Z doby bronzové se dochovala četná sídliště, pohřebiště a dokonce i bronzové poklady. V údolí severoněmecké řeky Tollense však narazili archeologové na něco naprosto nezvyklého. V půdě bažinatých břehů líně meandrující řeky nacházejí obrovské množství lidských kostí.
Nejde o pohřebiště, protože nikdo z nebožtíků nebyl řádně pochován. Navíc patří ostatky jen mladým mužům. Všichni zemřeli v plné síle, takže můžeme vyloučit epidemii. Neklamné stopy po poraněních šípy, mlaty nebo sekyrkami dokazují, že sešli ze světa násilnou smrtí.
Před 3 300 roky se odehrála na březích Tollense obrovská bitva, ve které se utkaly v boji na život a na smrt tisíce válečníků. Když bylo dobojováno, ležely na bojišti stovky mrtvol. Vědci předpokládají, že se tu v boji o most přes řeku střetla dvě na svou dobu obrovská vojska.
I když každé přirovnání silně kulhá, představovala bitva o most na Tollensee s ohledem na velikost tehdejší světové populace konflikt, kterému by se v dnešní době vyrovnal jenom střet statisícových armád s desetitisíci oběťmi na životech. Pro srovnání, invazi spojeneckých vojsk v Normadii podniklo asi 175 000 vojáků, z nichž padlo asi tři a půl tisíce.
Co skrývá dno
Vědci zkoumají nejen břehy řeky Tollense, ale také její dno. Potápěči ho prohledávají píď po pídi a díky nim se po více než třech tisíciletích dostalo na denní světlo i jednatřicet bronzových předmětů. Jde o osobní výbavu jednoho z účastníků bitvy, která nejspíš spadla do vody ve chvíli, kdy její majitel utrpěl smrtelná zranění.
Na březích se nic podobného nenašlo, protože to nejcennější z majetku mrtvých si odnesli vítězové. A co zbylo, rozkradli olupovači mrtvol. Na dně řeky ale zůstala výbavy účastníka dávné bitvy ukryta a zachovala se do dnešních dní.
Předměty se našly ve shluku, jeden těsně vedle druhého. To napovídá, že byly uloženy v nějakém obalu či zavazadle. Snad to byla dřevěná schránka, snad ranec z tkaniny. Do dneška se tohle „příruční zavazadlo“ nedochovalo. Dávný voják si s sebou nesl nůž, dláta a šídla z bronzu. Nástroje měly rukojeti z březového dřeva. K tomu si válečník přibalil i různé úlomky bronzu. Ty mu zřejmě sloužily jako „hotovost“ pro nákup potřebných věcí.
Dláta používal jejich majitel, když potřeboval „rozměnit“ na drobné. Pak si jimi odsekával z větších kusů bronzu menší části. Nález dokumentuje počátky vzniku kovových platidel a mincí. „Kovové předměty se tehdy neomezovaly jen na nástroje a zbraně, ale sloužily i jako peníze,“ říká Thomas Terberger z university v Göttingenu, který vede tým německých archeologů zkoumajících bojiště u Tollense.
Dláto na bronzové „drobné“
Nález dlátek na dělení bronzového šrotu je zajímavý ještě z dalšího důvodu. Archeologové znají tyto nástroje z hrobů válečníků s vyšším společenským postavením z oblastí ležících daleko od Tollense. Používala se na severním okraji Alp od Francie dále na východ. Známe je i z lokalit na území České republiky. Na severu Německa však byla nalezena poprvé.
Před 3 300 roky představovala výroba bronzu špičkovou technologii, kterou zdaleka neovládali všude. Tým německých vědců pod vedením Thomase Terbergera proto ve studii publikované v archeologickém časopise Antiquity razí názor, že majitel bronzových předmětů přišel bojovat do údolí Tollense nejspíše ze Střední Evropy. Možná to byl dokonce rodák z české kotliny.
Nultá světová
O tom, že život v Evropě doby bronzové nebyl procházka růžovým sadem a překypoval násilím, vědci nikdy nepochybovali. Vypálené vsi, pobité obyvatelstvo i nebožtíci nesoucí jasné stopy po smrtelných ranách dobovými zbraněmi mluví k archeologům jasnou řečí.
Nález z údolí Tollense je ale něco úplně jiného. Ukazuje na obrovskou bitvu, jejíž účastníci se nerekrutovali z místních usedlíků. Mnozí z válečníků pocházeli z daleka a dá se předpokládat, že to byli profesionálové živící se bojem za odměnu nebo za podíl na kořisti. Nálezy koňských kostí dokazují, že součástí vojsk byla i jízda.
Před nálezem bojiště u mostu přes Tollense věřil na pravěkou „nultou“ světovou válku jen málokdo. S hromadícími se důkazy se ale před námi rýsuje obraz masového konfliktu, do kterého se zapojili lidé z velmi vzdálených míst.
Genetické analýzy odhalily mezi mrtvými u Tollense válečníky ze Středomoří, ze Střední Evropy i ze Skandinávie. O tom, že se v té době utkávaly velké armády skutečně na velmi rozsáhlém území, svědčí i fakt, že o necelé století později, snad kolem roku 1184 př. n. l., padla pod náporem dobyvatelů Troja ležící na pobřeží Malé Asie.
Pramen: Antiquity
