MSX je nesporně zajímavou platformou, u nás málo známou. Pořídit si jej není zas takový problém a stojí to obvykle za to – i po třiceti letech tyto počítače budí pozornost.
Jak se nám líbí MSX
MSX platforma sestávala z mnoha strojů, které nelze všechny hodnotit. Nicméně, celkově měly několik shodných prvků. Především šlo o stroje s kvalitní klávesnicí a poctivou mohutnou konstrukcí. Neplatí to tedy o všech, protože některé rané stroje platformy připomínaly například Sord M5 s jeho ne moc kvalitní konstrukcí klávesnice, ale postupně se ustálilo velmi solidní provedení počítače.
Klávesnice měly celkem standardní rozložení s velkým Enterem (či Returnem), dvěma Shifty, velkým Back space, funkčními klávesami, dokonce i klávesami převzatými z PC (Home, Ins, Del), no a několika platformě specifickými (Code, Graph, Select). Vpravo byly umístěny velmi výrazné a mohutné kurzorové šipky, což je pro tuto platformu zcela specifické a díky tomu jsou tyto stroje dobře poznatelné.
MSX2 - pohled na klávesnici
Připojení počítače k televizi jakožto monitoru je realizováno SCART kabelem, což dnes velmi oceníme, neboť zobrazení je tím pádem velice kvalitní. Nevím, nakolik to byla výhoda v tehdejším Československu, protože si nepamatuji, že by tehdejší televize tento konektor nabízely. V Japonsku a možná i v Západní Evropě ale byla předpokládám situace jiná a tento konektor byl běžný.
MSX2 zezadu
Můj Sony HB-75P Hit Bit je poctivým kusem elektroniky, vzhledem k zabudovanému zdroji je dost těžký, asi nejtěžší ze mě známých tehdejších domácích počítačů. Za pozornost stojí externí disketová jednotka, která ve váze překonává samotný počítač. K němu se připojuje pomocí rozhraní zastrkávaného do hlavního cartridge slotu, což je opravdu zajímavý způsob. Navzdory své mohutnosti a váze, která si vůbec nezadá s tehdejšími jednotkami pro 5¼‘‘ diskety, ale tato jednotka pracuje s menším a modernějším formátem 3½‘‘.
Velikost disketové jednotky je na této fotografii evidentní
Co je ale opravdu pozoruhodné, disketovka je jednostranná. Na disketu se tedy vejde pouze 360kB a druhou stranu máte pro ozdobu. Zatímco 5¼‘‘ diskety bylo při vyříznutí příslušného otvoru možno otočit a využít i druhou stranu, u 3½‘‘ toto možné nebylo. Ono otáčení se tehdy běžně používalo, dokonce se prodával i nástroj na vyštípnutí zmíněného otvoru a některé originální programy či hry byly distribuovány na takto upravených disketách a vybízely uživatele k otočení. Právě nemožnost otáčení disket vedla k tehdejší kritice nového menšího formátu firmy Sony. Tato nelibost ale byla brzy zapomenuta.
Používání jednostranných disketových jednotek bylo v této době zcela běžné, protože se tím snižovala jejich cena – neplatili jste druhou čtecí/zapisovací hlavu. Dokonce i první Macintoshe či Atari ST se mohly „pochlubit“ pouze jednostrannou disketovou jednotkou.
Starý dobrý MS-DOS - vlastně MSX-DOS...
Formát zápisu použitý na disketách, je klasický FAT12 z MS DOSu, diskety jsou proto v klasickém PC bez problému čitelné. Formátovat je ale musíte na MSX, protože donutit MS DOS, aby zformátoval pouze jednu stranu diskety, je asi nemožné.
