Nespalte se při pálení

Mnoho z vás si jistě položilo otázku, jaký vliv bude mít rychlost vypalování na celkovou kvalitu zápisu. Obecné rady typu „čím nižší rychlost, tím kvalitnější zápis“ do jisté míry sice platí, ale rozhodně nejsou pravidlem. Poměrně časté byly případy, kdy CD vypálené vysokou rychlostí bylo špatně čitelné v některých starších mechanikách a bylo zapsáno pomaleji. V dnešní době zápisu zejména na DVD ale nelze tvrdit, že nízká rychlost bude nutně znamenat i vysokou kvalitu. Výjimkou nejsou ani případy, kdy tomu může být přesně naopak.

Každému médiu totiž může vyhovovat jiná rychlost zápisu, která ale nemusí odpovídat rychlosti certifikované. Některé vypalovačky také disponují technologií, s kterou lze i na „pomalejší“ média vypalovat rychleji (overspeed). To se u některých typů může projevit téměř nečitelností, ale někdy i paradoxně vyšší kvalitou zápisu. Máte-li například šestnáctirychlostní média a ve snaze o zvýšení kvality je vypalujete 4× rychlostí, dosáhnete pravděpodobně spíše efektu opačného. Nelze říci, jaká rychlost zápisu je obecně optimální, jelikož se liší typ od typu média.

Vypalovat maximální rychlostí média se ve většině případů bát nemusíte, chcete-li mít ale jistotu, lze provést opakovaný zápis na stejné typy médií při různých rychlostech a poté u každého změřit jeho kvalitu. Tak s vysokou pravděpodobností zjistíte optimální rychlost zápisu pro konkrétní používané médium. Otestovat kvalitu zápisu si můžete i sami například s nástrojem CD-DVD Speed, který je součástí balíku Nero. Mnohem více a podrobnějších informací k testování kvality najdete v Computeru 6/05 na straně 15.

Odhalte pravého výrobce

I když značek CD a DVD médií, na které lze v obchodech narazit, je velké množství, skutečných výrobců je velmi málo. Praxe je však taková, že renomovaní výrobci vyrábějí média v nejvyšší kvalitě, ale zároveň také prodávají i média levnější s nižší kvalitou, které mohou přejímat další firmy a prodávat je pod svojí značkou.

V mnohých srovnáních jsou za velmi kvalitní označována CD a DVD média Verbatim, konkrétně DataLifePlus s barvivem Advanced AZO (fialovostříbrná záznamová strana), či Super AZO (zelená záznamová strana) od výrobce Mitsubishi Chemicals. Mezi významné výrobce patří také Taiyo Yuden Company, který vyrábí například média Plextor a zejména také stejnojmenná Taiyo Yuden.

Zjistit výrobce média není příliš složité a dobrým nástrojem je kupříkladu DVD Identifier. Velmi dobrý přehled médií obvykle i s testy kvality zápisu najdete na CDR.

Snaha minimalizovat náklady obvykle souvisí i se snižováním kvality použitých materiálů a používáním méně kvalitních barviv, proto se nejlevnější média, až na naprosté výjimky, nemohou srovnávat s těmi „dražšími“.

Za vše může mechanika

Nicméně ani u značkových a typicky kvalitních médií nedosáhnete vždy stejné kvality zápisu. Ta se totiž může lišit i při opakovaném zápisu na stejné mechanice se stejnými médii. Vliv na to má nejen odlišnost (byť i velmi malá) každého média, ale též samotná mechanika, která často přizpůsobuje strategii zápisu podle okamžitých okolností.

Avšak nejvýznamnějším parametrem určujícím kvalitu zápisu je vypalovací mechanika. Stejně jako u médií se i zde liší kvalita zápisu kus od kusu a mnohdy ji významně ovlivňuje i verze firmwaru. V našich častých recenzích vypalovacích mechanik se proto kvalitě zápisu vždy významně věnujeme.

