Přesněji
řečeno nejedná se o cukrářské pochoutky, ale o výrobů
high-tech polovodičových čipů - přesněji řečeno o výrobů
mikroprocesorů AMD Athlon. Co vše tato výroba obnáší jsme mohli
částečně poodhalit (mnoho věcí je stále "strictly
confidential") v průběhu návštěvy FAB 30 - jedné z
nejmodernějších továren tohoto typu. A co má tedy tato firma
společné z oplatky se dozvíte dále...
Do devadesátých let 20. století se veškeré dění ve vývoji integrovaných obvodů probíhalo na americkém kontinentě. Pokud mám být přesný, tak většina polovodičových firem sídlila (a sídlí) v Silicon Valley (pro méně chápavé = křemíkové údolí ;-) Během 80. let na řadu přišla Asie - během krátké doby zde vyrostlo velké množství počítačových firem zabývající se polovodiči - motorem výstavby byly i tentokráte americké peníze. První evropskou "vlaštovku" má na svědomí Intel - ten počátkem 90. postavil továrnu na výrobů procesorů Irsku. Mnoho analytiků tehdy soudilo, že další továrna by mohla vyrůst někde ve středu Evropy.
Začalo nám tedy "přihořívat", avšak polovodičový bůh se o 40km nestrefil :-(( štěstí tentokráte mely Drážďany. Tentokráte to byla firma AMD (Advanced Micro Devices), které se rozhodla na zdejší zelené louce poblíž letiště postavit jednu z nejmodernějších polovodičových továren na světě.
Vše začalo v prosinci roku 1995 - tehdy byla ohlášená výstavba projektu, který od této doby nese označení FAB 30 (termín ukončení byl načasován na třicáté narozeniny AMD - proto ta třicítka v názvu). Základy továrny byly postaveny během roku 1996 a v květnu 1997 (29 let po založení firmy) přijel do Drážďan i velký "boss" AMD W. J. Sanders III, aby položil základní kámen továrny. Po tomto oficiálním zahájením stavby trvalo jen rok než na místě stála kompletně nová továrna s vybavením. Továrna byla otevřena přesně na čas a v listopadu 1998 již linkou proudily první integrované obvody.
It is all about money...
Není to malé, není to levné - co je to? Celá mamutí stavba s užitnou plochou 88 000 m2 stála firmu AMD do roku 2001 již 1.9 miliardy dolarů (= 75 miliard korun - 2x více než "běžný" schodek státního rozpočtu). Firma do roku 2003 plánuje ještě do továrny investovat půl miliardy dolarů (joro: že by nové tapety s A. Lincolnem ?).
Proč právě Drážďany?
Otázka by měla znít - proč jsme nebojovali o to (myslím českou vládu), aby tato - nebo obdobná továrna, nebyla postavená v ČR. Pomineme-li naši vládní neochotu cokoliv v tomto směru podnikat, měli tehdejší "noví" spolkoví Němci proti nám jisté výhody: tak předně v Drážďanech dříve sídlila socialistická firma Roborton vyrábějící klony počítačů PC - ta sice později zanikla, ale přesto pozitivně ovlivňovala kvalifikaci pracovníku v tomto v regionu. Dalším plusem mohlo být, že východní němci již v té době měli poměrně moderní infrastrukturu, přičemž jejich platové požadavky byly - ve srovnání s Američany nebo západními Němci - přece jenom nižší.
Pokud ještě připočteme pracovní sílu a kvalifikaci okolních zemí je jasné, že naplnit plný stav zaměstnanců nedělal AMD žádný problém. navíc - oproti Izreali a Taiwanu je drážďanská továrna AMD asi ta nejbezpečnější na světě. To mi také potvrdil PR továrny Jens Drews, podle něhož továrna bez sebemenších problémů funguje 14 měsíců - výroba se nemusela zastavit ani na sekundu.
Struktura továrny
FAB 30 se skládá z několika částí. "Mozkem" továrny je kancelářský trakt, který je ve tvaru L a na jeho pravém konci je zakončen půlkruhovou rotundou. Zde se nachází recepce, ředitelství, konferenční sály, kanceláře a jídelny (jsou dvě - jedna "malá" kafeterie pro několik set zaměstnanců + hlavní jídelna pro 2000 strávníku).
