Návrat k legendám: Objevte kouzlo retro počítačů

Jak nakupovat staré počítače

Přesto všechny nelogičnosti volného aukčního trhu existují určité zásady, kterých se aspoň já snažím při shánění držet. Pojmenoval bych je „Tronnerovo dvanáctero:“

1. U každého nákupu si nejprve řekněte, kolik jste maximálně ochotni za něj vydat peněz, no a na těchto financích trvejte navzdory jisté „vyhecovanosti“ z aukce. Dříve či později se objeví něco podobného. Jen málokterá nabídka je skutečně unikátní.
2. Pokud už se bavíme o unikátních nabídkách, navzdory velkolepým slovům prodejců („ultra rare“ atd.) se jen opravdu málokdy dá říci, že ten či onen počítač je unikátní. Samozřejmě, výjimkou jsou ty výše zmíněné „svaté grály“, ale nepředpokládám, že budete ochotni za nějaký počítač utratit stovky či tisíce EUR. Počítače jsou jen málokdy unikátní, unikátní ale je přibalený software (k mnoha platformám se špatně shání) či některé periférie, manuály, knihy, speciální grafické, paměťové či turbo karty atd. Získat kompletní výbavu nějakého bývalého fandy, to je vždy velmi příjemné, bohužel asi nebudete jediní, kdo o to bude stát. Zároveň je třeba dávat pozor na obsah příslušné nabídky. Pokud chybí některá ze zásadních komponent (třeba zdroj či nutný propojovací kabel), je potřeba si ověřit, zda se dá lehce sehnat a za jaké peníze. Pro některé počítače pak existují dosti zajímavé a drahé, standardně nepřibalené periférie, které jsou velmi příjemným plus (pro Amigu například scandoubler) nebo málem nutností – například pro Sinclair QL je to disketová jednotka.
3. S výše uvedeným souvisí další fakt – při nákupu nové platformy je nejprve nutné si zjistit, jak pro ni seženete nějaký software, případně jak jej do ní nahrajete. Samozřejmě, spoustu softwaru a her lze sehnat na internetu, u většiny platforem je ale dost velký problém, jak ten software přemístit z vašeho počítače do formátu, kterému daná vykopávka rozumí. Diskety mají jiné velikosti a nečitelné formáty, ovšem jakmile platforma čte diskety (a vy máte příslušnou jednotku), je v podstatě vyhráno. Originálního softwaru lze získat velké množství, ale občas za překvapivě vysokou cenu, obvykle převyšující tu původní. Asi jen málokdo bude ochoten si pořizovat sbírku originálních programů, když za takové peníze můžete lehce pořídit počítač jiné platformy.

   

4. Pokud máte pocit, že nějaké zboží naprosto nezbytně potřebujete, a máte zkušenosti, že sehnat něco podobného bude velký problém, protože na Ebayi se vyskytuje jen málokdy, musíte si je jistit opravdu hodně přepálenou maximální nabídkou. Pár desítek EUR nestačí. Doporučuji stovky. Například nedávno jsem se domníval, že když je aktuální cena těsně před koncem aukce u disketovky pro Sinclair QL £60, tak to £100 bude jistit. Nejistilo.

   