Chybám při zápisu se až na výjimky u některých CD médií nevyhnete, ale není třeba zoufat. CD i DVD mají opravné mechanismy, které si s případnými chybami ve většině případů poradí a při jejich čtení to ani nepoznáte. Mnohonásobně vyšší hustota dat na DVD oproti CD médiím znamená také výrazně vyšší počet (obvykle samoopravitelných) chyb.

I CD může zkorodovat

Dalším problémem CD i DVD médií je jejich životnost. Výrobci u CD často uváděli, že data přečtete i za čtyřicet (u některých až sto) let, ale kdo má ve svém archivu média z počátku prodeje prvních vypalovaček, patrně už zjistil, že je to doba nereálná. Obdobné hodnoty životnosti jsou udávány u zapisovatelných DVD médií i dnes, a to v rozmezí třiceti až sta let. Hodnoty výrobců však mohou být nejen nadhodnocené, ale také podmíněné dodržením například téměř konstantní teploty kolem 25 °C a přibližně 55% vlhkosti, ideálně též zamezení přístupu vzduchu a nejrůznějším zářením apod. Samozřejmostí by mělo být také šetrné zacházení. Otisky prstů a zejména ohýbání či škrábance na životnosti média rozhodně nepřidají.

I při dodržování zmíněných podmínek je životnost média v první řadě dána kvalitou použitého barviva a pak také kvalitou spojení (lepení) polykarbonátových kotoučů i kvalitou jich samotných. I při mikroskopickém defektu ve spoji může docházet k pronikání vzduchu k reflexní a zapisovací vrstvě a následné „korozi“, která je právě častým úkazem u starších a nekvalitních CD disků. Rozhodně byste tedy na žádném médiu neměli nalézt například malé bublinky zejména na okraji a kolem středového otvoru disku.

Více dat za stejnou cenu

Většině uživatelů jistě nebude neznámý pojem overburn neboli přeplňování, s kterým lze na CD, ale i DVD média vypálit více dat, než se na ně běžně vejde. Overburn u DVD nemá vzhledem k jeho kapacitě příliš velký význam, ale mnohými je stále hojně využíván při vypalování klasických CD. Na dnes běžná osmdesátiminutová CD média lze obvykle zapsat 703 MB a je velmi nepříjemné, pokud váš film nebo sbírka hudby přesahuje jeho kapacitu o několik megabajtů a nejde proto vypálit. Většina dnešních CD a DVD vypalovaček touto technologií naštěstí disponuje a není tedy problém navýšit kapacitu CD obvykle o 2–4 MB (u některých médií i více). Při povolení overburnu je ale třeba dodržet rozumné navýšení kapacity média. Pokud se při zápisu dostanete za hranici datové oblasti, vypalování skončí chybou a pravděpodobnou nečitelností některých dat. Pro odvážnější je s příchodem vypalovacího programu Nero verze 6.6.0.0 možné navýšení kapacity CD média přibližně o 12 MB, a to zkrácením ukončovací stopy (lead-out).

Je lihová fixa přežitek?

Vypálení fotografií z dovolené či oblíbeného filmu na CD nebo DVD a jejich následný popis lihovou fixou většině uživatelů stačí, avšak umělecké cítění některých přechází ve snahu udělat média více přitažlivějšími. A proč ne, způsobů je hned několik. Pryč by měly být časy, kdy se zejména CD disky zkrášlovaly vytištěnými nálepkami, které poté svojí vyšší hmotností a možnou nevyvážeností potrápily mnoho mechanik i přehrávačů.

Dnes nejpoužívanější a nejjednodušší cesta při potisku médií vede k inkoustovým tiskárnám, které dovedou obvykle na CD i DVD (s průměrem 8 a 12 cm) přímo tisknout. Takové tiskárny je často možné pořídit i za velmi příznivé ceny. Výčet vybraných modelů pro vás uvádíme v tabulce. Inkoustové tiskárny dokáží potiskovat samozřejmě prakticky na všechna běžná média, ale použitelných výsledků dosáhnete jen s médii k tomu určenými, tzn. se speciálně upravenou vrchní vrstvou schopnou nasávat inkoust – ta jsou obvykle označována jako Printable. Jejich cena je proti běžným médiím stejného výrobce vyšší zhruba o 3 Kč.

