Společnost Letsbuyit.com je dobrým příkladem toho, že stačí podstatně vyškrtat mrhavé utrácení a podnikat na Internetu se dá.
Kdo sleduje současné pády amerických internetových firem, je jistě udiven jednou věcí: jak mnoho peněz dokázaly firmy zabývající se kdejakou „prkotinou“ na Internetu spálit; jak je možné, že zaměstnávají stovky nebo tisíce lidí (co tam proboha všichni dělají, říkáte si) a utrácejí desítky miliónů dolarů do marketingu, stejně jako korporace s miliardovými tržbami.
Firma Letsbuyit.com (tentokrát evropská) ale ukazuje, že by podnikání na Internetu mohlo jít i bez toho. Společnost má zajímavý obchodní model, který se svým způsobem blíží k jakési odrůdě multilevel prodeje: nabízí zboží „levněji“, ale pouze v případě, když se najde dostatečný počet kupců. Tedy – zde je discman, který normálně stojí dvě stě marek, ale pokud se tady a teď najde sto kupců, tak jej každý dostane za sto pade. Firma přitom od prodejce ještě dostane nějaké to procentíčko z provize. Na přesycených trzích to je šikovná finta: nabízí se takto zboží, které nepatří k úplným bestsellerům, a je to dobré „vylhání se“ výrobce nebo velkoobchodníka. Ten nemusí oznámit zlevnění, které je vždy negativní zprávou – dává najevo, že zboží je ležák, že má vlastně nižší hodnotu, a naštve tím zákazníky, kteří si je předtím koupili dráž a nyní se cítí podvedeni, docela právem. Modelem „společně levněji“ se z toho firma vyvlékne – zboží přece stále stojí 200 DM, ale víte, znáte ty velkoobchodní slevy, vlastně je to takový velkoobchod převlečený za maloobchod, nekupte to...
Upřímně řečeno – nekoupilo. Nebo aspoň ne tolik, aby to firmě letsbuyit.com vydělalo na nákladný provoz a společnost se ocitla v reálném bankrotu poté, co jí došly peníze a investor odmítl dodat další. Jenomže se také ukázalo, že si firma žila docela blahobytně: 400 zaměstnanců (vtírá se opět otázka co tam proboha všichni dělali) a padesátimilionový dolarový rozpočet na marketing. Nyní ovšem bude fungovat stejně jako dříve, ale musí (a bude) jí v tom stačit třetina zaměstnanců jako předtím a marketing se drasticky seškrtá – přišel „investor-zachránce“, dodá něco peněz, získá kontrolu nad krachující firmou a samozřejmě dohlédne na to, aby se ušetřilo, kde se dá.
Jestli letsbuyit.com přežije, se neví – menší počet zaměstnanců jistě bude znamenat menší aktivitu a škrty v marketingu mohou znamenat, že o konceptu nebude vědět tolik lidí jako předtím. Jenomže zkusme druhý pohled: firma je víceméně zavedená a už nepotřebuje tolik lidí jako předtím, a všechny internetové firmy dnes podstatně seškrtaly marketingové výdaje, takže letsbuyit.com bude možná vidět stejně dobře jako předtím. Pokud se vše povede, půjde o pěkný příklad druhé generace internetového podnikání: postavené na tom, že se musí najít, vybudovat a udržet takové podnikání, které si za hlavní cíl nestaví ani nějaké gigantické růsty obratů nebo návštěvnosti, ale schopnost docílit operativního profitu (zisku z operací), i třeba maličkého. To sice vypadá jako skromný cíl, skoro bychom řekli „živnostnický“, jenomže nezapomeňme, že internetové podnikání (zejména e-komerce) je pořád někde na několika procentech svého potenciálu a budoucí kapacity. Kdo dokáže vydělat na Internetu dnes pár korun, může za deset let mít stovky miliónů.
