Judy Perkins z Floridy trpěla rakovinou prsu v pokročilém stádiu, která je obecně považována za nevyléčitelnou. Navzdory tomu je už 2,5 roku v remisi – a to díky tzv. adoptivní buněčné terapii, jež proti nádorům poštvala její vlastní imunitní buňky.
Tatáž metoda byla úspěšně použita i na dva další jedince: jeden měl rakovinu jater, druhý kolorektální karcinom. Všichni tři pacienti se léčili v National Cancer Institute vedeném známým průkopníkem imunoterapie Stevenem Rosenbergem.
Vědci nejprve osekvenovali genomy nádorů, což jim umožnilo identifikovat konkrétní mutace. Pak z maligní tkáně odebrali imunitní buňky (tumor-infiltrating lymphocytes, TILs) a začali je testovat, aby zjistili, jaké z nich mohou některé tyto mutace rozpoznat. Ty následně namnožili a vypustili zpět do těl pacientů.
Rosenberg zdůraznil, že tento přístup je zatím experimentální a že několika dalším lidem nepomohl. To ovšem nemění nic na skutečnosti, že by mohl mít velkou budoucnost, protože se neopírá o typ rakoviny. „Achillovou patou budou samotné mutace způsobující rakovinu,“ konstatoval Steven.
Pro lepší představu o potenciální síle adoptivní buněčné terapie se blíže podívejme ještě na případ Celine Ryan z Michiganu, které byl diagnostikován výše zmíněný kolorektální karcinom. Nemoc byla rovněž v pokročilém stádiu, takže už stačila zasáhnout třeba i plíce. Rosenbergův tým Celine začal podávat TILs v roce 2015 a bylo to vůbec poprvé, kdy léčba cílila na mutaci zvanou KRAS. Ta se podílí i na vzniku rakoviny slinivky a plic.
Odborníci jsou však zatím opatrní, neboť si uvědomují, že je zapotřebí najít způsoby, jak dosáhnout konzistentnějších výsledků. Například Scott Antonia, imunolog z Moffitt Cancer Center, v dané souvislosti uvedl, že zásadní bude další výzkum. „V této cestě bychom měli pokračovat,“ dodal.
Foto: Charles River Laboratories
