Computer Space, futuristická zábava
Bushnell narazil na malou firmičku Nutting Associates, která vyráběla klasické mechanické herní automaty a byla ochotná souhlasit s licenční výrobou a prodejem automatů té zajímavé videohry, až to tedy pánové dokončí. Nebylo jasně definováno, jak má hra vypadat, zadání znělo jen na „rocket ship game“, ale navzdory tomu si plácli.
Nolan s Tedem se vrhli do práce a Nolan dal výpověď v Ampexu, což jeho šéf označil za největší chybu v jeho životě. Nikdo naprosto nechápal, jaký to má všechno smysl, ale oni postupovali celkem rychlými kroky kupředu. Vytvořili „hardwarový algoritmus“ na pohyb létajících talířů, raketky hráče, talíře dokázaly hráče pronásledovat a střílet po něm, uhýbat před jeho střelami, hra dokonce generovala i zvuky explozí.
Hlavním testerem se stala Tedova dcera Terri, což bohužel mělo jeden nepříjemný důsledek. Trávila hodiny u obrazovky a naučila se létajícím talířům unikat, no a oba tvůrci došli k závěru, že co zvládne malé dítě, zvládnou ještě lépe i dospělí, takže hru udělali těžší, než mohla být. Tím se neplánovaně hra stala až příliš obtížnou.
Nolan kromě jiného zajistil zcela převratný a futuristický vzhled celé hry – namísto běžných hranatých kovových a dřevěných rámů byla jejich skříň zaoblená, barevná, laminátová, působila skutečně vesmírně – takže se nelze divit pojmenování Computer Space. I v Nuttingu měli ze hry dobrý pocit, doufali, že tohle bude velký hit.
Potřebujeme nové jméno - Atari
Jenže to se nestalo. Prodalo se celkem zhruba 1500 automatů, což sice nebylo úplně špatné, ale k obrovskému úspěchu to mělo dost daleko. Hra nebyla příliš oblíbená, neboť byla až moc přelomová a těžká. Obyčejní štamgasti v hospodách si raději zahráli svůj tradiční pinball, než aby zkoušeli tu podivnou šílenost.
Nejúspěšnější byla v hernách blízko univerzitních kampusů, protože studenti v ní objevili náhradu za Spacewar!, což pochopitelně táhlo. Ovšem jen z chudé studentské kapsy se milionářem nestanete.
Ve chvíli, kdy se oba přátelé rozhodli si Syzygy zaregistrovat jako obchodní jméno, s překvapením zjistili, že to už nejde. Takové jméno je už zadané. Byl to pro ně šok, protože na jméno si již zvykli, ale nezbylo jim, než zkusit improvizovat.
V nejvyšší nouzi se inspirovali svou oblíbenou hrou GO a napadly je tři možnosti z jejího pojmosloví – Hane, Sen-te a Atari. Tuto trojici zaslali na úřad státního tajemníka. No a jemu, tedy konkrétně ctihodnému Edmundu G. Brownu, můžeme děkovat za to, že z této trojice vybral to, které mu bůhvíproč přišlo nejlepší. Atari.
Pinkání mezi dvěma čtverečky
Dalšímu svému potenciálnímu distributorovi, firmě Bally, Nolan přislíbil závodní hru. Kosmickou jsme již zvládli, tak ta závodní bude hračka, domníval se. Byl to ale velmi náročný úkol. Je paradoxní, že až mnohem jednodušší alternativa se stala kultovním hitem.
V dubnu 1972 se Nolan zúčastnil předvedení nově vyvinuté domácí herní konzoly. Magnavox Odyssey byla vůbec prvním zařízením tohoto druhu a od roku 1966 na ní pracoval Ralph Baer. Měla se prodávat se zásuvnými moduly pro 27 her a šlo o z dnešního hlediska nesmírně primitivní zařízení bez mikroprocesoru, řízené pouze logickými obvody. Jenže tehdy to byl přelomový koncept. Ralph Baer si plně zaslouží titul otce herních konzolí a někdy si třeba povíme i jeho příběh. Nyní ale stačí zmínit, že Bushnell byl konzolou nadšený a zvláště jedna z jejích her jej zaujala natolik, aby si uvědomil její potenciál.
Magnavox Odyssey. První herní konzole, která posloužila jako inspirace (foto: Wikimedia, volné dílo)
Ta hra se jmenovala Tenis a byla velice primitivní – dva velké čtverečky si mezi sebou pinkali malým čtverečkem. Budoucnost ale ukázala, že právě tato hra měla být ze všech zdaleka nejpopulárnější. Nolan Bushnell si brzy uvědomil, že dát Alu Alcornovi, čerstvě najatému šikovnému inženýrovi, za úkol vyvíjet závodní hru, je nesmysl. Zelenáč potřebuje něco jednoduššího, na čem by se technologii naučil a vyzkoušel si své schopnosti. A tak rozhodl, že Alcorn musí udělat lepší verzi Tenisu z Odyssey.
Nolan celý koncept Alovi popsal. Bylo to vlastně velice jednoduché – dva objekty hráčů, uprostřed síť a mezi nimi poletující balónek. Samozřejmě, číslice zobrazující skóre. Vlastně triviální záležitost. Jen ještě jedna maličkost – cena součástek nesmí překročit 15 dolarů. A pojmenujeme ji Pong na počest „ping-pongové diplomacie“ s Čínou, kde je teď Nixon pečenej vařenej.
