Jistě to vědí i nahrávací společnosti, ale potřebují alespoň krátkodobá vítězství ke konsolidaci.
Je naprostá pravda, že právo ochrany autorských dat je na jejich straně; současně je ale také pravda, že ve světě už dnes existuje převaha hudebních tvůrců a interpretů, kteří
chtějí poskytnout svá díla k poslechu zdarma – a že zde jsou a vždy budou technologie, které umožní šíření hudebních (a obrazových) děl po Internetu s nebývalou snadností a bez možnosti kontroly.
Obrana současných nahrávacích společností je jasná. Trh má celosvětovou hodnotu čtyřiceti miliard dolarů ročně, v principu se o něj dělí několik velkých firem a ty v současné době nemají jinou možnost k docílení tržeb než právě z poplatků za prodaná díla. Je mimochodem dobré si uvědomit, že 40 miliard USD není až zase tak velká částka – rovná se např. obratu jedné obří počítačové firmy. Znamená to, že lidé zase neplatí až tak nesnesitelně moc za hudební díla, aby například nebylo možné v situaci, kdy „hudba bude zdarma“, najít jinou cestu k příjmům ze zábavního průmyslu. Myšlenka, že hudba bude vždy a jenom zdarma, je zcestná stejně jako nápad, že by zdarma mohl být navždy třeba chleba: „vyrobit“ obojí něco stojí. To nekoliduje s titulkem článku: neznamená to, že hudba na Internetu nebude také placená, nebo že se případně i v tomto prostředí (nemluvě o fyzickém světě – koncerty atd.) nenajde jiný obchodní model. Ostatně hudba přes rozhlas je pro posluchače také zdarma a nikdo to nepovažuje za zločin: obchodní model, který posluchačům neubere a vydavatelům přidá, byl nalezen.
Situaci lze popsat docela jednoduše: Vydavatel je podnikatel a chce i nadále podnikat úspěšně, chce růst a profitovat. Je mu celkem jedno, zda z cédéček nebo třeba z gumových medvídků, ale dnes má jenom ta cédéčka, a proto usiluje o krátkodobá vítězství (viz boje proti Napster.com a MP3.com). Tato tažení jdou proti zájmu jeho zákazníků a to je dobré mít na paměti: v historii zatím dlouhodobě žádný výrobce či obchodník nezvítězil se strategií jít proti svým zákazníkům. Na druhém konci je obrovská a rychle rostoucí komunita lidí, kteří velice touží poslouchat hudbu z Internetu – jinak řečeno, je zde obrovský a hladový trh. Nezabývejme se tím, zda tito lidé za hudbu chtějí nebo nechtějí platit – důležité je, že ji chtějí mít, chtějí ji poslouchat a za tímto cílem intenzivně jdou. Opět lze posloužit příklady z podnikatelské historie: pokud se někdy vyskytla rozumná skupina zákazníků, objevil se dodavatel, zřídkakdy naopak.
Mezi těmito vrcholy dnes leží poněkud rozpolcený umělec. Zcela jistě mu jde o to, aby byl nejposlouchanější, a zcela jistě mu jde o to, aby z toho měl co nejvíc peněz. Podle toho, co preferuje víc, a také podle toho, kde si může víc „dupnout“ (hvězda vs. začínající kapela), volí své rozhodnutí. Už proto nebude tento spor v krátké době nikdy rozsouzen ve prospěch jedněch nebo druhých; lze ale intuitivně tušit, že počet „útočníků“, tj. umělců toužících po slávě a ochotných pro to udělat cokoli včetně bezproblémového dávání svých nahrávek zdarma, bude daleko víc než těch, kteří brání hradby své existující popularity.
Nedomnívám se, že situaci vyřeší „internetoví vydavatelé“. Na rozdíl od umělců samotných není jejich zájem dán touhou po věhlasu, ale penězi, i když ze začátku stojí za věcí pouze nadšení. Tak jako existují nadšenecké kapely, budou existovat i nadšenečtí vydavatelé, kteří vydávají pro radost a případně vydávané tituly i dotují, ale „svět je zlý“: většina z nich se stejně bude chtít přeorientovat na finanční model a velice rychle si osvojí manýry těch, které dnes kritizuje: různé exkluzivní smlouvy a nic za to, hádání se o korunu a snaha přizpůsobit si kapelu k obrazu svému, aby se stala známější.
Revoluce v hudbě je teprve na začátku a nikdo nevidí dál než na pár metrů. Dovolím si ale předpovědět, že rozhodující moc nebude mít v budoucnu v rukou ani vydavatel, ani posluchači, ale kapela: vlastně ona, možná zastupovaná poradcem či agentem, se stane skutečným podnikatelem. Připodobnil bych ji nejvíce k dnešním mladým softwarovým firmám, které stojí před stejnou volbou: volit standardní placený software a vertikální obchodní řetězec? Dát produkt na web zdarma? Dát zdarma odlehčenou verzi a inkasovat za profi vydání? Jít do open source software a inkasovat z technické podpory? U všech těchto variant nalezneme paralelu s hudbou, což znamená, že se to dá dělat tak i tak i tak. Jako u software, i u hudby budou možné různé podnikatelské modely, všechny mohou být stejně funkční jako stejně ztrátové – záleží jenom na šikovnosti a schopnostech.