Jak dnes, po více než dvaceti letech, na nás působí Atari 520STE? Jak se s ním pracuje? Je hrubě primitivní, či dokážeme v té dávné vykopávce nalézt počítač?
Zmiňuji zde pojmy jako TOS a GEM, ale pro zvídavějšího čtenáře by asi nebylo od věci si říci trošku více, co se za nimi skrývá a co je „pod kapotou“.
Samotný TOS (Tramiel’s Operating System) je vlastní jádro systému a skládá se z BIOSu, XBIOSu a GEMDOSu. Je zodpovědný za ty základní funkce, které každý operační systém musí zajistit – správu souborů, procesů, paměti, drivery standardních vstupních/výstupních zařízení, jako je disketová jednotka, porty, klávesnice či myš, komunikace s nimi atd.
GEM (Graphics Enviroment Manager) je zjednodušeně řečeno grafická nástavba nad TOSem. Sestává z VDI (Virtual Device Interface) a AES (Application Enviroment Services). VDI je kolekce driverů pro zobrazovací zařízení, jako je obrazovka, tiskárny, plottery atd. Zajišťuje vykreslování základních grafických objektů (čára, bod, obdélník, text). Součástí VDI je i GDOS, což byla jediná důležitá část operačního systému, která nebyla přítomna v původní ROM a dodávala se na disketě. GDOS zajišťuje správu fontů a další ovladače grafických zařízení či tiskáren, které ve standardní ROM nejsou přítomné. Místo GDOSu se postupně začal používat komerční NVDI, který významně vylepšil původní VDI od Atari, zajišťuje daleko rychlejší vykreslování a má spoustu rozšiřujících funkcí, nicméně dnes už je to nepodporovaný projekt a na tomto poli neexistuje ani žádná free aktivita, jelikož původní zdrojové kódy nejsou uvolněny. Freewarové fVDI sice nabízí možnost se obejít bez nutnosti finanční investice, bohužel, i jeho vývoj stagnuje, ovšem používá se v některých emulátorech, případně s některými grafickými kartami.
AES je vlastní okenní správce, zajišťující vykreslování oken, dialogových objektů, menu, ukazatele myši, funkci clipboardu atd. I k AES existují alternativy, například komerční už nepodporovaný N.AES, XaAES (součást MiNTu). Tyto alternativy ale nelze použít s originálním TOSem, ten je nutné něčím nahradit.
To „něco“ může být MiNT, tedy unixový systém, který ovšem s TOSem není příliš kompatibilní a leckterý software na něm nelze provozovat, případně MagiC, což je už nepodporovaný pokus o moderní operační multitaskingový systém, ovšem s poněkud lepší kompatibilitou s TOSem, no a freewarový EmuTOS, dodnes aktivně vyvíjený, který v emulátorech dokáže velmi dobře nahradit TOS, takže nemusíte porušovat autorská práva Atari a kopírovat si jejich dodnes chráněný obraz ROM původního Atari.
To, co uživatel vidí po spuštění systému, je desktop, který má taktéž několik možných alternativ. Klasický a na nerozšířeném Atari dobře fungující je Teradesk, značně ořezaný, ovšem díky tomu na původním hardware použitelný. Existují i další náročnější projekty jako Thing!, ale ty pro nás, vlastníky starých vykopávek, nemají díky nárokům na hardware příliš velký význam. Alternativní desktopy lze provozovat jak s MiNTem, tak s původním TOSem (MagiC není takto variabilní), dají se tedy provozovat na různých sestavách.
Z tohoto popisu je každému zřejmé, že operační systém Atari ST připomíná cibuli, jejíž jednotlivé slupky lze v jisté míře volnosti různě kombinovat a nahrazovat. V tomto směru je daleko více flexibilnější, než jsou operační systémy současné (zkuste si na takovém OSX instalovat jiný desktop či grafické knihovny), ovšem dá se předpokládat i mnohem menší odolnosti vůči chybám a pochopitelné problémy se softwarovou kompatibilitou.
Tvář Boba Dobbse v pravém okně ST Basicu - dost nepochopitelný obsah znakové sady
Ohledně samotného TOSu existují některé zajímavé „záhady“. Jednak se ve standardní Atari ST znakové sadě ocitla celá hebrejská abeceda. To se obvykle vysvětluje židovským původem Jacka Tramiela, ale už není známo, zda za tímto nápadem stál on sám, či zda jde o dílo nějakého šplhavého snaživce. Druhá, podivnější otázka, spočívá ve faktu, že s pomocí znakové sady lze zobrazit tvář Boba Dobbse (což je fiktivní zakladatel jedné naprosto ztřeštěné církve). Stačí vyzkoušet následující prográmek a nestačíte se divit, na co byli ochotni inženýři plýtvat místem v ROM.
