Návrat k legendám: Apple IIgs – Wozniakovo Opus Magnum

Mám doma několik osmibitů, ale od Apple nic - až novější Apple LC40.

Tohle by chtělo řádně obenchmarkovat. Protože 68000 je vnitřně 32bitová a 65816 jen 16bitová, takže by mě zajímalo jak to s tou efektivitou na takt vlastně je.

Powered by PowerMac G5, HP 6930p, Doogee X5 Max Pro, Amazon Kindle 5 & ZX Spectrum 128 +2.

boli to casi, ked este instrukcie trvali viac taktov, kludne aj desiatky, zalezalo najviac na tom, kolko taktov trvaju najpouzivanejsie instrukcie

To rozhodně nerozporuju, jen si myslím, že minimálně na operace náročné na datové transfery by tohle mohlo do jisté míry handicap v podobě T per instr kompenzovat. Asi nezbyde než to někdy obojí zapnout (IIgs a ST) a zkusit něco napsat

Powered by PowerMac G5, HP 6930p, Doogee X5 Max Pro, Amazon Kindle 5 & ZX Spectrum 128 +2.

pekny namet na dalsie pokracovanie !!!

Vzpomínám na CPU 6502 (uměl jsem hexakódy instrukcí nazpaměť) a bylo tam tuším např. 11 (!) různých způsobů adresování. Vedle relativních adres a adres s indexem bylo nejefektivnější "nulostránkové adresování", kde instrukce obsahovala jen jednobajtovou (osmibitovou) adresu - dalo se tak samozřejmě adresovat pouze prvních 256 bytů RAM, ale zato ta instrukce byla krátká a vykonala se za velmi malý počet strojových cyklů. Čili samozřejmě cílem bylo do těch prvních 256 bytů RAM dát nejčastěji používané proměnné - práce s nimi pak byla velmi rychlá, skoro jako práce s vnitřními registry CPU.
Tehdejší konkurence měla citelně vyšší takty (Z80), ale zase v průměru jedna instrukce jim zabrala více taktů.

Jestli to nebude tím, že to píše stejný člověk .