Program Napster se stal mezi lovci hudebních souborů ve formátu mp3 přímo mýtem. Kromě nahrávacích společností, které podaly žalobu na Napster prostřednictvím své asociace RIAA, se tento způsob získávání nahrávek nelíbí ani samotným interpretům, protože i oni přicházejí o slušné zisky.
Program
Napster se stal mezi lovci hudebních souborů ve formátu mp3 přímo mýtem. V Napsteru stačí jen zadat jméno interpreta a název požadované skladby, a za několik vteřin si již můžete kýženou písničku stáhnout od některého z uživatelů tohoto programu. To se pochopitelně nelíbí nahrávacím společnostem, neboť řada uživatelů, kteří by jinak utratili své peníze za drahé CD, si raději stáhne celé album z Napsteru, což je vyjde například v našich poměrech (včetně vypálení na kompaktní disk) až pětkrát levněji. Kromě nahrávacích společností, které podaly žalobu na Napster prostřednictvím své asociace RIAA, se tento způsob získávání nahrávek nelíbí ani samotným interpretům, protože i oni přicházejí o slušné zisky. Jako první se rozhodla bojovat proti tomuto fenoménu populární skupina Metallica – podala žalobu na samotný Napster, tři univerzity a dvacítku uživatelů, kteří nabízeli prostřednictvím Napsteru její nahrávky. Za každou nelegálně poskytnutou skladbu požaduje Metallica kulatých 100 000 dolarů.
Podíváme-li se na žalobu podrobněji, zjistíme, že teoreticky nemá příliš velkou šanci na úspěch. Napster nelze žalovat, protože ani firma ani program neporušuje žádný zákon. Program prostě slouží ke sdílení a přenosu specifického typu souborů (v tomto případě souborů mp3) a záleží na uživatelích, zda budou tímto způsobem šířit písničky, k nimž mají autorská práva, či nikoli. Napster to ani nemůže nijak kontrolovat - to by byl podobně paradoxní případ, jako kdyby každý výrobce kuchyňských nožů musel kontrolovat každého zákazníka, zda jeho výrobek nepoužije k trestnému činu - například k ublížení na zdraví nebo k vraždě.
Žaloba na univerzity také není to pravé ořechové, protože ty jsou v podobné pozici jako Napster. Pokud by se univerzitní správce sítě rozhodl blokovat připojení programem Napster k Internetu, mohl by se totiž v USA velice rychle stát obžalovaným v kauze omezování svobody na šíření informací (je samozřejmě otázkou pro právníky, zda se dá písnička považovat za informaci).
Žalovaní uživatelé - to je jiná káva, neboť pokud se prokáže, že skutečně šířili nahrávky, k nimž nemají autorská práva, může je čekat celkem nepříjemný rozsudek. Je ale záhadou, zda a jakým způsobem zástupci Metallicy zjistili osobní údaje konkrétních uživatelů, protože bez těchto informací rozhodně není možné podat žalobu. Uživatelé Napsteru mají přezdívky a údajně by neměli být nijak blíže identifikovatelní. Pokud se někomu podařilo zjistit, že za určitou přezdívkou se skrývá pan XY, pak to jistě nebylo provedeno žádným způsobem, který by se dal označit jako korektní. Jestliže tedy byly informace získány nějakou jinou cestou, nemusí u soudu obstát, protože nelze vycházet z důkazů, při jejichž získání byl porušen zákon (například by bylo možné aplikovat zákon na ochranu osobnosti).
Chápu důvody, které vedou nahrávací společnosti i samotné interprety k boji proti Napsteru, musím však konstatovat, že tento boj nemá příliš růžové vyhlídky a že programy tohoto typu budou získávat na popularitě. Počkejme si ale na rozhodnutí soudu, které bude jistě velmi zajímavé a bude mít možná zásadní vliv na rozvoj nebo naopak přesun tohoto software do ilegality.