 Pokud pořízení takové tiskárny neplánujete, ale nové DVD vypalovačky ano, pak zbystřete právě nad modely, které dokáží na média samy kreslit. Pro mnohé tyto technologie jistě nebudou neznámé. První krok provedla kdysi legendární mechanika Yamaha F1 s technologií Disc T@2, s níž bylo pomocí laseru možné vytvářet jednoduché grafické obrazy do oblasti volného místa na datové straně média. Výhodou byla možnost použití libovolných médií, ale za cenu snížení kapacity o grafickou část.

Počátkem minulého roku však společnost HP představila technologii LightScribe, díky níž lze opět laserem kreslit libovolné obrázky, avšak na vrchní stranu média, kde je nanesena speciální vrstva, která po osvícení laserem ztmavne. Kvalita potisku je volitelná ve třech stupních, přičemž s vyšší kvalitou se samozřejmě zvyšuje i potřebný čas na potisk celého média. Ten v nejvyšší kvalitě trvá v současné době déle než třicet minut a pro výraznější zobrazení jej lze i vícekrát opakovat. Tuto technologii prozatím podporují mechaniky Benq DW1625, HP dvd640i(e), HP dvd740i(e), HP dvd840i(e), LG GSA-2166B, LG GSA-4166B, Lite-On SOHW-16H5S a notebooková slim mechanika Toshiba SD-R6572M.

Fotocitlivý materiál bohužel zatím není příliš stálý, média mají vyšší cenu (přes 20 Kč za médium) a také se blíží konkurenční technologie LabelFlash, která by měla dle posledních zpráv nabídnout vykreslování v modro-stříbrné barvě na speciální DVD média během pěti minut, případně dvacet minut při vysoké kvalitě. LabelFlash se měla objevit již u modelů NEC ND-3551A, ND-4551A a údajně i po aktualizaci příslušného firmwaru u ND-4550, avšak problémy s patenty uvedení takto vybavených mechanik brzdí.

Pokud jste rozhodnuti vytvářet potisk médií na inkoustových tiskárnách, stačí si v současné době už jen vybrat vhodný model. Zde je nutné zmínit, že potisk tímto způsobem je samozřejmě nejkvalitnější a LightScribe ani LabelFlash mu nemohou konkurovat. Nevýhodou je ale obvykle nižší odolnost inkoustového potisku proti styku s vodou, což se vztahuje i na dotek zpocenýma rukama.

Ti, kteří váhají mezi technologiemi LightScribe a LabelFlash, neudělají chybu, pokud si ještě chvíli počkají na praktické srovnání výsledné kvality a pořizovací ceny mechanik i samotných médií.

Při nákupu médií se více než kdy jindy vyplatí nakupovat ve větším (ale přiměřeném) množství, na které se často vztahují poměrně výrazné množstevní slevy. Na výběr máte obvykle i několik druhů balení stejného média. Nejdražší jsou média v box balení (také jewel box), což je klasická vyšší krabička, o něco levnější bývají v provedení slim (tenká krabička) a nejlevněji lze média pořídit v balení cake-box (volná média na trnu v kulaté uzavíratelné krabici). Nejlevnější je spindle (spindl), což je štos médií zalisovaných v igelitu bez jakékoliv krabice.

Musí si rozumět

Pokud budete vybírat nejvhodnější médium pro svou vypalovačku, dávejte přednost značkovým médiím a v případě nejasností si kupte nejprve nějaké menší balení na otestování. Až zjistíte, že si konkrétní médium dobře rozumí s vaší vypalovačkou a chybovost je na nízké úrovni, uvažujte o koupi ekonomického balení na spindlu. Nezapomeňte ale vypálená média chránit v krabičce nebo boxu pro více médií. Volně položené na stole nevydrží dlouho ani to nejlepší médium.

Článek vznikl
ve spolupráci
s časopisem
Computer
a čerpá
z čísla 21/05.