Neřekl bych, že jsem arogantní, jenom že si jaksi uvědomuji své schopnosti.Před tím než jsem v té době přijal zaměstnání, tak jsem podnikal, měl jsem vyšší příjem a pracoval jsem zhruba tak 5-8 hodin týdně. Položil mi to státní aparát změnou legislativy, daňové a mezinárodní politiky a úžasným "zpětným dodaněním".Takže když jsem pak byl dočasně nucen nastoupit do zaměstnání na 40h týdně za méně než jsem před tím měl za pár hodin, navíc ne vlastní vinou, ale vinou státu, tak nevím jestli neskákat z takové situace radostí do stropu znamená nedostatečnou sebereflexi.Navíc v pracovní smlouvě člověk podepisuje, že bude vykonávat práci X, dostanete za to Y, nebude poškozovat zaměstnavatele atd., ale nikde se tam nepíše o povinnosti být z toho nadšený nebo se netěšit na dobu až budu moct vypadnout. Ještě podotýkám, že jsem patřil k nejvýkonnějším zaměstnancům, kteří zaměstnavateli vydělávali velké peníze a pracoval jsem ihned bez žádného zaučení, že na to i zaměstnavatel čučel. Takže i jemu se to značně vyplatilo, protože jsem dostával jen zlomeček toho, co jsem vydělal a neměl se mnou žádné náklady.Až jsem se zase finančně zvetil, tak jsem dal výpověď, rozjel znovu jiné podnikání a zaměstnání mi vážně nechybí ani trochu.
Názor byl 1× upraven, naposled 19. 08. 2021 08:24
