Návrat k legendám: Jak se nám líbí Sinclair QL

Byl to relativně levný počítač pro náročnější amatéry, s hromadou vychytávek i kompromisů. Po vyzkoušení v provozu po třiceti letech je čas na zhodnocení.
Kapitoly článku

Grafické schopnosti počítače jsou diskutabilní. Je faktem, že v době jeho uvedení neexistoval v této cenové hladině počítač, který by v tomto ohledu nabízel více. Na druhé straně, abyste mohli používat vyšší rozlišení, museli jste si zakoupit monitor, což k ceně počítače (400 liber) přidalo další tři stovky. Ke své vlastní škodě přišlo QL poněkud pozdě, protože o rok později se už na trhu konkurence objevila. Atari ST i Amiga výkonem dominovaly, no a na PC bylo možné (za opravdu hodně peněz) pořídit kartu EGA. Samozřejmě, konkurence to byla dražší a nemohla ihned nabídnout takové programové vybavení, jaké mělo QL v ceně. Dnes je opravdu těžké rozhodnout, nakolik se tyto počítače staly pro QL smrtící konkurencí, nakolik se tehdejší potenciální kupující rozhodoval podle striktně hardwarových parametrů.

Snímek obrazovky 2013-09-21 v 22.43.31.png
Program na práci s disketami spuštěný v emulátoru

Díky té dnes amatérsky působící grafice je i software pro QL takový...no, podivný. Působí laciným dojmem. Tehdy to asi tak nevypadalo, ale je prostě fakt, že zatímco dobový software na Atari ST, Macintosh či Amigu dokáže mít „moderní“ nádech a lze jej i dnes chápat jako sice zastaralou, nicméně užitečnou pomůcku, u softwaru pro QL to (alespoň dle mého názoru) neplatí.

9845C_shuttle.jpg
HP 9845c a jeho grafické schopnosti (zdroj: http://www.hp9845.net)

Na druhé straně je ale faktem, že QL bylo bráno jako pracovní stroj a jeho vzorem byla pracovní stanice HP 9845c, která měla pouze osmibarevnou grafiku, nicméně s pomocí softwarového ditheringu z nich dokázala poskládat až 4913 kombinací. QL tímto způsobem umělo 256 „barev“, ovšem jde o dithering, který oceníme na tehdejších monitorech, kde barvy splývají. Jak bylo řečeno, QL mělo být pracovním strojem, takže je diskutabilní, nakolik jej lze srovnávat s herními stroji, například s Atari ST. S tímto srovnáváním někteří nesouhlasí, nicméně se domnívám, že pokud je nějaký stroj z této doby výkonnější a nabízí lepší hardware, tak tomu tak prostě je škatulkování navzdory...

P1220281.JPG
Zadní strana Sinclairu QL

Na rozdíl od Spectra nabízí QL relativně hodně portů. Jsou k dispozici dva sériové porty, cartridge port pro ROM moduly, dva porty pro sinclairovskou počítačovou síť, dva porty pro joysticky či myš, port na monitor a na připojení externího microdrivu. Ani sériové porty, ani joystickový neodpovídají tehdy existujícím standardům, takže vlastník QL byl nucen investovat do redukce, pokud například zatoužil po tak náročné záležitosti, jako připojení tiskárny. Důvody jsme si již vysvětlili, bohužel, nic to nezměnilo na faktu, že bez redukce to nešlo a dnes nám to komplikuje život.

P1220277.JPG
Pohled na interní expansní port

Kromě výše uvedeného má QL k dispozici i velmi speciální (a pro počítače firmy Sinclair Research typický) expanzní port s přímým přístupem na sběrnici procesoru. Ten se nachází v podstatě uvnitř počítače, přičemž otvor pro rozšiřující karty je na levé straně. Pokud si pořídíte pouze jednu kartu, třeba Gold Card, případně nějaké diskové rozhraní, jsou obvykle udělané tak, aby z těla QL nijak zásadně „nevyčuhovaly“. Karty je možné řetězit (pokud jsou k tomu uzpůsobené), ovšem jakákoliv náročná sestava dvou a více karet vám z těla počítače trčí dost amatérským a nepraktickým způsobem. Pravda, takové TI 99/4 mělo podobný způsob rozšiřování pomocí sidecars, nicméně do profesionální oblasti, ke které se QL hlásilo, se takový způsob moc nehodil.

Na druhé straně je ovšem nutno říci, že možnosti, které tento port nabízí, jsou v dobovém kontextu vysoce nadstandardní. Žádná z tehdy běžně dostupných platforem (v této cenové hladině) neumožňovala tak snadno změnit mikroprocesor, přidat nové porty či rozhraní a navýšit paměti. Nejblíže k tomu měla modulární koncepce IBM PC (vzhledem k většímu množství slotu rozšiřitelnější), ovšem to se opravdu bavíme o stroji za mnohem více peněz.

P1220605.JPG
Rozšířené QL s disketovou jednotkou, 640kB RAM a ROM modulem s Toolkitem II

Pokud si tedy sestavíme kompletní QL systém, včetně diskového interface, rozšíření paměti a zásuvného modulu s Toolkitem II, vznikne nám dost nevzhledná sestava. Samozřejmě, v osmdesátých létech výrobci dodávali své mechaniky včetně obalu a zabudovaného zdroje, což vypadalo přeci jen lépe. Kromě toho, pozdější karty už integrovaly jak Toolkit II, tak rozšíření paměti, takže si člověk zakoupil Trump Card, disketovou mechaniku a měl vystaráno. Taková sestava už vypadala podstatně normálněji, než to, co lze vidět na fotografii. Na druhé straně, každému je asi jasné, že takovými investicemi se ten původně laciný počítač stával cenově srovnatelný třeba s Atari ST, či nějakými levnějšími klony PC.

Sinclair QL je vhodné připojit k modernímu LCD za pomocí konverze na SCART z původního výstupu na monitor. Jak vypadá signál televizní jsem ani nezkoušel a nemá to smysl. Kabel lze bez problémů zakoupit na Ebay a jedná se o v podstatě nutnou investici. Obraz počítače je velmi kvalitní, mnohem lepší, než co nabízí třeba Atari STE, ZX Spectrum, Apple II či IIgs, o osmibitovém Atari nemluvě. Je velmi stabilní, nikde se nic nechvěje, nevznikají žádné artefakty. Je vidět, že se v QL Sinclairovi podařilo dosáhnout velmi dobrého zobrazení (z počítačů, které znám, s ním drží krok snad jen Amiga).

P1220285.JPG
Obraz na LCD - artefakty jsou chybou fotografie

Na druhé straně však má toto jeho řešení jednu naprosto neskutečnou vadu. Pokud si totiž zvolíme v úvodním menu výstup na monitor (tedy obraz o rozlišení 512x256), tak na moderním LCD není vidět levý okraj (zhruba dva znaky). Důvod již byl vysvětlen, bohužel, pokud nemáte dobový monitor, nebo pokud se vám nepoštěstí získat ten správný konvertor na VGA, nic s tím nenaděláte. Proč Sinclair neumožnil používat vyšší rozlišení na televizi, to je zajímavá otázka, na kterou neznám odpověď. Je samozřejmě pravdou, že tehdejší televize neoplývaly ideálním obrazem a monitor byl vždy daleko kvalitnější variantou, ale z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že na Amize bylo bez problému možné pracovat na televizi v rozlišení 640x256. Díky zvolené technologii Sinclair nutil uživatele do dost vysoké investice navíc.

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,