Nový Celeron: aneb první burčák v ČR

Jaký procesor si vybavíte, když se řekne "Celeron" záleží kupodivu od toho, kdy jste se s tímto procesorem setkali. Za několik let existence této značky, jež byla od začátku definována jako "méněvýkonné Pentium pro šetřivé", měly totiž Celerony rozdílně silné "ročníky" - od typů, jež mohly směle konkurovat "mateřskému" Pentiu až po totální výkonové propadáky. A jaké budou Celerony z poslední sklizně založené na Pentiích 4? Čtěte!
Kapitoly článku

Ještě relativně dlouho po svém uvedení bylo Pentium II velmi drahým, a pro mnoho lidí tím pádem zároveň nedostupným, exkluzivním procesorem. Tím na trhu vznikla volná skulinka, kterou ihned začaly zaplňovat levné "konzumní" procesory, které hbitě dodávaly firmy AMD a Cyrix. Právě tehdy se Intel, vědom si narůstající konkurence v low-endu, nejspíše rozhodl pro uvedení Celeronu - levné alternativy Pentia II, která by měně movitým uživatelům pomohla učinit krok na platformu "Intel-only", na patentovaný Slot 1.


...původní Celerony hrály podle evangelia "vládne Pentium II + Slot 1"

První Celeron 233 pro Slot 1 (s jádrem Covington) byl uveden 15. března 1998. Tomuto procesoru bylo do vínku sice dáno jádro Pentia II, avšak bez příruční paměti L2 cache - tento "amputační zásah" srazil výkon prvních Celeronů na 60% výkonu stejně taktovaných Pentii II. Výkon procesoru bez L2 cache byl navíc velice nevyrovnaný - v některých aplikacích se pohyboval na úrovni Pentia II, častěji však klesal na úroveň Pentia MMX 133MHz. První "ročník" byl tedy vskutku nepovedený. To vše se ještě tento rok změnilo, neboť na scénu nastoupil nový Celeron s jádrem Mendocino...

Celeron s pamětí L2 "on-die"

Přepracovaný Celeron s jádrem Mendocino byl opravdu výborným "vínem" (ve své době konkurenci doslova drtil). Obsahoval 128kB paměti L2 cache integrované přímo no čipu procesoru (on-die). "Množstevně" se sice jednalo o 1/4 cache Pentií, avšak tato příruční paměť pracovala dvakrát rychleji než ta, jež byla integrována do tehdejších Pentií II. Výsledkem bylo to, že tento Celeron si hodně výkonnostně polepšil - razantně se přiblížil odpovídajícím Pentiím II, přičemž cenově byl stále velmi příjemný. Poměr výkon/cena byl ve srovnání s Pentii II dokonce na jistou dobu více než dvojnásobný.

Ke všemu ještě přibyla vynikající přetaktovatelnost těchto procesorů, jež z nich učinila doslova "overclockerské" legendy.


...vybrané kousky C366A běžely (a často běží dosud) na 100MHz - jako tehdejší P II a PIII

Vylepšené Celerony způsobily na přelomu let 1998/1999 natolik velký poprask, že konkurenci zbyly jen oči pro pláč. Firma AMD se dostala do velkých ztrát, Cyrix byl odkoupen firmou VIA, procesory koncepce Centaur a Rise prakticky zanikly. Úspěch byl tak veliký, že Celerony posloužily u Intelu jako technologicko - filozofický základ pro novou koncepci Pentii III (taktéž full speed cache on-die, přechod na Socket 370). Úspěch Celeronů byl zároveň pádným argumentem i pro brzké opuštění koncepce "zásuvných" procesorů Slot 1.


...Celerony často nahrazovaly značně dražší Pentia II, Slot 1 však již pomalu odumíral

Dalo by se říci, že Celerony tehdy doslova hýbaly procesorovým světem - byť byly různými zásahy drženy Intelem (a z technologického hlediska často i docela uměle) výkonově pod preferovanou řadou Pentium.

Coppermine 128

Po Mendocinech nastoupil 0.18um Celeron s jádrem Coppermine-128 (jádro Coppermine bylo základem tehdejších Pentii III). Po technologické stránce se jednalo o velice dobré procesory, ale v té době se začala zvlášť silně projevovat brzda ve formě pomalejší externí sběrnice 66Mhz. Navíc zde byla konkurence v podobě Duronu od firmy AMD. Poslední Celerony pracující s externí frekvencí 66MHz byly na tehdejším trhu méně zdařilými typy.

Sběrnice 100MHz

V okamžiku, kdy se frekvence Celeronů začala blížit 850MHz (a násobitel 13), začala se pomalá sběrnice 66 MHz (jeden ze dvou záměrných "zpomalovačů" Celeronů, druhým byla poloviční (128kB) velikost paměti L2 cache) stávat této řadě příslovečnou koulí u nohy. Tehdy došlo k "shiftu" na sběrnici 100MHz. Prvními Celerony s rychlejší sběrnicí byly Celerony 800A. V té době se jednalo o docela povedené procesory.

Cache zvýšena na úroveň Pentii III...

Poté co frekvence Celeronů přeskočila 1 GHz, objevila se nová verze založená na jádře Tualatin (256) vyráběném moderní polovodičovou technologii 0.13um (v době svého uvedení byla výroba Tualatinů modernější než výroba tehdejších Pentii 4) - vývojově se jedná se o poslední řadu Celeronů pro platformu Socket 370 / Pentium III.

Nevýhodou Celeronů na bázi jádra Tualatin je kompatibilita pouze s novějšími deskami - ve skutečnosti se však jedná o plnohodnotná Pentia III (poslední "baštou" Pentii III je sběrnice 133MHz) - díky tomu v některých ohledech porážejí i AMD Durony (to dřívější Celerony neuměly). Výkon Celeronů Tualatin je tak vysoký, že prakticky ohrožují i mnohá Pentia 4 (viz. link A vítězem se stává... Celeron!). Poslední Celerony pro Socket 370 se tak v našem minipřehledu stávají dosud nejlepším ročníkem této značky.


škatule hejbejte se...

Největší nevýhodou posledních Celeronů pro Socket 370 je... právě Socket 370, přesněji řečeno pomalu zastarávající platforma z dob Pentia II. Na druhou stranu jsou Tualatiny nejlepšími procesory svého druhu - například jako jediné dnes vystačí s poměrně nenáročným chlazením (kolega chladí Tualatina velkým pasivním chladičem, jež je z dálky "ovíván" tichým pomaloběžným ventilátorem.)

Poslední z rodu... Pentium III

Přese všechno dobré však - podle Intelu - právě nyní nadešel čas, opustit poslední vypilované Celerony a přesedlat do nového vláčku "Pentium 4". Nové Celerony na bázi Pentii 4 (a Socketu 478) slibují totéž, co jejich původní předchůdci - nízkou cenu, s možností pozdějšího upgradu na "dospělá" Pentia 4 - a to i přes to, že statistiky dokazují, že většina počítačů skončí svůj život s původně instalovaným procesorem.

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,