Výzkumníci z IDC zpracovali získaná data za první čtvrtletí letošního roku a přišli s další...
Výzkumníci z IDC zpracovali získaná data za první čtvrtletí letošního roku a přišli s další důležitou bilancí v oblasti prodeje osobních počítačů. Obecné závěry nepřinášejí nic nového - to, že ve finančním objemu prodej PC stagnuje a v počtu kusů roste jen pomalu, že giganti trpí stále velkými skladovými zásobami (pramenícími z předchozích příliš optimistických odhadů prodeje) a to, že zatímco západní Evropa se dostává z krize, Asie do ní naopak zabředává stále hlouběji, se ví již dávno.
Nicméně se zde objevuje několik nových myšlenek a údajů: výhled se zhoršuje jednak kvůli tomu, že asijská krize dostává po různých nadějných výhledech další nepříjemné rány, pokaždé z jiné země (čímž obrovsky trpí Japonsko, největší dodavatel zboží pro celou oblast), a také uvalení sankcí na Indii a Pákistán - byť tyto země nejsou počítačově nikterak vyspělé, jedná se o trh s miliardou lidí a nesmírným potenciálem. Dále pak platí, že propad v prodeji postihne především menší a střední výrobce osobních počítačů, tedy ty firmy, které produkují desetitisíce až statisíce osobních počítačů ročně - málokdo z nich zatím byl schopen budovat počítače podle konkrétní objednávky á la Dell a protože se jedná finančně o obvykle slabší společnosti, mohou utrpět díky vysokým skladovým zásobám až zničující ztráty (nezapomeňme, že cena počítače klesá každý měsíc o 3-6%; pokud leží stroj na skladě dva měsíce místo plánovaných pár dní, musí jej firma prodat už pod výrobní náklady včetně režií). Toto nepochybně poznali i čeští výrobci - kdo často objednává počítače, již si všiml, že dodací lhůty jsou delší než obvykle, protože málokterá firma na sebe vezme riziko vyrábět na sklad. Zejména v dnešní předvolební době, což se ale do podzimu nezlepší.
Jako nejzajímavější mě připadají čísla týkající se "velké pětky" světových výrobců počítačů. Trend, který začal být viditelný někdy před dvěma až třemi lety - tedy to, že trh zakrátko ovládne hrstka výrobců - se naplňuje bez ohledu na ekonomickou situaci tu či onde. Je ale současně vidět, že to, že některý z výrobců je dnes v této pětce, naprosto nezaručuje, že už "je za vodou". Ač si celkově velká pětka meziročně významně polepšila, je to hlavně kvůli bezchybnému koncertu tří firem, Compaqu, Dellu a HP. IBM v osobních počítačích stagnuje a Packard Bell-NEC klesá; je tedy možné, že se pětka těch opravdu velkých časem zmenší na trojku, nebo naopak, že do ní někdo z pretendentů (Acer?) vstoupí.
Compaq loni za kvartál prodal dva milióny počítačů, letos 2.75 a zaznamenal největší absolutní růst; v procentech si polepšil z 10.8% na 13.5% (růst o 37%). Dell šel z 982 mil. nahoru na 1.6 mil., což je o chloupek méně než Compaq (z 5.3% trhu na 7.9%), ovšem protože startoval z nižších čísel, vzrostl o 63%. Třetím vítězem je Hewlett-Packard, z 822 tisíc počítačů na 1.365, z 4.4% celosvětového tržního podílu na 6.7%, vzrůst o 66% - dokonce více než Dell. Pokud bychom usuzovali z čisté dynamiky expanze Dellu a HP, tak mají šanci Compaq ve vzrůstu prodaných kusů letos přeskočit; na druhé straně se ale dá argumentovat úplně opačně, a to, že obě firmy se dostaly už do tak vysokých čísel, že pro ně bude v jejich tradičních trzích obtížné je nadále zvyšovat (to ostatně platí i pro Compaq).
Mezi poražené (raději řekněme "nevítězící") patří IBM, která sice prodala nepatrně víc počítačů než loni (o 4% na 1.67 mil.), nicméně její tržní podíl o půl procenta klesl - logicky, protože svět šel celkově o patnáct procent nahoru. Ještě hůře je na tom Packard Bell NEC, který klesl nepatrně jak v absolutním, tak i relativním měřítku a jako jediný z velké pětky prodal mně než milión osobních počítačů za kvartál.
Celkově tedy už platí, že první pětka prodává více než polovinu všech počítačů na světě (konkrétně 53.1%) a je těžké přijít na jediný důvod, který by tento trend mohl zvrátit. Z toho pramení jediná, veledůležitá otázka: je možné, že se už blíží situace á la automobilový průmysl? V něm totiž výrobci vozů (tedy finálního výrobku) pevnou rukou vládnou svým dodavatelům z druhé a třetí řady (second- a third-tier suppliers). Je nemyslitelné, aby Fordu diktoval výrobce laku na karosérie ceny, nedovolí si to ani producent řádově složitějších a klíčovějších prvků. V automobilovém průmyslu výrobci automobilů nad trhem svých dodavatelů kralují a míchají jím podle svého uvážení; zda své dodavatele nechají žít, závisí na jejich libovůli. To je nesmírně odlišné od počítačového světa, kdy diktuje Intel a Microsoft, ale své si dokáží prosadit i výrobci dalších komponent - což je mimochodem jeden z důvodů, proč jsou počítače stále tak drahé například ve srovnání s obdobně výrobně náročnou spotřební elektronikou. Určité první známky tohoto procesu už vystopujeme nyní: například Compaq sám je schopen "uživit" takovou firmu AMD, pokud od ní bude brát levnější procesory; a je jasné, že mu za to tato společnost bude příslušně zavázána. Obdobné známky závislosti kdysi suverénních výrobců se začínají jevit i v dalších oblastech - například asijští producenti motherboardů, grafiky a monitorů kdysi produkty vyrobili a pak je nabídli na volném trhu; nyní jsou často exkluzivními dodavateli téměř v područí amerických gigantů. Jestli je to ale skutečný trend, ještě úplně jasné není.