Nový typ lidské osobnosti: „Dobrý průměr“

Osobnost člověka zásadním způsobem formuje pětice základních rysů. Často se jim přezdívá „Velká pětka“ a psychologové k nim řadí:

1. neuroticismus tedy sklon k prožívání negativních emocí, jako jsou smutek, hněv, obavy nebo pocity viny. Lidé s vysokou mírou neuroticismu bývají temperamentní, náladoví a úzkostní.
2. extraverzi čili míru aktivity a společenských vazeb. Lidé s vysokou extraverzí jsou společenští, komunikativní, sebejistí, optimističtí.
3. otevřenost neboli schopnost přijímat nové zkušenosti. Lidé s vysokou mírou otevřenosti jsou zvídaví a tvůrčí.
4. přívětivost čili ochotu pomáhat druhým. Lidé s vysokou mírou přívětivosti mají silnou tendenci důvěřovat druhým a vyhledávají spolupráci, jsou laskaví a vlídní.
5. svědomitost čili schopnost kontrolovat podněty. Vysoká míra tohoto rysu je typická pro lidi dochvilné, cílevědomé, spolehlivé.

Podle toho, jak máme pětici osobnostních rysů „namíchanou“, rozlišují psychologové tři základní typy osobností:

• odolný – ovládá své emoce, vychází dobře s druhými a dobře se vypořádává s nepříjemnými stránkami života
• nadměrně kontrolovaný – bývá rezervovaný až plachý a nedává najevo své emoce
• nedostatečně kontrolovaný – bývá impulzivní někdy až agresivní

Toto členění osobností má však i četné kritiky, kteří mu vyčítají, že nepostihuje pestrost lidských osobností v plné šíři, protože při jejich definování nebere v potaz dostatečně početné soubory lidí. Řada psychologů je přesvědčena, že nic, co by se dalo označit jako typy osobnosti, neexistuje a že i tradiční hippokratovské dělení lidí na sangviniky, choleriky, flegmatiky a melancholiky je jen k smíchu.

Přesvědčený skeptik

Luis Nunes Amaral a William Revelle z Northwestern University v americkém Evanstonu patřili do tábora skeptiků. Se svými spolupracovníky prošli internetové dotazníky, v kterých více než 1,5 milionu respondentů odpovědělo na otázky týkající se jejich osobnostních rysů, a byli přesvědčeni, že mezi těmito lidmi nebude možné najít skupiny s nápadně podobnými kombinacemi rysů osobnosti.

Věřili, že rysy osobnosti jsou ve společnosti rozloženy náhodně a vyhraněné typy osobností se nevyskytují. Nakonec se ale museli Nunes Aral i Revelle svého přesvědčení vzdát. Zjistili, že mnozí lidé odpovídají na otázky ohledně svých osobnostních rysů podobně a typy osobnosti přeci jen existují.

Nunes Amaral, Revelle a jejich spolupracovníci se poměrně často setkávali s lidmi, kteří byli nadprůměrně extrovertní, a ostatní čtyři rysy se u nich projevovaly s podprůměrnou intenzitou. Tito „sebestřední“ jedinci odpovídají nedostatečně kontrolovanému typu osobnosti.

Naopak, jedinci s nadprůměrnou svědomitostí a přívětivostí odpovídali nadměrně kontrolovanému typu osobnosti. Odolnému typu odpovídali lidé nadprůměrní ve všech rysech s výjimkou neuroticismu.

Kde se vzali „průměrní“?

Nezanedbatelná skupina lidí ale nezapadala ani do jednoho ze tří typů osobnosti. Nunes Amaral s Revellem je označili jako „průměrné“, i když ve skutečnosti jsou tito lidé nad průměrem populace v neuroticismu, extraverzi, přívětivosti a svědomitosti. Podobají se tak odolným osobnostem s tou výjimkou, že jsou silnější v neuroticismu a slabší v otevřenosti k novým zkušenostem.

Ukázalo se, že tento dosud neznámý typ osobnosti je podstatně častější u žen než u mužů. Z hlediska role, jakou sehrávají tito lidé ve společnosti, nelze jejich „průměrnost“ chápat jako něco negativního. Naopak, lze je hodnotit pozitivně jako „dobrý průměr“.

Vědce samozřejmě zajímalo, jestli třídění osobností s využitím složitých počítačových algoritmů proběhlo objektivně a odpovídá realitě. To si ověřili například tím, že se se podívali, jací lidé skončili v kategorii „nedostatečně kontrolovaných“. Když se ukázalo, že tu převažují teenageři a jen vzácně se tu vyskytují teenagerky, věděli, že jsou na správné stopě.

Právě mladí muži vynikají extroverzí a mají nedostatečně rozvinutou otevřenost k novým poznatkům, přívětivost a svědomitost. Jsou to rebelové a není s nimi lehké pořízení.

Naštěstí je mládí choroba, ze které se uzdravujeme každým okamžikem. Senioři už silně tíhnou k odolnému typu osobnosti a v tom spatřují psychologové jeden z důležitých přínosů seniorů společnosti. „Lidé s tímto typem osobnosti pomáhají společnosti k lepšímu fungování,“ říká Nunes Amaral.

Pramen: Nature Human Behaviour