Chcete si užít pořádné retro? Kupte si Atari ST. Staré počítače se nabízí na aukčních webech a pokud nechcete nějaké vzácné modely, vyjdou na pár drobných.
Jaké periférie k Atari ST zakoupit? No, tak především je otázkou, zda-li se vám zachce vlastnit kvalitní firemní monochromatický monitor SM124. Ve své době byla tato sestava tohoto monitoru s počítačem v podstatě „must be“ každého ataristy. Monitor byl cenově dostupný a velmi kvalitní. Já jsem však poněkud skeptický k nákupu monitorů, na rozdíl od počítačů. Přeci jen, v dnešní době LCD už klasické monitory nemají příliš smysl, jelikož to, co nám před dvaceti lety přišlo jako naprosto dokonalé, je dnes hodno úsměvu. Moderní LCD je zkrátka úplně někde jinde, ovšem – a to je třeba přiznat – schází mu ten pravý „look&feel“ staré technologie.
Atari 520STE připojené k moderní LCD televizi přes SCART - i tato varianta stačí, pokud chcete hrát hry
Já si monitor k Atari nepořídil, ovšem tato otázka je otevřená a je na každém, zda takovou variantu přeci jen nerealizuje. Místo monitoru jsem zakoupil dva kabely – jeden na propojení ke SCART zásuvce moderních televizí. S ním vcelku není žádný problém, kabel funguje přesně tak, jak lze očekávat, nicméně nemůžete s ním provozovat tu největší ergonomickou výhodu Atari – ve své době velmi kvalitní monochromatický režim 640×400. Ten bylo možné provozovat pouze s firemním výše uvedeným monitorem, jelikož jeho obnovovací vertikální frekvence 72Hz byla s televizní nekompatibilní. Atari podle typu připojeného kabelu (ten pro monitor měl jeden ze spojů zkratovaný) poznalo, jaké rozlišení obrazovky navolit, takže vám nedovolilo spustit režim, který by vaši televizi mohl poškodit.
Atari 520STE připojené k modernímu LCD - nejrozumnější řešení pro práci v monochromatickém režimu
Naštěstí, dnes máme jiné varianty, i když situace není zas tak jednoduchá. Pořídit ten správný kabel, schopný konvertovat nestandardní Atari konektor na VGA je jednoduché, ale zatímco ještě před pár léty na klasických CRT monitorech nebyl žádný problém spustit výše uvedený Atari grafický režim, s nynějšími LCD jsem objevil, že to tak jednoduché zase není. LCD totiž mají standardní obnovovací frekvenci 60Hz a některé moderní velkoformátové oněch zvláštních 72Hz prostě nezvládají. Bohužel, to je problém televizí z posledních několika let, které již nemají plnou podporu VGA, na rozdíl od svých starších předchůdců.
Já sám nakonec zvolil cca 10 let staré kvalitní 14‘‘ LCD od Sony, které v tomto směru problém nemá. Pořídil jsem jej v bazaru u kamaráda za 500Kč – z toho je vidět, jak je dobré v případě sbírání počítačů mít kamarády s bazarem. Pokud tedy chcete postupovat stejně, jako já, doporučuji podobné řešení, které má tu výhodu, že na zmíněných 14‘‘ vypadá obraz z Atari mnohem lépe, než obrovsky zvětšený na nějaké dnešní 21‘‘.
Jaký další klasické periférie má smysl pořídit? Ve své době byla velmi populární druhá disketová jednotka, a to z prostého důvodu, že jen málokdo měl k dispozici harddisk. V jedné jednotce pak měl uživatel disketu s programem (případně se systémem, což ale na Atari ST neplatilo), zatímco v druhé měl disketu s datovými soubory. I kopírování bylo se dvěma mechanikami mnohem snazší – ono na takovém obyčejném 520ST s pamětí 512kB zkopírovat disketu o velikosti 720kB a jen s jednou mechanikou, to si člověk připadal jako diskžokej.