Zrození herní legendy zvané Pong
I tato videohra vznikala na bázi TTL logiky, nikoliv s pomocí tehdy již existujícího mikroprocesoru i4004. Důvod byl jasný. Cena čipu od Intelu včetně všech nezbytných podpůrných obvodů byla mnohem vyšší, než použité logické obvody.
Al Alcorn použil osvědčené integrované obvody řady 7400, které stály každý pár centů, jelikož šlo o sériový běžně dostupný výrobek. Na zobrazení míčku spotřeboval patnáct obvodů, ale postupně se naučil je šetřit, takže s přibývajícími objekty už počet obvodů tolik nekynul. Vzhledem k tomu, že původní hra byla značně primitivní, přidal Alcorn důležitý nápad – v závislosti na tom, kde „míč“ zasáhl hráče, byl vypočten úhel odrazu, čímž se daly realizovat skvělé „falše“ a hra získala na atraktivnosti.
Ačkoliv Alcorn již dávno překročil cenu patnácti dolarů, Bushnell trval na přidání další funkcionality, konkrétně zvuku. Al ve snaze nenavýšit cenu vymyslel geniální vychytávku, kdy pro generování zvuku použil synchronizační a další videosignály, takže zvuky byly sice primitivní, ale zato za pakatel.
V polovině srpna 1972 byl prototyp hotový a přemýšlelo se, co s ním. Bushnell považoval původně celou hru jen za způsob, jak se nový zaměstnanec naučí kouzlům televizní techniky. Vždyť to bylo tak primitivní, alespoň ve srovnání s jejich první hrou. A ta moc neuspěla. Bushnell měl pocit, že by měli přijít s něčím náročnějším.
Nakonec se však nechal přesvědčit. Dobře, vyzkouší, jak budou na hru reagovat hráči. Ted o víkendu vyrobil dřevěnou skříň, do které zapustil monitor, dva otočné ovladače a nad monitor umístil velký nápis PONG. Samozřejmostí byl mechanismus na vhazování mincí, který vymontoval z jakési automatické pračky z veřejné prádelny. Monitor, to byla obyčejná černobílá televize, z níž vyoperoval tuner. V pondělí vměstnali celou elektroniku do skříně a prototyp zavezli do své oblíbené hospody Andy Capp‘s v Sunnyvale.
Pong se ukázal jako trefa do černého (foto: Chris Rand, CC BY-SA 3.0)
Za dva dny se ozval vlastník, že se prý Pong porouchal. Al se vydal jej opravit a byl překvapen, že na nefungující automat stojí fronta hráčů. Následně se podíval do nádoby na mince – a utrpěl šok. Nádoba byla naprosto plná, Al z ní vydoloval stovku dolarů. Důvod nefunkčnosti automatu byl právě v jejím přeplnění. Bylo jasné, že mají v rukou trhák.
A proč si nedopřát Pong i doma?
Ve chvíli, kdy si toto Nolan Bushnell uvědomil, rozhodl se pro riskantní ale zásadní krok. Nebudou vyrábět přístroje přes nějaké zprostředkovatele. Kdepak. Budou je vyrábět a prodávat naprosto sami. Sami si zajistí jejich odbyt, no a ponechají si pár desítek přístrojů k pronajímání, aby si zajistili plynulý přísun financí. Rozhodli se vyrobit zkušební várku 50 kusů a Nolan byl pověřen, aby sehnal první zákazníky. Stačila mu na to hodina a získal hned tři sta zakázek.
Pong. Až si pustíte GTA V, vzpomeňte si, že na začátku ke srovnatelnému herním zážitku stačilo tohle...
Pong se stal neskutečným hitem a firma Atari najímala další a další dělníky na pracovním úřadě, aby byla schopná dostát svým závazkům. Výroba měla neustálý skluz, tempo mělo dost neblahý vliv na kvalitu, ale rok 1973 znamenal pro Atari úžasný vzestup. Bohužel, jeden z jeho zakladatelů si tento úspěch neužíval. Ted Dabney Atari opustil (respektive, kvůli úsilí Nolana Bushnella spíše musel opustit) a dnes jsou jeho zásluhy na tomto poli naprosto neznámé.
V roce 1974 přišel jeden ze zaměstnanců Atari, Harold Lee, na skvělou myšlenku. Proč bychom vlastně nemohli vyrobit Pong pro použití v domácnostech k přepojení na obyčejnou televizi? Vždyť na tom nic není, zapojení bude v podstatě stejné...
Pong Home. Stačilo doma připojit k televizi a bylo o zábavu postaráno (foto: Evan-Amos, CC BY-SA 3.0)
Nakonec na tom přece jen něco bylo, protože Atari se rozhodlo celou logiku vměstnat na jediný obvod. Podařilo se a v roce 1975 se tak objevil Home Pong. Znamenal zrod zcela nového průmyslu domácích videoher, ovšem na druhé straně i soudní spor s Magnavoxem, vlastníkem patentu na herní konzoli Ralpha Baera. Tento problém se podařilo zažehnat opravdu tučným finančním vyrovnáním.
