Postavíme univerzální herní počítač
Skvělé nápady Nolana Bushnella ale neopouštěly. Když viděl, jak je trh zaplněn konkurenčními variantami Pongu, pochopil, že musí přijít s něčím ještě lepším. V roce 1976 proto posvětil vývoj herní konzole zcela nové generace, která se nakonec stala přímo symbolem tohoto průmyslu. Zde se ukázal šťastný generační rozdíl mezi ním a Ralphem Baerem.
Baer totiž své domácí konzole koncipoval jako uzavřený systém, který se sice dodával s 26 hrami, ovšem ty byly velice primitivní a realizovaly se pomocí zásuvných modulů. Konzole ale neobsahovala žádný mikroprocesor, neumožňovala programování a zásuvné moduly pouze měnily interní logiku, neobsahovaly žádný software. To se samozřejmě muselo podepsat na hratelnosti těch 26 her, ovšem horším faktem bylo, že další již nemohly vzniknout. S dalšími možnostmi omezený hardware nepočítal.
Bushnell se ale při studiích na univerzitě setkal s počítači, a když se objevily první mikroprocesory, zavětřil příležitost. To byl klíč k univerzální herní konzoli, pro kterou budou moci být realizovány stovky her, a to i dlouho po dokončení jejího vývoje. Proto dal podnět k vývoji takovéhoto zařízení.
Konkurence od Fairchildu, herní konzole Channel F. Mikroprocesor a hry na zásuvných modulech. Přišla sice dříve, ale vývoj byl zastaven a otevřela se tak cesta pro úspěšné tažení Nolana Bushnella (foto: Evan-Amos, CC BY-SA 3.0)
Jenže nebyl na trhu sám. Už koncem roku 1976 vydala firma Fairchild svou konzoli Fairchild VES (později přejmenovanou na Channel F). Byla to první konzole řízená mikroprocesorem (vlastní design firmy Fairchild nazvaný F8) a první nabízející hry na zásuvných modulech. Atari mělo nabízet podobné možnosti, ale nyní Bushnell viděl, že mu nezbývá nic jiného, než konzoli ještě vylepšit a hlavně ji dostat na trh co nejdříve. A na to byly třeba peníze. Hodně peněz. A ty neměl.
Nezbylo mu, než firmu prodat společnosti Warner Communications, která zajistila financování, takže konzole Atari VCS (později 2600) byla srpnu 1977 konečně hotová a v prodeji. Jen do konce roku se podařilo udat 250 000 kusů, což bylo stejné množství, jako u konkurenčního VES. Kromě toho došlo ke krizi ostatních jednoduchých „pongových“ konzolí, které byly nabízeny mnoha společnostmi, ale lidé už o jejich primitivní hry nestáli.
Miliony herních počítačů
Atari mělo neuvěřitelné štěstí. Ve Fairchildu se totiž domnívali, že boom herních konzolí je u konce a nemá proto smysl svůj výtvor dále rozvíjet. Na rozdíl od Atari, které se vrhlo na vývoj her pro svou konzoli a nakupovalo práva na úspěšné tituly z automatů, jako byly například Space Invaders či Pacman.
Channel F byl v roce 1979 prodán firme Zircon, která se konzoli pokusila vylepšit, leč proti VCS neměla šanci. Atari totiž v roce 1978 prodalo přes půl milionu kusů a o rok později dosáhli milionu jen za jediný rok. V roce 1980 byla i tato čísla zdvojnásobená – dva miliony prodaných kusů! Neuvěřitelné, a to nepočítáme příjmy ze zásuvných modulů. Nelze se divit, že navzdory problémům se v těchto letech Atari stalo nejvýdělečnější divizí u Warner Communications.
Atari 2600 byl trhák (foto: Wikimedia, volné dílo)
Jenže Nolan Bushnell už u toho nebyl. V roce 1978 sice Atari prodalo 550 000 konzolí, jenže vyrobilo jich v očekávání obrovského boomu 800 000. Warner Communications museli firmě pomoc překlenovacím úvěrem, no a řediteli Bushnellovi tento omyl nebyl prominut.
Ačkoliv odešel „do důchodu“, vůbec to tak nevypadalo, i v dalších letech podnikal, zakládal firmy (celkově jich vytvořil přes dvacet), zkoušel štěstí v různých odvětvích, ale světu IT již nic zásadního nepřinesl. Ale nebylo to už ani nutné. Jeho základní vklad, jeho myšlenka, že na počítačích si mohou miliony lidí kromě mnoho jiného i hrát, ta změnila celý obor. Počítače začaly být stavěné ne jen jako pracovní stroje, ale i jako stroje herní. To mělo zásadní vliv na rozvoj grafických a zvukových schopností i na celkový výkon. Nebýt počítačových her, tak by svět počítačů vypadal úplně jinak.
