Drtivá většina dnešních uživatelů začínala využívat Internet v dobách, kdy prakticky veškeré nabízené služby a obsah na tomto novém informačním médiu byly zcela zdarma. Dnes se ovšem situace začíná pomalu, ale jistě měnit – i provozovatelé internetových serverů a aplikací musí z něčeho žít.
Představa, že Internet zůstane navždy pouze „poskytovatelem“ informací zdarma, se ukázala chybná. Během posledních let se na Internetu objevila celá řada služeb vyžadujících od zájemců finanční platby – od virtuálních obchodů přes zprostředkovatelské služby až po poskytování placeného obsahu. Každé skupině jsou z hlediska plateb vlastní jiné problémy, všechny ale mají jeden společný. Poplatky a náročnost spojená se zaplacením požadované částky musí být natolik nízké, aby zákazníka od nákupu nebo platby neodradily. V ideálním případě by tyto poplatky měly být nulové, ovšem to v praxi při běžných platebních mechanismech není možné – převody z účtů, poštovní poukázky, to vše něco stojí.
Pokud má zákazník prostřednictvím Internetu zaplatit deset tisíc za herní konzolu, zcela jistě oželí nějakých pět, deset korun, které jej bude stát vlastní převod financí z jeho peněženky či účtu do kapsy dodavatele (otázku dalších poplatků za balné a přepravné ponechme tentokrát stranou). Situace je ovšem radikálně jiná v případě, kdy by měl návštěvník zpravodajského nebo jiného serveru prodávajícího obsah zaplatit za informaci řádově několik korun. V takové situaci není ani tak problém v tom, že by nechtěl za poskytnutou informaci zaplatit, ale musí zaplatit stejnou nebo ještě větší částku bankám.
Právě v poplatcích a námaze spojené s velmi malými platbami spočívá přetrvávání internetového obsahu zcela zdarma – jak jsme již uvedli, není to tím, že by uživatelé placení většinou naprosto směšných částek odmítali jako takové. K takovému odmítání konečně není ani důvod – většina těchto plateb se totiž pohybuje na úrovni desítek haléřů až korun. Naštěstí je Internet plný chytrých lidí, kteří přišli se zajímavým nápadem – přenést skutečné peníze do virtuální podoby použitelné nejen pro hrazení běžných finančních objemů, ale právě těchto zanedbatelných částek. A na světě se tak objevily mikroplatby.
Základním kouzlem prakticky všech dnes existujících mikroplatebních systémů je, že uživatel složí na účet provozovatele systému určitý finanční obnos a ten je převeden na virtuální měnu. Poskytovatelům obsahu pak platí touto virtuální měnou a ti si ji pak souhrnně nechají u provozovatelů mikroplatebních systémů převést zpátky na peníze, případně získanou virtuální částku využijí jiným způsobem (například v rámci věrnostních plateb). Jednotlivé převody mezi virtuální a skutečnou měnou sice nemusí být vždy zcela zdarma, ovšem tyto provozní výdaje jsou oproti klasickým finančním převodům naprosto zanedbatelné.
Další velkou výhodou využívání mikroplatebních systémů je podstatné zjednodušení vlastní transakce, a to jak pro uživatele (tedy zákazníka), tak poskytovatele služby. Uživatelé většinou nejsou obtěžováni zdlouhavými formuláři a nemusí zadávat čísla svých skutečných platebních karet. Zpravidla postačí zadat základní údaje, případně se jednorázově (pro dané připojení k Internetu) přihlásit k obslužnému serveru mikroplatebního systému.
Teoreticky to vypadá jednoduše a jasně – jaká je tedy situace s mikroplatbami v České republice? Tuto otázku je hned na začátku nutno rozdělit na dvě skupiny. Na provozovatele mikroplatebních systémů a příjemce plateb.
První kategorii u nás zastupuje vedle virtuálního platebního systému společností Computer MCL Brno a Internet Billboard DIRECTPAY (www.vbanka.cz), který používá virtuální měnu nugget, především systém společnosti Villusion I Like (www.ilikeq.cz) využívající virtuální měnu Q. K těmto „opravdovým“ platebním systémům je možné přiřadit systémy zaměřené především na věrnostní získávání virtuální měny, v České republice například Fazole.cz. Oba přední mikroplatební systémy mají dostatečné technologické i finanční zázemí a nabízejí relativně důvěryhodný prostředek pro realizovaní mikroplateb v prostředí českého Internetu.
