Web je plný svobodného obsahu. Flickr nabízí miliony fotografií pod licencí Creative Commons, Pixbay dokonce jako volné dílo. Na Jamendu najdete kytarovku do videa z dovolené.
Internet je ohromná studnice dat. Potřebujete nějaké hezké písmo pro tvorbu všemožných letáčků a pozvánek? Stačí do Googlu zadat „fonty“ a vyhledávač na vás vyplivne desítky a stovky katalogů. Potřebujete ozvučit podomácku stříhané video z dovolené nějakou povedenou podkresovou skladbou? Internet jich nabízí miliony. Chcete si osobní blog a firemní prezentaci vyzdobit hezkou fotografií? Je tu přeci vyhledávač obrázků.
Při té záplavě dat si pak leckdo neuvědomí, že přítomnost podobných multimédií na internetu ještě neznamená, že je můžete automaticky použít – jedná se přeci o soubory, které jsou chráněné autorským zákonem jako každé jiné dílo.
Pokud byste byli poctiví, měli byste v takových případech vždy vyhledat původního tvůrce a požádat jej o svolení k použití dat. Jenže něco podobného je často detektivní práce, nad kterou leckdo mávne rukou.
Chcete-li být poctiví a přitom nestrávit víkend snahou nalézt funkční kontakt na kohosi z Ázerbájdžánu, který před mnoha lety umístil na svůj web tu krásnou fotografii západu slunce, řešení je poměrně prosté. Na webu totiž vedle děl chráněných klasickým copyrightem najdete i kvanta obrázků, muziky a fontů s některou ze svobodných licencí.
Creative Commons
Nejčastějším případem je rodina licencí CC – Creative Commons. Ale pozor! Pokud je něco označené právě touto licenční skupinou, ještě to neznamená, že si s tím můžete dělat, co se vám zamane. Typ licence lze snadno identifikovat podle její zkratky.
Základem je kombinace CC-BY. Takové dílo můžete převzít, libovolně upravit a použít i komerčně, ale musíte uvést formální citaci. Tou přitom zpravidla není něco ve smyslu „Foto: Pepa Chroust,“ ale „CC-BY 3.0 Pepa Chroust,“ přičemž by neměly chybět ani odkazy na text samotné licence a zdrojový web Pepy Chrousta. Mnohem častější kombinací je však CC-BY-SA. To SA na konci znamená ShareAlike, tedy sdílejte dál se stejnou licencí.
Videoprezentace od Marka Lutonského
Tyto základní kombinace zpravidla nejsou překážkou – i když zdlouhavá formální citace například fotografie použité na malé vstupence skutečně může být na obtíž. Mnohem podstatnějším limitem je kombinace, ve které se vyskytuje zkratka ND (CC-BY-ND a CC-BY-NC-ND), ta totiž znamená NoDerivates (zákaz tvorby odvozených děl). U fotografií by to snad ani tak nevadilo, ovšem kombinace CC-BY-ND se poměrně často vyskytuje třeba v katalogu svobodné muziky Jamendo. Už nejspíše tušíte, kam mířím. Pokud na Jamendu najdete přesně tu kýženou kytarovku, kterou chcete vložit jako podkres do videa z dovolené, ale bude mít licenci CC-BY-ND, máte smůlu, poněvadž takové video by bylo vlastně odvozeným dílem.
Posledním nebezpečím Creative Commons je zkratka NC (CC-BY-NC, CC-BY-NC-SA a CC-BY-NC-ND), která znamená NonCommercial. Takové dílo nesmíte používat ke komerčním účelům. Leckdo si pod komercí představí jen přímý prodej a napadne jej, že se ho to vůbec netýká, ale komerčním využíváním může být i publikace fotografie a hudby na webu, na kterém je zároveň i nějaký reklamní banner, jehož účelem je generování nějakého příjmu. Někteří autoři v dodatečných podmínkách upřesňují, že za komerci nepovažují malé weby a blogy do určité návštěvnosti a příjmů z reklamních systémů typu AdSense, jiní to ale neupřesňují, a tak uděláte nejlépe, pokud se zkratce NC raději vyhnete.
Bez citace – tedy opravdu svobodně
Jak vidno, se svobodným licencováním to nakonec není vůbec jednoduché a zdaleka to neznamená, že takové dílo můžete bezpodmínečně použít. Na webu jsou však i celé zástupy autorů, kteří chtějí svůj obsah nabídnout opravdu zcela svobodně bez jakýchkoliv nároku. Těm nezbývá nic jiného, než na svém webu zveřejnit své vlastní prohlášení, že s jejich tvorbou může každý nakládat dle libosti, případně dají do patičky magickou zkratku CC0. Jedná se o interpretaci amerického Public Domain (v českém právu používáme označení volné dílo) a znamená to, že se autor vzdává veškerých právních nároků na takto označené dílo.
