Jak dnes, po více než dvaceti letech, na nás působí Atari 520STE? Jak se s ním pracuje? Je hrubě primitivní, či dokážeme v té dávné vykopávce nalézt počítač?
Už jsme si řekli, že Atari ST je krásný počítač. Opravdu, jeho design je nadčasový a člověk trošku nechápe, proč se podobné počítače už dnes nevyrábějí. Počítač integrovaný v klávesnici, který by se přímo připojoval k monitoru či televizi? Tak na takový „notebook bez displeje“ dnes nenarazíte.
Atari 520STE s neoriginální leč dobovou myší
Přitom dnešní technologie by něco takového dokázala uskutečnit s daleko větší elegancí a uživatelskou pohodlností, než se to povedlo kdysi, v polovině osmdesátých let. Samozřejmě, je otázka, zda by tento koncept byl použitelný, jelikož jsme si již příliš zvykli na fakt, že pořádný počítač má bednu, klávesnici a monitor. Dnešní LCD televizory přitom nabízejí v podstatě srovnatelný obraz, jako monitory, takže představa připojení počítače přímo na televizi a (alespoň nenáročné) práci na ni není nesmyslem.
Srovnání velikosti Atari 520STE a klasické PC klávesnice
Klávesnice Atari je dělána v dobrém duchu osmdesátých let – přesná, s vysokým zdvihem a odděleným numerickým blokem, což byla v podstatě hlavní tehdejší odlišnost moderních poloprofesionálních počítačů oproti starším osmibitům, primárně chápaným jako herní stroje. Stejně tak Atari nabízí i kurzorové šipky a deset funkčních kláves, což se s rozšířením strojů IBM PC stalo dalším ze znaků profesionálního využití.
Uspořádání kláves numerického bloku je dle mého názoru šikovnější, než máme k dispozici na PC klávesnicích dnes – přeci jen, mít na něm závorky je mnohem příjemnější, než jeho vypnutí. Stejně tak není špatné mít klávesu Delete ihned pod Backspace, nehledě na samostatné klávesy Help a Undo, které byste na PC klávesnici hledali marně. Zajímavé je jiné umístění kláves Control a Caps Lock, které na je na klávesnici Atari možná příjemnější, než jsme zvyklí dnes.
Porovnání tloušťky počítače s PC klávesnicí
Bohužel, ne vše je z dnešního pohledu ideální. Kurzorové šipky nejsou zcela oddělené, ale zařazené do bloku s dalšími klávesami. Neexistuje samostatné PgUp/Down, funkční klávesy nejsou seřazené v oddělených blocích, Esc je v jedné řadě s ostatními klávesami a Return je sice dostatečně velký, ale bohužel opět trošku ztracený v bloku kláves.
Detail srovnání rozložení kláves
Tyto výhrady jsou upřímně řečeno poněkud poznamenané faktem, že PC klávesnici dnes považujeme za standard, ovšem Atari ST vzniklo v době, kdy tato pravda ještě zdaleka neplatila. Kromě toho i nejbližší konkurent Atari, Commodore Amiga, má klávesnici velmi velmi podobnou a například PgUp/Down tam také chybí. Důvod je zřejmý – šlo o počítače s grafickým operačním systémem, takže se předpokládalo, že tyto klávesy pro ovládání textu už nebudou třeba. My dnes víme, že šlo o předpoklad poněkud mylný, leč ve své době pochopitelný.
Pohled na Atari STE zezadu
Jak už jsme si řekli, Atari 520STE je těžkým počítačem. Vůbec přitom tak nevypadá, dá se říci, že mate tělem. Důvod, jak jsme si řekli, spočívá v integrovaném zdroji, což má zásadní výhodu v elektrickém kabelu, který je zcela standardní. Pokud bychom chtěli Atari srovnávat třeba s Amigou, tak ta je vzhledem k externímu zdroji lehčí. Srování s osmibitovými brášky, jako je Commodore C64, ZX Spectrum či osmibitová Atari je nesmyslné – tyto počítače nejen, že nemají integrovaný zdroj, ale ani disketovou jednotku.