MSX stroje se mohly pochlubit i dalším tehdy velmi zajímavým výdobytkem. Připojovaly se sice (jako většina tehdejších domácích počítačů) k televizi, ovšem na rozdíl od jiných platforem obsahovaly konektor SCART, pomocí kterého bylo takové propojení mnohem kvalitnější, než obvyklý anténní výstup, nebo „luxusní“ composite video. Díky tomu je lze nejen pohodlně připojit k moderním LCD, ale obraz je mezi starými platformami velmi kvalitní a nadstandardní.
Úvodní menu Sony HB-75P
Sony HB-75P Hit Bit při spuštění nenaskočí jako dobová konkurence do Basicu, ale nabídne vám možnost buď spuštění vestavěných aplikací (adresář, poznámkový blok, úkolovník), nebo je možné zvolit některou aktivitu z úvodního menu – spuštění MSX DOSu, Disc Basicu, vestavěného Basicu, formátování či kopírování diskety, tisknutí, výpis obsahu diskety a leccos dalšího, na co mé znalosti holandštiny (v níž se mnou počítač komunikuje) nestačí. MSX DOS či Disc Basic ale není v ROM, je nahráván z diskety, jak bylo tehdy obvyklé.
Detailní menu - bohužel v němčině...
Fakt, že na vás počítač mluvil rodným jazykem, byl v době vzniku platformy velmi nadstandardní, a to nejen u osmibitů. Mezi nimi šlo o značně unikátní řešení. Samozřejmě, nedělaly se varianty všech národních jazyků, češtiny bychom se asi nedočkali, ani kdybychom tehdy neúpěli za Železnou oponou, ale i tak šlo o pokrokovou myšlenku. I proto, jak jsme si už říkali, se platforma dobře ujala v Jižní Americe a v arabských státech.
Co se ovládání týče, MSX stroje se standardně dodávaly se zabudovaným MSX Basicem, ovšem pokud jste měli disketovou jednotku, mohli jste používat i MSX DOS. O MSX Basicu si ještě povíme, co se MSX DOSu týče, šlo o (na osmibitové počítače) velmi solidní diskový operační systém. Jeho asi největší výhodou byla maximální snaha o podobnost s klasickým MS-DOSem, což tehdejším uživatelům ulehčovalo situaci. V práci člověk používal IBM PC, no a doma jej čekalo MSX, které se ovládalo značně podobně a ještě bylo možné mezi platformami snadno přenášet data.
MSX Basic
Kromě toho počítače nabízely i nějakou tu startup obrazovku s rychlým přístupem k základním úkonům, jako spouštění aplikací, DOSu, formátování disku atd. Toto funguje na obou mých MSX počítačích. Nemohu samozřejmě tvrdit, že to tak bylo úplně všude, ale zjevně se jednalo o jistý „styl“ této platformy.
K počítači MSX bylo možné připojit tehdejší klasické Atari joysticky, ovšem hry bylo možné ovládat i pomocí klávesnice, což třeba takové Atari či C64 neuměly. ZX Spectrum či BBC Micro tohle zvládaly též, nicméně MSX mělo opravdu velké kurzorové šipky, takže hraní na klávesnici zde bylo přeci jen příjemnější. Nehledě na fakt, že MSX jako masivní počítač představuje pro ovládání stabilnější platformu než třeba ZX Spectrum.
Disketová jednotka a joystickové konektory
Pro připojení tiskárny nabízelo MSX speciální malý Centronics, který byl ale platformě uniformní, oba dva mé počítače mají konektor stejný. To stejné platí i pro připojení druhé disketové jednotky. Dnes nám něco takového nepřijde jako zvlášť objevné, ovšem v dobách, kdy si každý výrobce hrabal na vlastním písečku a museli jste si kvůli proprietárním portům kupovat buď redukce, nebo v ideálním případě jeho vlastní tiskárny, tak v těchto dobách se jednalo o velmi pozitivní řešení.
Připojení tiskárny
Za pomoc s touto částí, i s částí předchozí a následující musím poděkovat Dexovi a zároveň se chci omluvit za svou pomalost, způsobenou mnoha povinnostmi.