5. Velkým problémem jsou transportní náklady. U běžných typů počítačů (například osmibitové Atari či Sinclair) jsou často transportní náklady z ciziny vyšší či srovnatelné s cenou samotného počítače. Bohužel, prostě to tak je. Proto je velmi vhodné prohlédnout si nabídku příslušného prodejce, zda nemá něco jiného zajímavého, čímž by se poštovné mohlo kombinovat. Pokud dva prodejci nabízí srovnatelný počítač, ale jenom jeden v dalších aukcích zajímavé periférie či software, je volba jasná.
6. S výše uvedeným souvisí fakt, že některé počítače se vyplatí kupovat v zemích, kde byly vyráběny, nebo byly velmi populární, a to navzdory vyšším transportním nákladům. Sinclair QL například neseženete jinde, než v Anglii. Ovšem třeba takový ZX Spectrum či Atari můžete koupit v podstatě kdekoliv. Vzhledem k tomu je nejlepší je koupit buď u nás, nebo v Německu, protože poštovné z Británie je podstatně vyšší.
7. Bohužel, výše uvedené má jednu zradu a to u některých šestnáctibitových počítačů, konkrétně u Atari ST. Tento počítač byl nesmírně populární v Německu a jeho ceny zde jsou nižší, než ve Spojeném království. Bohužel, pokud si jej zde pořídíte, tak s největší pravděpodobností dostanete exemplář s německou verzí systému a německou klávesnicí. To samé se týká například i počítače Commodore C128, který má v Německu taktéž místní klávesnici. Pokud vám tento fakt vadí (jako mě), nezbývá vám než být věrný Albionu.
8. Osobně se vyhýbám nákupu počítačů v USA. Ceny jsou tu sice slušné, ale poštovné je obvykle enormní a problém je jednak televizní norma NTSC, no a za druhé zdroje stavěné na 110V. Zatímco z Anglie k vám sice doputuje počítač s velmi podezřelou zásuvkou, což ovšem spraví konverze za pár korun, pro počítač z USA si musíte koupit měnič napětí, což jsou výdaje navíc. A to už vůbec nemluvím o riziku, že vám tu starou vykopávku s nejvyšší pravděpodobností proclí, jako kdyby se jednalo o poslední výkřik techniky. Celkově jsem proto nákup v USA zhodnotil jako nepraktický. Bohužel, jsou počítače (Apple II, Atari 1200XL), které jinde seženete jen těžko a ještě předražené.

   

9. Existuje jistá empirická zkušenost, potvrzená různými názory na Internetu, ovšem logicky těžko vysvětlitelná – nejnižší ceny počítačů v aukcích jsou v zimě po Vánocích, nejvyšší v létě. Těžko říci proč, ale zhruba tak to je. Týká se to ovšem běžných počítačů, nikoliv raritních kusů, které jsou drahé bez ohledu na roční období.
10. Je dobré sledovat hodnocení prodejců a taktéž dostupné fotografie. Zvláště podezřelí jsou prodejci bez hodnocení, nabízející nevyzkoušený počítač. Platí, že nejjistější je koupě takového počítače, kde prodejce předvede na fotografiích jeho funkčnost. Pokud je v nabídce vše potřebné (zdroj, kabely) a prodejce navzdory tomu počítač nevyzkouší (ani v textu o tom není zmínka, o chybějících fotkách nemluvě), je to přinejmenším zvláštní. Pokud ovšem má prodejce dostatek dobrých hodnocení, dá se tato zvláštnost překousnout. V každém případě je ale fotografie běžícího systému nejlepším vodítkem. Pro jakékoliv zmínky o možných vadách (disketovka sice disketu nenačte, ale ozývají se z ní zvuky, asi bude v pořádku, počítač sice nejde naladit, ale dioda power svítí) je nutná počítat s nejhorší eventualitou. Pravděpodobnost, že budete schopni bagatelizovanou vadu odstranit, se limitně blíží nule. Moje zkušenost je ale i po několika nákupech překvapivě dobrá, většinou vše funguje, jak má.
11. V podstatě pro každý počítač zlaté éry, který se připojuje k normálnímu televizoru, (čímž se v té dřevní době eliminovala nutnost pořídit si monitor), tak pro každý tehdejší počítač dnes existuje kabel, který z výstupu na monitor (pokud jej tedy ten počítač má, například u ZX Spectra to neplatilo) vyvede A/V výstup, nebo rovnou Scart. Takový obraz je pak mnohem kvalitnější, než při použití anténního kabelu, což je na moderních LCD televizorech zvlášť markantní. Kromě toho tím eliminujete rozdíly v televizních normách – například britský PAL je (prý, nezkoušel jsem) nekompatibilní s tím naším. Pořídit si pro své počítače takovéto kabely považuji za samozřejmost.
12. Za zcela samozřejmé považuji automatické záležitosti spojené s Ebay – ověřit si, zda prodejce je ochoten zaslat zboží do ČR (překvapivé množství prodejců v Anglii s tím nepočítá, Němci jsou ochotnější), zjistit si předem poštovní náklady a ověřit si způsob platby, no a v neposlední řadě zaplatit včas – nikdo na vaše peníze nehodlá čekat týdny.

Atari 800XE s disketovou jednotkou XF551

Tolik tedy k taktice nakupování, tolik ke způsobu, jak si nějaký ten starý stroj pořídit. Nyní vás tedy zvu na cestu. Můžeme dle slavné trilogie mého mládí zvolat „Back tu the future legends!“ a vydat se za dobrodružstvím. Naší první zastávkou bude osmibitové Atari 800XE.