Pokud rádi fotíte, ale fotografie vás nebude nikdy živit, snažte se své fotky pro veřejnost publikovat co nejsvobodnějším způsobem. Zvyšuje se tak pravděpodobnost, že je nakonec opravdu někdo použije.
V USA se volným dílem stává automaticky vše vytvořené před rokem 1923 a pak tvorba všemožných úřadů financovaných z peněz daňových poplatníků. Volným dílem jsou tak často všemožné multimediální fondy NASA, meteorologické údaje NOAA, fondy státem financovaných archivů, knihoven a dalších institucí.
V Česku definujeme Public Domain trošku jinak. Volným dílem (český autorský zákon) jsou zde třeba knihy Karla Čapka, poněvadž od jeho smrti už uplynulo více než 70. let. Volným dílem je také podobně jako v USA všemožná úřední produkce, státní symbolika a tak dále.
Public Domain má jeden doposud nevyjasněný problém – tedy to, jestli jej může opravdu jen tak z plezíru použít jakýkoliv tvůrce. U nás to možné není, poněvadž svých autorských práv se prostě zbavit nemůžete. Pokud byste tedy své dílo označili jako Public Domain a použili deklaraci CC0, bude to svým způsobem nonsens. Jelikož se svých autorských práv zbavit nemůžete, taková licence-nelicence by byla vlastně neplatná.
Jednoznačná situace však není ani v zámoří. Také tam si specialisté na autorské právo lámou hlavu nad tím, jestli může Public Domain použít jakýkoliv autor a jestli se opravdu může vzdát svých práv a věnovat je veřejnosti. Ostatně ono ani není dost jasné, co to ta veřejnost vlastně je. Definice amerického Public Domain od Creative Commons se snaží tyto neduhy vyřešit co nejelegantnějším způsobem, ale i tak platí, že by se toto označení nemělo používat třeba právě v České republice, jejíž právní řád nic takového nezná.
Na stranu druhou, tam kde není žalobce, není ani soudce, obecně se tedy předpokládá, že pokud svá data v patičce označíte jako Public Domain, nebo volné dílo, dáváte tím na vědomí, že si s daty může dělat každý, co se mu zlíbí a nepředpokládá se, že po týdnu změníte názor a začnete rázem každého žalovat. Ostatně soudy by k něčemu takovému jistě přihlédly.
Svobodná muzika pro vaše video z dovolené
Po teoretické omáčce se konečně nabízí otázka, kde taková data vlastně hledat. V případě muziky, kterou byste chtěli použít třeba při střihu videa, se nabízí zmíněné Jamendo. V rozšířené verzi vyhledávače můžete vybrat typ licence CC. Public Domain (CC0) zde sice nenajdete, nejvíce se mu ale blíží základní kombinace CC-BY, ve filtru vyhledávače se jedná o Attribution. Ve videu tedy uvedete, že jste použili písničku od toho a toho autora, ale jinak si se skladbou můžete dělat, co chcete a to včetně komerčního využití.
Zásoba muziky CC-BY na Jamendu
Pokud potřebujete pouze nějaký zvuk, respektive zvukový efekt, nabízí se katalog Freesound.org. Najdete zde výstřely, výbuchy, šum velkoměsta, zvuk auta, štěkot… No prostě cokoliv. Široká je i nabídka svobodných licencí počínaje Creative Commons a konče Public Domain.
Je libo zvuk sonaru zbavený jakýchkoliv autorských nároků?
Co se zvukového podkresu týče, nesmím zapomenout ještě na bohatou sbírku nahrávek, kterou disponuje přímo YouTube ve svém editoru.
Miliony svobodných fotografií nejen na Flickru
V případě fotografií uděláte nejlépe, pokud se obrátíte rovnou na vyhledávač obrázků od Googlu, který v rozšířeném vyhledávání nabízí výběr licence. Na fotky se ale hodí také obrovský Flickr, který nabízí speciální stránku věnovanou Creative Commons s rychlými odkazy na konkrétní licenční kombinace. Ta nejlákavější, tedy CC-BY má v katalogu bezmála 60 milionů fotografií! Potřebujete fotku noční oblohy, kterou můžete upravit, využít komerčně a stačí přiložit citaci? Pak klepněte sem.
Flickr nabízí miliony fotografií, které vyžadují pouze citaci...
