Přes léto jste nám posílali vaše zajímavé příběhy z IT. Některé veselé, některé vážnější, jiné, které "vymyslí" jen život. A zde jsou tři nejlepší.
Na nejvyšší stupínek vystoupal Jan Konvalín a vyhrává PC sestavu. Gratulujeme!
Skoropracoval jsem v IT
Přicházím k budově, ve které budu od dnešního dne vykonávat osmihodinovou (rozuměj dvanáctihodinovou) pracovní dobu. Sekretářka mě uvádí k panu řediteli na přijímací ceremoniál. Vítá mě muž, který se už při předchozích kolech pohovorů jevil velmi svérázně. Jeho první slova byla: "Mám jednu špatnou vlastnost. Jsem škrt. Podle mě se nemají zaměstnanci rozmazlovat. Platy nikdy nezvyšuji - snad jen v případě, že mi někdo přijde do práce podvyživený a roztrhaný, ale to se ještě nestalo." Velmi se té představě směje a uvádí mne na mé nové působiště. Marně jsem čekal, že mě seznámí s budoucími kolegy :-) Ti však znají zdejší kolorit a vrhají se na mě a bodře se seznamují - někteří i navzájem mezi sebou (část z nich vypadá dost podvyživeně a potrhaně...).
Šéfová kanceláře - žena ladných až vláčných pohybů - na první pohled přebytky inteligence neoplývá. Dva kolegové ji hned po ranní poradě (prý každodenní) přinášejí přes celou kancelář evidentně nezapojený stolní telefon se slovy: "Šéfová, máte telefon." Ta se k němu žene a usilovně do něj volá: "Haló, haló..." Po pár pokusech to vzdává ("Asi už zavěsil"). Šéfová přichází ke mně a vede řeč: "Teď vás seznámím s vaším pracovištěm" a vede mě ke stolu s obyčejnou dřevěnou židlí a něčím, na co si matně vzpomínám a okolo čehož jsem v minulém desetiletí někde chodíval a už tehdy na to hleděl opovržlivě. Další perla: "Toto je váš osobní PC počítač." Dívám se na ni, zda myslí tu slovní hříčku vážně, ale ona se tváří nadmíru spokojeně sama se sebou.
Kousek od mého stolu sedí člověk, který se představil jako administrátor. Jsem zprvu rád, že poblíž mě bude rozumný člověk, ale velmi brzy zjišťuji, že jsem se mýlil. Ten dobrodinec má na uších sluchátka, na očích silné brýle (stále nic proti). Velice často a navíc čím častěji, tím víc hlučně se směje (zde by se spíše hodilo moravské chláme, jinak se to popsat nedá) a vydává zvuky účastníka lítého boje. Ostatní mě upozorňují - když se ho chci zeptat, proč mi nefunguje PC - abych ho vůbec nerušil. Bývá prý poté velice zádumčivý. I na opětovné dotazy šéfky na splnění úkolů z minulého kvartálu odpovídá stereotypně stále dokola: "Yes my lord." Zprava slyším kolegu shánějícího se po telefonu po "Karlo Sádru". Dost nechápavě pohlédnu na šéfovou. Té to kupodivu dojde a sama říká, že jde o naprosto bižné jméno (Karel Sádra), jen kolega má problémy se skloňováním.
Odcházím na záchod, vizitku každé společnosti, který ani po delší době nemohu najít. Nakonec jej nacházím u garáží o dvě poschodí níže zamaskované cedulí "sklad kyselin". Současně pobaven ostrovtipem i unaven tolika schody se vracím ke svému "osobnímu PC počítači". Zakopávám o nohu - kupodivu k ní patří i trup. Noha na mě zírá z šedé tmy nasládlého tabákového dýmu a posléze i promlouvá: "Kreténe, co děláš!?!" Získávám tajnou informaci, že jen tato noha smí v celé firmě kouřit a tak posílám svůj první e-mail (z kolegova fungujícího PC) kamarádovi, že se těším, jak si večer zakouříme. Nedlouho poté mi hlavní firemní cenzor sděluje: "Nehodlám si ve vašich e-mailech číst o vašich orálních sexuálních praktikách! Osobní e-maily se zde netrpí!" Polykám naprázdno...
Pracovně se mi nikdo nechce věnovat a tak po malé chvíli nalézám kuchyňku a jdu si udělat kávu. V kuchyňce jsem byl hrubě napaden dámským osazenstvem, že si chci zalít hrnek mimo pořadník a jsem vyklován ze dveří.
Útok zobanů vystřídaly další útoky. Jedna z osob se vrhá na pracovní návštěvu a vítá ji formou radostných poskoků a halekáním ne nepodobným Franzinovu z Postřižin. Decibely se stupňují - z ředitelny slyším mohutný řev. Kupodivu to však není hlas pana ředitele...
Spěšně v polední pauze opouštím já a majitel toho velmi výrazného hlasu, který jsem slyšel přes několik zdí z ředitelny, opouštíme budovu firmy. Mlčky a přitom vševědouce stojíme na ostrůvku a čekáme na tramvaj. A pak, že "nikdo není ostrov."