Jak byste si tak to zrušení i/y představoval? Co třeba měkké a tvrdé hlásky? Psal byste „byl jsem na prázdninách u dědi“? To by fakt vypadalo děsivě a bylo by to proti stavbě českého jazyka. Pokud byste tedy zanechal i/y jen u měkkých a tvrdých souhlásek, pak byste musel zachovat i i/y podle vzorů, protože pak by ty vzory nefungovaly. Stejně tak by se musela zachovat i/y u shody podmětu s přísudkem (protože i zde totiž funguje shoda, např. TY ženy šly, TI muži stáli), stejně tak u přídavných jmen. Takže jediné, co zbývá jsou vyjmenovaná slova. Ty jsou opravdu dané spíš historicky, ale hořekovat nad pár desítkami vyjmenovaných slov, to fakt může jen dítě.
Abych řekl pravdu, doufal jsem, že podobné výroky jsou od dítěte. Pokud je to od dospělého, je to smutné. Protože představa, že když se mi něco nelíbí, tak to zruším, aniž bych se zajímal, proč to tak je spíš dětský způsob. A jedině dětem je odpustitelný.
On ten jazyk má totiž spoustu zákonitostí. Hlavně ty věci kolem i/y (vzory/shoda/měkké-tvrdé-obojetné souhlásky) jsou na pochopení vcelku triviální. Někdo tu výše psal, že se to dá podchytit za víkend. Myslím, že to nebylo ani trochu nadsazené. A to si zdaleka nemyslím, že bych byl na ČJ nějaký borec.