Návrat k legendám: Jaké koupit Atari a co k němu

Pár doporučení a zkušeností pro ty, kteří se nechtějí spokojit jen s hraním s emulátory, ale touží sáhnout si na reálný hardware. Přeci jen, přátelé, emulátory zatraceně klamou.
Návrat k legendám: Jaké koupit Atari a co k němu
Kapitoly článku

Pokud zatoužíte po disketovkách máme vcelku dvě možnosti. Když pomineme raritní typy jako 810 či 815, nabízí se buď Atari 1050 či XF 551. První z nich je mnohem snáze sehnatelnější a to za cenu 40 – 50 EUR, ale jak jsem zmínil výše, mnohem více doporučuji pořídit komplet i s počítačem, neboť za takovou sestavu bude lepší cena, nehledě na přibalené diskety.

Klepněte pro větší obrázek
Disketová jednotka Atari 1050 (zdroj: Wikipedia)

Rozdíl obou typů je kromě designu ve faktu, že 1050 je SS DD, tedy „single-sided double density“, přičemž se na disketu vejde pouhých 128kB (standardní DD znamenalo 180kB, ovšem záleželo na té které platformě, na kolik byla schopna disketu naformátovat - například Apple II zvládal 140kB). Vzhledem k tomu, že je pouze jednostranná, znamená to, že druhou stranu diskety máme pro okrasu.

Existuje možnost upravit disketu vyříznutím příslušného otvoru a vložit ji do jednotky obráceně. Tento trik se dříve využíval (a prodával se i speciální nástroj) a umožňoval pak zápis na druhou stranu diskety. Dnes mi to přijde jako zbytečné, ale pokud má někdo chuť, dost času a dobré nůžky, tak do toho!

Disketová jednotka XF 551 naproti tomu umí jak oboustranný zápas, tak dvojnásobnou hustotu (DS DD), tedy dokáže zapsat 360kB. Ano, z dnešního hlediska se jedná o směšné kapacity, ale stejně si asi řeknete, že XF 551 je lepší. No je – problém je ale v tom, že dnes to opravdu nehraje roli. Všechny diskové obrazy, které stáhnete z Internetu a následně nahrajete na fyzický disk, jsou ve formátu, který v pohodě zvládne i 1050.

Klepněte pro větší obrázek
Atari 800XE a disketová jednotka Atari XF 551

Zkratky u starých mechanik

Původní první disketové mechaniky uměly zapisovat jen na jedinou stranu diskety a ještě pouze základní hustotou záznamu. Takové jednotky se nazývaly „single sided single density“, ve zkratce SS SD. Byly schopny obvykle zapsat na 5 1/4” disk (tedy na jeho jednu stranu) 90kB.
Následně, v roce 1978, se dospělo k metodě dvojnásobné hustoty záznamu (sindle sided double density, tedy SS DD), což znamenalo zdvojnásobení kapacity na jednu stranu, tedy 180 kB. Je ovšem třeba zdůraznit, že ne všechny platformy nabízely právě tuto kapacitu. Například Atari sice tvrdilo, že má mechaniku s dvojnásobnou hustotou, ale pravda to byla pouze částečná vzhledem ke kapacitě 128kB – proto se jeho záznam obvykle označuje „enhanced density“. I samotné IBM nabízelo pouze 160kB ve dvojnásobné hustotě, standardu 180kB dosáhlo až v roce 1983. To samé lze říci o Commodore, jehož jednostranné diskety nabízely kapacitu 170kB, no a například Apple II dokázal na jednu stranu 5 ¼‘‘ jednotky uložit 140kB.
Oboustranné disketové jednotky se objevily až počátkem osmdesátých let – taková jednotka byla pochopitelně složitější a dražší, jelikož musela obsahovat dvě čtecí/zapisovací hlavy. Předtím se dokonce nabízely speciální nástroje na úpravu disket, aby je bylo možné otočit a zapisovat i na stranu, která jinak zůstávala nevyužitá. Mimochodem - když Sony představilo svou 3.5” mechaniku zprvu v jednostranné verzi, byla jedna z hlavních námitek proti ní, že tyto diskety nelze dodatečně upravit pro oboustranné použití.
S oboustrannou disketovou mechanikou konečně došlo na zkratku „double sided double density“, tedy DS DD. Kapacita takových disket byla pochopitelně dvojnásobná, tedy 360kB. Historie pokračovala i nadále až k finální „high density“, která na obou stranách disku nabízela neuvěřitelných 1 200kB. Nádhera! S něčím takovým jste se ale u osmibitových počítačů obvykle nesetkali.

Klepněte pro větší obrázek
Porovnání velikostí disket - 5.25‘‘, 3.5‘‘, 3‘‘ a minidisk. Chybí nejstarší formát - 8‘‘ disketa

Trojnásobnou kapacitu využijete pouze, pokud byste se pokoušeli vtěsnat více her na jednu disketu, případně pokud hodláte s počítačem pracovat a potřebujete více místa na data. O tom druhém se dá s úspěchem pochybovat a ani to první nemá moc smysl. Už dnes existují kompilace, takže ztrácet s tím čas – proč? Nehledě na to zásadnější – dnes máme mnohem lepší možnosti, jak do Atari nahrát nějaká data.

Disketovou mechaniku není třeba vůbec pořizovat, pokud vám tedy nevadí, že přijdete o ten „look&feel“ práce s disketami a pocit, že jste se ocitli v osmdesátých létech. Je ale třeba přiznat, že jakkoliv pro nahrávání her a rychlé zkoušení mnoha různých programů je možnost připojení moderních médií k nezaplacení, to „chroustání“ disketové jednotky je ten pravý zvuk pro nostalgické rozjímání nad dobou dávno minulou.