Situace na straně příjemců plateb je mnohem pestřejší: mezi poskytovatele obsahu a služeb, kteří nechávají na návštěvnících rozhodnutí, zda za své služby zaplatí pomocí virtuální měny, se v dnešní době řadí například servery Cestujeme.cz, Dobroty.cz, Evídky.cz, Hokejka.cz, iPrávník.cz, Nabit.cz, Root.cz, Shop.cz nebo Sms.cz.
Jak tedy sami vidíte, situace s mikroplatbami je u nás poměrně nadějná. Jinou otázkou ovšem je, zda se mohou servery v dnešní době uživit pouze pomocí tohoto způsobu financování, tedy bez příjmů z reklam a od sponzorů. Domnívám se, že nyní určitě ne. Navíc se nedá předpokládat, že by se tato situace v budoucnu radikálně změnila, leda by se již nejednalo o mikroplatby, ale o tzv. miniplatby (desetikoruny a stokoruny). Taková částka by ovšem byla přípustná pouze u informací a služeb s odpovídající hodnotou, nikoli tedy například v případě článků nebo virtuálních drobností (elektronické pohlednice apod.).
Většina serverů zapojených do mikroplatebních systémů v současné době uvádí, že tato forma financování se podílí na celkových příjmech řádově maximálně procentem. Pro uživatele zanedbatelné, navíc zpravidla zcela dobrovolné částky jsou ale příjemným vedlejším příjmem, který nabízí provozovatelům alespoň zdání určité nezávislosti na reklamě. Navíc čistě z podnikatelského hlediska není vhodné soustředědit to pouze na jediný zdroj příjmů, v budoucnu bude pravděpodobně funkční následující model: drtivá většina příjmů bude získána z prodeje reklamní plochy, bude ovšem doplněna celou řadou příjmů vedlejších, tedy plynoucích z mikroplateb, předplatného a doprovodných, zájemcem klasicky uhrazených služeb.
Zatím jsme se seznámili pouze s tím, že pomocí mikroplateb můžete platit virtuální měnou, kterou jste si zakoupili za skutečné peníze. Virtuální měnu ovšem můžete získat také jiným způsobem – například pomocí věrnostních plateb. Mnoho serverů, nejen že obsah prodává, ale je ochotno vám za určitých okolností – zpravidla v rámci reklamních akcí – něco málo zaplatit (patří sem například ComputerShop.cz, Ebiz.cz, Evídky.cz, iFondy.cz, Korunka.cz nebo Mobil.cz). Relativně malé obnosy tak můžete získat například za registraci u poskytovatele obsahu, za doporučení jeho služeb svým přátelům, za konstruktivní připomínky, za vítězství v soutěži, jako prémii k dříve zakoupeným službám nebo jako věrnostní bonus za opětovné návštěvy.
Možností (a to i těch dosud neobjevených) je mnoho a každá si najde svého zájemce. Důležité ale především je, že díky možnostem získat virtuální měnu jinak než proplacením za skutečné peníze získávají tyto měny charakter reálných financí. Tedy financí, na které se vztahují pravidla známá ze skutečného světa – včetně možnosti směny za skutečné peníze, různé převodní kurzy mezi měnami (nyní spíše hudba budoucnosti) a jednotlivými uživateli, spoření apod.
Mikroplatby jsou tedy zde a nabízejí zájemcům a prodávajícím nemalé možnosti. Na první pohled možná nepříliš viditelnou, o to ovšem mnohem více důležitější možností pro návštěvníky jednotlivých internetových serverů je šance podílet se na obsahu Internetu nejen vedením mnohdy nesmyslných slovních válek v diskusích, ale také přispěním určité částky. A pokud nic jiného, budeme si kvalitního internetového obsahu zase o něco více vážit, protože bohužel i dnes platí, že větší vážnost máme k tomu, za co jsme museli zaplatit a o co jsme se museli přičinit. Podle mnoha nezávislých analytiků se mikroplatby v budoucnu stanou nedílnou součástí našeho života stejně, jako ji dnes tvoří klasické bankovní účty. S tímto tvrzením lze díky možnostem mikroplatebních systémů souhlasit.
