Pro některé z nás může zmínka o družstevní záložně působit jako pověst o předpotopní obludě, která patří na smetiště dějin první republiky.
Pro některé z nás může zmínka o družstevní záložně (spořitelní družstvo) působit jako pověst o předpotopní obludě, která patří na smetiště dějin první republiky. V zahraničí jsou ovšem družstevní záložny díky schopnosti pružně reagovat na požadavky klientů velice silným konkurentem bankovního sektoru a leckdy je i svými technologiemi, inovacemi a především cenou služeb předbíhají.
V České republice tomu tak dosud není pro krátkou dobu existence záložen a také nízkou důvěru v bankovní subjekty, který stojí mimo silnou čtyřku (IPB, ČSOB, KB, ČS). V současné době elektronické bankovnictví nabízí družstevní záložny FIO, Rodinná družstevní záložna a kampelička PRIA, každá má ovšem trochu jiné technické řešení a funkce.
U družstevních záložen FIO a RDZ komunikace probíhá přes běžný prohlížeč Netscape Communicator (příp. Internet Explorer), který je vybaven přídavným šifrovacím modulem ve formě standardního plug–inu. V průběhu komunikace s družstevní záložnou musí být klient připojen k Internetu po celou dobu provádění operací. Družstevní záložna PRIA používá pro komunikaci přes Internet vlastní software (Golem PC), pokyn se připraví předem a čas strávený na lince je dán pouze samotným přenosem tohoto pokynu. Nevýhodou tohoto způsobu je obtížnější přenositelnost na jiné počítače.
Družstevní záložny nabízejí jako základní službu zřízení běžného účtu a poměrně široké portfolium dalších finančních produktů (termínované vklady, spořicí účty s výpovědní lhůtou, platební karty, kontokorentní úvěry aj.). Velké množství operací s účty je možné provádět pomocí internetového rozhraní.
Družstevní záložna rozlišuje komunikaci klienta se záložnou (+ operace a zabezpečení přenosu dat s ní spojené) na jednosměrnou, která probíhá pouze od serveru záložny ke klientovi a obousměrnou. Klient se při jednosměrné komunikaci pomocí přihlašovacího jména a hesla může dozvědět zůstatek na běžném účtu k určitému datu a také historii pohybů peněz na účtu. Přenos jména a hesla probíhá šifrovaně. Obousměrná komunikace server-klient je zabezpečená systémem digitálních podpisů a slouží k zadávaní pokynů klientem. Klient může prostřednictvím Internetu založit libovolný účet z nabídky záložny a zrušit jej, uplatňovat výpověď vkladu u vkladů s výpovědní lhůtou, provádět bezhotovostní převody v rámci družstevní záložny i mimo, definovat trvalý příkaz k úhradě a příp. využívat další služby, jako je např. informace o pohybech na účtu e-mailem.
Pokud se rozhodnete provozovat e-bankovnictví přes družstevní záložnu, nezaměřujte se na výši úrokových sazeb jako na hlavní kritérium (při současných běžných sazbách v bance je úrok 18 % přinejmenším podivný), ale řiďte se množstvím a kvalitou informací o funkci, zabezpečení přenosu dat, atd., které vám DRZ poskytne. Mnohé napoví už webová stránka DRZ. Nespokojte se s informací „náš systém je nejbezpečnější“, ale žádejte technické specifikace. Pokud pracovník záložny nebude schopen tyto informace podat, ani vás odkázat na svého specialistu, raději hned od takové instituce ruce pryč.
Jaký je rozdíl mezi bankou a záložnou?
Základní rozdíl spočívá v tom, že zatímco u běžné banky je zakladatel běžného účtu klientem, u záložny je podílníkem neboli členem družstva, který má např. právo ovlivňovat chod družstva (i když vzhledem k velikosti vkladu je to možnost spíše teoretická). Pro členství v družstvu je nutné splnit podmínky dané stanovami družstva, tj. většinou splatit členský vklad (okolo 3 000) po ukončení členství vratný, případně zápisné, které je nevratné.
Družstevní záložny se řídí podle zákona č. 87/1995 Sb. o spořitelních a úvěrních družstvech, který předepisuje, kam mohou záložny investovat a co mohou poskytovat za služby (běžné účty, platební karty, úvěry). Zatímco v bankovním sektoru jsou vklady na jméno do 400 000 Kč pojištěny do 90 % výšky vkladu, ve družstevních záložnách jsou pojištěny do částky 125 000 Kč na 80 % výšky vkladu. Družstevní záložny nemají také směrový kód, který identifikuje běžné banky (např. IPB – 5100), ale samy využívají služeb těchto bank a bezhotovostní platby klientů přes záložnu probíhají přes sběrný účet u běžné komerční banky a jsou identifikovány specifickým symbolem, kterým je číslo účtu klienta záložny – podobně fungují např. sporožirové účty České spořitelny. Družstevní záložny nabízejí obecně vyšší úroky než běžné banky – toho dosahují nižšími náklady, ale hlavně podnikatelskou činností svých dceřinných společností.
Zdroj: Computer
