Význačný akademik a právník předkládá návrh, jak se vyhnout anarchii a zabránit totalitnímu řešení.
Zatímco s různými neplodnými úvahami o tom, že současná situace je neudržitelná, hudební a filmový průmysl je zkostnatělý a počet empétrojek a DivXů stoupá geometrickou řadou, se v poslední době roztrhl pytel, jen zřídkakdy se setkáme s návrhem řešení tohoto stavu, který navíc stojí přinejmenším za zamyšlení.
Pozoruhodným, i když dost radikálním pokusem je návrh Lawrence Lessiga, profesora Standfordské univerzity a význačné americké právní autority – ale jaká jiná cesta ven je možná než zcela radikální? Lessig inicioval vznik a stal se předsedou neziskové organizace s názvem Creative Commons, která se zaměřuje na problematiku autorských práv a autorských děl v prostředí Internetu (a ve „věku Internetu“). Je nutno říci, že se nejedná o organizaci, která stojí ve středu a usmiřuje oba rozvaděné tábory, striktně komerční a nekompromisně free (as free speech): je daleko blíže druhému uvedenému, a proto jeho návrhy nejsou pro průmysl zřejmě přijatelné – pro autory by však mohly být zajímavé.
Oč jde? Lessig nepopírá autorské právo a naopak na ně klade vyšší důraz: autor je ten, který dílo stvořil, a má tedy mít naprosté právo s ním dále zacházet, bez ohledu na přání jeho vydavatele či smlouvy s ním, a v případě potřeby je například dát volně k dispozici. Ačkoli současné právo (platné s menšími odchylkami v jednotlivých zemích) autorovi neubírá jeho autorské právo, zároveň umožňuje komerční sféře, aby autorovi zabránila s dílem volně manipulovat. Toto uspořádání má samozřejmě praktický význam, který vůbec umožňuje vznik nákladných uměleckých děl, jako jsou například díla filmová – pokud by zmizelo, pak si příliš nelze představit vznik dnešních filmů, kde investor (producent, společnost) film objedná u tvůrců (režisér, scénárista, herci atd.), zaplatí je a má pak exkluzivní právo s ním manipulovat. Pokud by je investor neměl, neinvestoval by a film by se zřejmě stal amatérskou záležitostí, občas okořeněnou štědrým mecenášem – asi něčím podobným, jako je dnes poezie. O hudbě se dá prohlásit podobné, i když souhlasíme s argumentem, že nejhodnotnější a nejzajímavější díla obvykle vznikají z amatérského, nadšeneckého podhoubí, nikoli při výrobě v továrnách na sny. Ale i masy mají právo na svou zábavu.
Podle Lessiga by měl autor mít právo rozhodovat, zda své dílo ponechá v komerční doméně nebo ve free oblasti; neměl by samozřejmě právo dílo, které mu zainvestoval investor č. 1, vzít a předat za další úplatu investorovi č. 2. Jak to má prakticky fungovat, chce Lessig se svými kolegy ukázat právě na výše uvedené adrese, kde naleznete spoustu dalších podrobností k tomuto záměru: autoři mají možnost zde umísťovat svá díla a rozhodovat o způsobu užití – neexistují jen dva extrémy, komerční nebo free, ale i o mnohé mezi tím, například zachování plného copyrightu s umožněním „tvůrčího užití“, viz například remixy v hudbě a podobně. Zajímavý rozhovor s Lessigem je pak zde.
Významnou podporu získala organizace nedávno od zakladatele vydavatelství O´Reilly and Associates, Tima O´Reillyho, který prohlásil, že jeho firma hodlá zpřístupnit své knihy právě tímto způsobem. (Počítačové knihy od O´Reilly jsou dobře známé i na českém trhu; věnují se většinou free softwarovým produktům).
Argumenty proti Lessigovu návrhu jsou také celkem nabíledni: odpůrci říkají, že hrozí „krach robustního trhu“, a i když to je možná přehnané tvrzení, lze souhlasit s tím, že zájem o standardní investování do filmu a hudby by asi prudce poklesl. Trh totiž není jen to, že si kdekdo mastí kapsy a že na malých celuloidových krabičkách jsou přehnaně vysoké ceny: do slova trh také patří, že někdo musí zaplatit výrobu i rozvoz zboží na tisíce míst a musí dát vědět lidem, že vůbec něco takového existuje. Lessig má zase protinámitku, že distribuce přes Internet toto řeší, na to se zase namítá, že Internet má sotva desetina světa a že to zvýhodňuje vlastníky tlustých pevných linek proti ostatním, a tak dále.
Každopádně je zde zajímavý konkrétní návrh a brzy zřejmě vznikne i konkrétní technologie a tržní nabídka, daleko vzdálená oběma extrémům: jak poněkud zatuhlé komerční sféře, tak stejně tak fanatickým zastáncům uvolnění veškerého copyrightu, případně lidem, jimž celkem vyhovuje současná situace, ve které „získají“ jakýkoli copyrightovaný materiál, kdykoli chtějí, protože v tom umějí chodit a mají technické možnosti.