Apple IIgs je ukázkou skvělých schopností Steva Wozniaka a jeho týmu, který přivedl původně osmibitovou technologii na úroveň nikde jinde nevídanou. Jak vlastně tento počítač vznikl?
Základní šťastná Wozniakova myšlenka spočívala v tom, že počítač měl fungovat jako dvě téměř oddělené technologie. Prvních 128kB RAM mělo pracovat dle původního vzoru z roku 1977 – s nižší rychlostí, s chaoticky adresovanou grafikou, prostě tak, jak jej kdysi sám Wozniak stvořil, protože tehdy v sedmdesátých létech to bylo levnější a jednodušší. Zbytek paměti, která původně mohla mít až 16MB (posléze byla ale omezena na 8MB), už měl mít moderní lineární adresaci a vyšší rychlost.
To samozřejmě nemělo být vše. Nový Apple II měl mít podstatně vylepšeny grafické a zvukové schopnosti – právě proto se také jmenoval Apple IIgs, což byl akronym pro „Graphics and Sound“. Zatímco Apple IIc příliš grafické možnosti platformy nerozšířil a s šestnáctibarevnou paletou nemohl předvádět zázraky, rozhodli se tvůrci tentokrát skutečně vyniknout. Apple IIgs proto nabízel dva nové grafické módy, jeden v rozlišení 320×200 bodů, druhý 640×200 bodů. Paleta byla rozšířena na 4096 barev, tedy na stejné množství, jaké nabízela Amiga.
Legenda Deluxe Paint - zde ale běžící na Apple IIgs
V rozlišení 320×200 mohlo na jednom řádku být zobrazeno 16 barev, ovšem existovaly rozšířené varianty tohoto módu, kdy bylo možné používat jiné šestnáctky barev na různých řádcích a tím počet barev na obrazovce navyšovat. V módu se 640 body pak byl počet barev na řádku omezen na čtyři. Apple II podporoval (stejně jako Amiga či osmibitové Atari) i vytváření obrazovek z dvou různých grafických módů, čehož se využívalo třeba v kreslících programech. Celkově se tedy dá říci, že grafické schopnosti počítače sice nedosahovaly Amigy, ovšem překonávaly tehdejší Atari ST, které ovšem jinak nabízelo vyšší výkon.
Kompletně vybavený Apple IIgs - zase na něm jede Deluxe Paint (zdroj: www.vectronicsappleworld.com)
Zvuk se samozřejmě také dočkal vylepšení – Apple IIgs se mohl pochlubit čipem Ensoniq ES5503, který nabízel dvaatřicetihlasou polyfonii (šestnáctihlasové stereo) a přehrával vzorky z interního 64kB bufferu. Je třeba říci, že tento čip byl lepší, než zvukové schopnosti Amigy, bohužel, jeho výkon byl dost limitován velikostí onoho bufferu. Zvukový čip uměl MIDI, což už Apple později kvůli právním sporům u žádného dalšího počítače už neimplementoval.
Mimochodem, ten právní spor byl poněkud humorný, neboť souvisel s londýnskou firmou Apple Corp., zastupující například Beatles, s níž měl kvůli podobnému jménu Apple dohodu, že nebude vyrábět produkty schopné hudební syntézy. Firma navrhovala, aby se Apple přejmenoval třeba na Banán či Broskev...
Noise Tracker GS, umožňující i použití vlastních nástrojů, ne jen těch z MIDI syntézy
Pro tvorbu hudby se používala vnitřní MIDI syntéza v čipu, díky čemuž soubory s hudbou zabíraly velmi malé místo, ovšem tím pádem pochopitelně zněla počítačově. Na druhé straně, takto generovaná hudba prakticky nezatěžovala mikroprocesor, což u tohoto celkem pomalého počítače hrálo zásadní roli.
Apple IIgs bylo možné podstatně rozšířit (zdoj: oldcomputers.net)
Jedním z méně zmiňovaných, přitom zásadních vylepšení byl SmartPort – port pro připojení externí diskové mechaniky (Apple IIgs žádnou interní nenabízí). Uměl už od kolébky podporovat 3.5‘‘ disky a byl mnohem rychlejší, než sice stejně vypadající, ale méně výkonný port na Apple IIc. Pomocí SmartPortu bylo možné připojovat nejen disketové jednotky, ale dokonce i hard disky, ačkoliv pro tento účel si majitelé počítače obvykle pořídili ještě mnohem rychlejší SCSI kartu.
Zadní strana počítače s porty
Dalším zcela novým portem byl Apple Desktop Bus, tedy port pro připojení myši a klávesnice. Tím Apple IIgs předehnal dokonce i svého stájového kolegu Macintoshe, který jej nabídl až později. Nám, dnešním experimentátorům, se tento port moc líbí, neboť umožňuje místo originální přeci jen vzácnější klávesnice použít tu z Macintoshe. Apple IIgs se totiž obvykle prodává bez jakéhokoliv příslušenství.
Wozniak předvádí svůj stroj (zdroj: Apple2history.org)
Ačkoliv se Apple snažil svůj Apple IIgs prezentovat jako odpověď na Amigu a Atari ST, a ačkoliv po grafické a zvukové stránce bylo toto srovnání vcelku oprávněné, právě výkon použitého procesoru s jeho relativně nízkým taktem (2,8MHz) stroj přeci jen poznamenal a svým rychlejším konkurentům se rovnat nemohl. Byla to evidentní a velká chyba Applu, přičemž šlo čistě o manažérské rozhodnutí, protože WDC 65C816 se vyráběl ve verzích s taktem mnohem vyšším. Ovšem firma z Cupertina se zkrátka bála, že její „lowend“ začne svým výkonem konkurovat prémiovému Macintoshi, a tak udělala vše proto, aby tomuto zabránila – zcela uměle jej ochromila.