Samozřejmě, existují i další periférie, které si k Atari můžete pořídit. Lze si zakoupit například Touch Tablet a kreslit s jeho pomocí na obrazovku, můžete zkusit speciální grafickou kartu, která vám zdvojnásobí počet znaků na řádku, pořídit si modem, světelné pero, numerickou klávesnici CX85 a leccos jiného, já se ovšem do nákupů těchto věcí nepustil. Přeci jen se bez jejich vlastnictví a krátkého ověření, že to funguje, s klidným svědomím obejdu. Jediné, kde jsem neodolal, je zmíněný Touch Tablet v originálním balení, ale jeho otevření ponechávám na zvlášť významnou chvíli, až za pár let budu svému synovi předávat dojmy z mládí.

Klepněte pro větší obrázek
Atari Touch Tablet (zdroj: www.engadget.com)

Pokud si tedy Atari i disketovou mechaniku pořídíme, na co bychom si měli dát pozor? No, zde opravdu nehrozí mnoho nebezpečí. Je dobré, aby u Atari byly přibaleny všechny potřebné kabely, tedy kabel k televizi a zdroj, ale nutné to není, protože obé lze celkem bez problému dokoupit. Poněkud horší (ovšem také ne tragické) je chybějící propojovací kabel SIO mezi disketovou jednotkou a počítačem, ale i ten lze při troše shánění pořídit.

Je pochopitelně dobré, aby prodejce potvrdil, že zařízení funguje – už z tohoto důvodu je lepší kupovat komplet, který majitel vyzkouší, zatímco při nákupu samostatné jednotky se nám nezřídka pouze dostane ujištění „funguje, ozývají se z ní zvuky“, což samozřejmě vůbec nemusí stačit. Kvůli zvukům z mechaniky si disketovou jednotku opravdu nekupujeme, že…

Klepněte pro větší obrázek
Propojení Atari s disketovou jednotkou pomocí SIO kabelu. Je vidět kabel k monitoru (LCD) a každý přístroj má svůj vlastní zdroj.

Počítač s disketovou jednotkou obvykle získáme s několika herními disketami, jedna ale bude chybět. Disketa s DOSem. Nabídky, kdy dostanete disketovou jednotku s manuálem, originálním obalem a příslušnou disketou, takové jsou velmi vzácné. Je třeba ale zdůraznit, že to není problém. Jak si dále ukážeme, lze si pomocí moderních zařízení s tímto nedostatkem bez problémů poradit. Manuál v podstatě není třeba, na jednotce toho moc k ovládání není.

Manuál k počítači (také velmi vzácný) chybí podstatně víc, naštěstí existují moudré stránky jako www.atari8.cz, kde lze získat mnohou velmi potřebnou literaturu a mimo jiné je tam i návod k počítači (a disketové jednotce) včetně základní lekce Atari Basicu. Pokud chcete zkusit programování, není nic lepšího, než s tím začít na těchto stránkách.

Atari komunita je dodnes velmi aktivní, mnohem aktivnější, než uživatelé jiných vykopávek. Pro Atari se dodnes vyvíjí různé periférie a vylepšení, což je opravdu unikátní. V podstatě jediní srovnatelně plodní jsou milovníci Commodore C64. Přiznám se, že tyto nadšence obdivuji, neboť staré Atari lze v dnešní době k něčemu rozumnému využít jen stěží. Fakt, že je stále ve vývoji například textový editor s podporou fontů či grafické uživatelské prostředí, to je skutečně ukázkou velké lásky k staré platformě. Dokonce existují i roční setkání ataristů, což organizují zbytky Atari klubu z Prostějova. Před těmito nadšenci nelze než smeknout a je skvělé, že dodnes někdo tyto dávné vykopávky nejen sbírá či na nich nostalgicky hraje hry, ale pokouší se s nimi i pracovat.

Chtěl bych velmi poděkovat Honzovi Křupkovi za veškerou pomoc a zodpovězené dotazy, což mi velmi pomohlo (a doufám ještě pomůže) zpracovat téma osmibitového Atari a Atari ST.

Příště si popovídáme o moderních perifériích k Atari, jak k němu připojit moderní zásuvné karty a zkušenosti z práce s nimi.

Kapitoly článku

Témata článku: Historie, Počítače, Návrat k legendám, Běžný monitor, Komplet, Základní lekce, Look, Starý počítač, Sinclair, Nádhera, Speciální nástroj, Celá obrazovka, Nadšenec, Atari, Moderní zařízení, Návrat, Drobná nepříjemnost, NEM, Jimi, Originální balení, Disketa, Ono, No, Double, Legenda, Počítače cena na Mall.cz


Určitě si přečtěte

Měření rychlosti internetu: Populární Speedtest.net neřekne o skutečné rychlosti internetu téměř nic

Měření rychlosti internetu: Populární Speedtest.net neřekne o skutečné rychlosti internetu téměř nic

** Speedtest stále častěji měří jen rychlost na poslední míli ** Ta však ale neodpovídá reálnému surfování ** Jak se tedy pokusit změřit tu skutečnou?

Jakub Čížek | 85

Nejlepší notebooky do 20 000 Kč. Tipy, co se dnes vyplatí koupit

Nejlepší notebooky do 20 000 Kč. Tipy, co se dnes vyplatí koupit

** S cenou do 20 tisíc lze vybrat solidní notebook na práci i hry ** Přenosné notebooky nabídnou i kovová těla a rychlý hardware ** Na hraní se hodí více peněz, ale na použitelný základ dvacet tisíc stačí

Tomáš Holčík, David Polesný | 49



Aktuální číslo časopisu Computer

Test 9 bezdrátových reproduktorů

Jak ovládnout Instagram

Test levných 27" herních monitorů

Jak se zbavit nepotřebných věcí na internetu