Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) a Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA) publikoval výsledky studie, ze které vyplývá, že energetická nerovnováha Země se během 14 let od roku 2005 do roku 2019 přibližně zdvojnásobila.
Jednodušeji řečeno: narůstá množství tepla, které naše planeta zachycuje a nevyzáří zpět do vesmíru. Tento jev pak přispívá k rychlejšímu oteplování oceánů, moří, pevniny a vzduchu. Hlavní autor studie Norman Loeb konstatuje, že tento nárůst je naprosto bezprecedentní a Země se otepluje rychleji, než se očekávalo.
Další střípek ke globálnímu oteplování
Vědci k těmto závěrům došli na základě získaných satelitních dat. Měřili a porovnávali rozdíl mezi množstvím energie, kterou planeta absorbuje ze Slunce, a množstvím, jež je schopná odevzdat nebo vyzářit zpět do vesmíru. Pokud je nerovnováha kladná, jako v tomto případě, znamená to, že Země absorbuje více tepla, než kolik ho ztrácí. A to je první krok ke globálnímu oteplování.
Země přijímá ze Slunce přibližně 240 wattů energie na metr čtvereční. Na začátku zkoumaného období v roce 2005 vyzařovala zpět asi 239,5 wattů, což vytvářelo kladnou nerovnováhu asi půl wattu. V roce 2019 se tento rozdíl téměř zdvojnásobil na přibližně 1 celý watt na metr čtvereční.
To sice nevypadá jako vysloveně ohromující číslo, ovšem je nutné vzít v úvahu skutečnost, že přibližně 90 % tohoto tepla pohlcují oceány s celkovou plochou 361 132 000 000 000 m2. Když vědci porovnali satelitní data s údaji o teplotě ze systému senzorů v oceánech, zjistili podobný vzorec. Shoda mezi soubory dat předčila očekávání a Loeb ji označil za „poslední hřebíček do rakve“.
Hledání příčiny aneb Může za to člověk?
„Skutečnost, že použili dvě různé metody pozorování a dospěli ke stejným trendům, je pozoruhodná,“ konstatovala klimatoložka z Wisconsinské univerzity v Madisonu Elizabeth Maroon. Podle ní to dodává zjištěním velkou důvěryhodnost.
Největší otázkou v tuto chvíli je, co je příčinou tak markantního zrychlení. Studie poukazuje na pokles oblačnosti a úbytek ledovců, jež odrážejí sluneční energii zpět do vesmíru. Vliv má také nárůst vypouštěných skleníkových plynů, jako jsou metan a oxid uhličitý, a také vodní páry, které zadržují teplo.
Podle odborníků je však obtížné odlišit změny způsobené člověkem od cyklických výkyvů klimatu. „Všechny se tak trochu mísí dohromady,“ říká Loeb a dodává, že k určení faktorů bude zapotřebí dalšího výzkumu.
Není to dobré znamení
Vědecký pracovník Kevin Trenberth zdůrazňuje že výsledky studie nejsou vzhledem ke klimatickým výkyvům nijak zvlášť překvapivé. Patnáct let však podle něj není dostatečně dlouhá doba na to, aby bylo možné stanovit nějaký trend. Není zřejmé, zda vývoj bude pokračovat stejným tempem, ale obecná trajektorie se zdá být vzestupná.
Sledování energetické nerovnováhy Země pomáhá vědcům lépe pochopit změny klimatu. Jiné běžné ukazatele, jako je teplota vzduchu, zachycují pouze zlomek vlivu tepla ze Slunce. Nerovnováha podle Trenbertha měří „celé množství tepla, které se dostává do klimatického systému“.
Bez ohledu na velikost nebo důvody nerovnováhy je zásadní skutečnost, že je pozitivní, což znamená, že dochází ke globálnímu oteplování. Toto dodatečné teplo, pohlcované zejména v oceánech, bude znamenat mimo jiné intenzivnější hurikány, vlny veder a další meteorologické extrémy.