Externí mechanika Atari SF354 se zdrojem a kabelem (zdroj: retroshowcase.gr)
Dnes, jak si ještě řekneme, nemá druhá jednotka příliš smysl. Na disketové jednotky je ovšem třeba si u Atari dát pozor, protože jak už jsme si řekli, nejstarší verze disponovaly pouze jednostrannými mechanikami. Oboustranná (interní) jednotka je ale velmi potřebná pro přenos souborů na další z možných periférií – pevný disk. Kromě toho je třeba upozornit, že u Atari ST není možné druhou disketovou jednotku použít pro spouštění programů z disket s automatickým startem (tedy především her). K tomu potřebujete speciální přepínač. Jednu dobu jsem uvažoval, že si druhou disketovou jednotku pořídím, vymontuji z ní kabel a místo staré mechaniky použiji nový emulátor, který vám mechaniku emuluje a místo disket připojí jakýkoliv soubor příslušného typu na kartě SD. Šikovná věcička. Bohužel, toto by z druhé mechaniky nefungovalo.
SD Floppy Emulator připojený místo interní mechaniky
Co dál? No přece pevný disk. Ve své době znamenalo jeho vlastnictví velkou vymoženost a jednalo se o velmi nezanedbatelný výdaj. Atari ke svým počítačům vyrábělo různé typy. Já si pořídil klasický Megafile 30, tedy disk určený pro profesionální řadu Mega ST, s níž měl stejný půdorys, takže jste jej mohli položit na počítač a na něj postavit monitor, čímž jste jednak na stole ušetřili místo, kromě toho taková sestava hezky vypadala.
Takto nějak to mělo vypadat - vpravo Atari Mega 2 s diskem Megagile 30, externí mechanikou a monitorem SM124. Vlevo jeho bonus Atari 260ST s barevným monitorem SC224 (zdroj: mikej.de)
Pořídit si tento pevný disk pro amatérské Atari není zrovna ideální, protože tak nějak není, kam jej na stole dát, je to hrozně velká mrcha, zabírající dost prostoru. Navzdory svým rozměrům v sobě krabice obsahovala pouze jeden disk (jeho kapacitu nelze dnešními měřítky hodnotit), ovšem existovaly nestandardní postupy, jak do ní nacpat druhý, který se tam po vyjmutí některých stínících plechů bez problémů vešel.
Detail připojení harddisku k počítači
Pevný disk se k počítači připojuje pomocí kabelu ASCI, což je firemní varianta SCSI. Při práci ovšem slušně hučí, na což už dnes nejsme zvyklí. Funguje ale bezproblémově a rychlost je adekvátní dané platformě – ačkoliv, jak mi bylo řečeno, právě tento harddisk patří k těm nejpomalejším a nejméně oblíbeným, který si lze zvolit. Evidentně jsem si pevně veden intuicí dovedl vybrat. Nicméně, vzhledem k tomu, že velikost souborů, s nimiž budete na Atari pracovat, je z dnešního hlediska směšná, tak i šnečí rychlost tohoto harddisku je akceptovatelná. Je ovšem třeba říci, že stejně jako u jiných starých platforem není vlastnictví harddisku nutnost – dnes již existují mnohem lepší cesty, jak harddisk emulovat pomocí paměťových karet, což nabízí větší rychlost, kapacitu a snadnější přenos souborů z moderního PC.
Atari 520 STE a Megafile 30
Periférií, kterou bych rozhodně doporučil obměnit, je myš. Samozřejmě, možná budete mít větší štěstí, než já. Ta má už má leccos za sebou. Tím hlavním problémem je ale její pomalost – originální Atari myš je z dnešního hlediska neuvěřitelně líná a systém standardně neumožňuje rychlost nastavit. I když se toto dá za pomocí některých utilit zlepšit, stejně doporučuji koupit nějakého neoriginálního, ale daleko použitelnějšího hlodavce. Případně ještě lepší varianta je zakoupení konverze tavvva mouse, která umožňuje připojení PS/2 myši. O tom si ještě řekneme.
Dvě varianty konverze, jedna na PS/2, druhá na USB, myš ovšem vždy musí umět PS/2 protokol, což neplatí u každé
Tolik ke klasickým perifériím. Žádné další jsem nepořizoval a nemá to dle mého názoru příliš smysl.
Příště si popovídáme, jaké moderní periférie lze k Atari ST zakoupit.