Připojení myši a joysticku je na dost problematickém místě zespodu počítače
Atari vybavilo svůj počítač širokou paletou konektorů a rozhraní, čímž počítač překonával mnohé své konkurenty. Kromě obligátních – port na monitor, TV, sériový a paralelní port, port pro externí disketovou jednotku, dva joystickové porty (jeden pro připojení myši) jste navíc měli ASCI (tedy Atari verzi SCSI) pro připojení harddisku a dále ROM Cartridge port – ten v podstatě znamenal jakousi firemní reminiscenci na časy osmibitů, kde cartridge sloužily jako velmi oblíbené médium pro distribuci softwaru, především her. Nicméně, stejně jako na osmibitovém Atari se nakonec ujal v oblasti, s níž se zas tak moc nepočítalo – nějaký ten software na zásuvných modulech sice existoval (například emulátor terminálu VT100), ovšem především se pomocí tohoto portu připojoval hardware – síťová karta, sampler, video digitizér a 3D brýle. Některé dražší programu pak tento port používají pro hardwarový klíč, který zamezoval softwarovému pirátství.
Pohled na levou stranu Atari 520STE
Kromě těchto portů nabízí Atari STE ještě další dvojici velmi zvláštních patnáctipinových portů, které mne dost šokovaly, protože nejsou pro řadu ST obvyklé. Když je uvidíte, máte v první chvíli tendenci, zapojit do nich VGA monitor, ačkoliv vám je jasné, že toto opravdu asi nebude jejich pravý účel. Chvíli jsem nad nimi dumal, a pak, veden klasickým heslem „selhaly-li všechny možnosti, je načase přečíst si návod“ jsem se ponořil do literatury, tedy konkrétně do STE addendum, což je dodatečné rozšíření klasické příručky uživatele. Tyto zvláštní porty umožňují připojení celkem čtyř joysticků (tedy dva joysticky na jeden port pomocí speciální konverze) a Atari se asi snažilo překonat Amigu možností hry většího počtu hráčů. Co vím, tak to byla zjevně snaha marná.
Moderní vychytávka - připojení myši pomocí prodlužovačky a konverze na PS/2
Další bonus řady STE je skryt pod kapotou – paměť tohoto počítače šla velmi jednoduše rozšířit pomocí SIMM modulů. To byl velký krok kupředu, protože u starších klasických ST počítačů (kromě profesionální řady Mega) jste si paměť rozšířit nemohli. Na rozdíl od Amigy totiž Atari nenabízí rozšiřující port s přímým přístupem na sběrnici. Ten v takové Amize 500 či 1200 umožňoval připojování nejen paměťových rozšíření, ale i různých akcelerátorů. Atari standardně (tedy bez pájení, úprav desky apod.) nic takového nezná.
ROM moduly s operačním systémem
Na co jsem se velmi těšil, byl start operačního systému. Atari má svůj TOS a GEM v paměti ROM, takže jsem očekával něco ve stylu starých WinCE – blbůstku vezmete, zapnete a ona ihned naskočí. Mnohé možná napadne takový iPad, ale to není šťastné srovnání – fakt, že se iPad okamžitě probudí ze stanby módu se nedá srovnávat se startem systému, který je na iPadu celkem dlouhý.
Má domněnka o opravdu svižném startu systému ale byla poněkud mylná. Atari startuje celkem rychle, pravda, ale bleskové to zrovna není. Kromě toho platí zajímavá skutečnost, že Atari startuje výrazně rychleji, pokud má v mechanice vloženou disketu, případně připojený harddisk. To druhé se dá celkem pochopit, ovšem to první je poněkud zvláštní.
Spouštění Atari STE s TOSem 2.06
Pokusil jsem se změřit čas spuštění systému v různých konfiguracích. Samozřejmě, že při spouštění s harddiskem je čas ovlivněný použitým ovladačem, případně programy spouštěnými při startu. Každopádně, výsledky jsou následující:
Časy startu systému na Atari 520STE:
- Bez vložené diskety: 37s
- S vloženou (prázdnou) disketou: 17s
- S Megafile 30: 36s
- S Ultrasatan: 25s
Z tohoto je vidět, že Atari nabízí zajímavý a nikde nevídaný paradox – start systému je nejrychlejší, pokud máte v disketovce prázdnou disketu a nemáte harddisk. Tento výsledek je u počítače se systémem kompletně uloženým v ROM logický (harddisk je třeba si osahat, načíst ovladač atd.), leč pro naši dnešní realitu pozoruhodný.