paušální poplatek.

V takovém případě stojí za to vytvořit sdružení nebo přesvědčit obecní zastupitelstvo a vybudovat přístupové body. Výsledkem akce je konkrétní užitek pro konkrétní lidi. U zbývajících dvou programů se jedná o odborněji náročnější činnosti – vytváření obsahu, poskytování služeb a marketingové kampaně, zúčastněné subjekty tedy budou spíše patřit do odbornější oblasti.

Ani konkrétní přínos zde není možno určit tak jasně jako v případě infrastruktury. Rozdíl je vidět i při porovnání zástupců v rámci jednotlivých kategorií např. mezi malými obcemi a Národní knihovnou či Hospodářskou komorou anebo mezi občanskými sdruženími poskytujícími bezdrátové připojení k internetu a sdružením TUESDAY Business Network. Uvidíme, zda-li se nakonec v programu marketing, osvěta, podpora bude jednat opravdu o podporu vysokorychlostního přístupu k internetu anebo spíše o marketing komerčních subjektů, které budou projekt realizovat.

Podle vybraných projektů se však již dnes alespoň na první pohled dá usuzovat, že při výběrovém řízení nedošlo k žádným do očí bijícím přehmatům a nesrovnalostem. Na závěr se můžeme ptát, jestli jsou tyto dotace opravdu tím správným krokem, který pomůže Česku dohnat a předehnat ostatní země ve vysokorychlostním přístupu k internetu, obzvláště když má stát v rukou daleko mocnější zbraně jako je ČTÚ a do minulého roku měl i rozhodující slovo v dominantním operátorovi, na druhou stranu to berme tak, že by se uspořené peníze třeba utratily za něco mnohem zbytečnějšího. Takhle můžeme být alespoň rádi, že pár lidí, pro které byl internet nerozlučně spojený s hvízdáním modemu, pozná konečně slast rychlejšího a hlavně paušálně účtovaného internetu.

Autor je členem sdružení Internet pro všechny.