Flickr nicméně pamatuje i na Public Domain a na speciální stránce The Commons se snaží evidovat fotografické sbírky z nejrůznějších archivů a muzeí, která lze považovat za volné dílo ať už z toho důvodu, že autorská práva vypršela, nebo se jedná o dílo, které bylo z ochrany nějakým způsobem vyňato (zmíněné sbírky NASA, dalších federálních úřadů apod.).
... i archiv The Commons zcela volných děl
Pixbay: je libo západ slunce bez potřeby citace?
Pokud potřebujete fotografii, jejíž autor po vás nebude vyžadovat naprosto nic včetně citace, vyzkoušejte fotokatalog Pixbay. Do vyhledávače stačí zadat třeba „sunset“ a rázem získáte desítky fotografií západu slunce, které jsou označené štítkem CC0 – jedná se tedy prakticky o Public Domain a s fotografií si můžete dělat naprosto cokoliv a nemusíte nikoho citovat. Jak už jsem napsal výše, Public Domain je v případě ČR problematický, ale opět platí, že kde není žalobce, není ani soudce.
Až na první reklamní řádek ze Shutterstocku se jedná o fotografie CC0 – autoři se tedy dobrovolně vzdávají všech nároků a s fotkami si můžete dělat, co si zamanete
Svobodný YouTube i Vimeo
Co se svobodného videa týče, dnes licence z rodiny Creative Commons podporují také YouTube (ve vyhledávači stačí zaškrtnout filtr Creative Commons) a Vimeo. V případě videa ale vzniká zajímavý paradox. YouTube sice umožňuje publikovat video pod CC, ale nenabízí stažení takového videa. Používání neoficiálních stahovačů je přitom v rozporu s pravidly YouTube. Nabízí se tedy otázka, jak takové svobodné video vlastně použít ve svém projektu.
Svobodné video na Vimeu
Filtr na svobodná videa na YouTube
Google obecně doufá v to, že vám k použití jiného svobodného videa bude stačit vestavěný editor, ve kterém můžete stříhat jak videa z vlastní knihovny, tak ta cizí s licencí CC. Editor nabízí jejich vyhledávač. Potřebujete-li cizí svobodné video na YouTube zpracovat v profesionální softwarové střižně, formálně správný je nejspíše pouze ten postup, že takové video vložíte do editoru, projekt dokončíte a hotové video najdete ve správci svých videí. Jelikož vlastní videa stahovat můžete výběrem z roletky, konečně získáte kýženou MP4. Podobnou šílenou cestu ale bude volit asi jen málokdo a video si stáhne pomocí neoficiálního stahovače.
Vložení svobodného videa do editoru YouTube a následné stažení ze správce vlastních videí
Je libo exotický český font?
Na začátku jsem zmínil ještě fonty. Na webu najdete hromadu amatérských katalogů s kradenými písmy, kde jejich původ naprosto nikdo neřeší, i placené a bezplatné katalogy, kde ale zase často chybějí české fonty. Řešením by mohl být katalog České fonty s náhledy. Podle autora webu lze fonty svobodně využívat a to i ke komerčním účelům. Pokud se to některého z fontů netýká, je to u něj jasně napsáno.
Katalog bezplatných českých fontů
Web je tedy plný svobodného obsahu a zvláště fotografií všeho druhu. Nenajdete-li něco na některé z těchto stránek, vždy je tu ještě obří Wikipedie. Svobodná encyklopedie obsahuje tisíce a tisíce fotografií zpravodajského charakteru – osob, událostí a míst, které jsou publikované pod některou z licencí Creative Commons, případně jako Public Domain.
Poznámka pod čarou: V minulosti jsem publikoval mnoho fotografií na svém webu s prohlášením, že s nimi může každý nakládat libovolným způsobem a to i bez potřeby citace. Díky tomu se mé fotografie dostaly do několika lokálních brožur, na vstupenky a další tiskoviny a weby. Nedostaly se tam proto, že by byly kvalitativně nejlepší – nejsem dobrý fotograf a nikdy nebudu, ale jednoduše proto, že jsem případným zájemcům co nejméně zkomplikoval práci. Pokud fotíte pouze pro radost a není to pro vás zdroj obživy a silného ega, zamyslete se nad tím, jestli je pro vás cennější hypotetická citace pod fotografií, nebo dobrý pocit z toho, že snímek někdo opravdu použil.
Bohužel, většina velkých webových fotogalerií nabízí vedle klasického copyrightu pouze základní licence Creative Commons a žádnou opravdu copyleftovou licenci, která by byla měkčí analogií CC0.